Před deseti lety utichla občanská válka v Sierra Leone
Nezletilí zdrogovaní zabijáci s kalašnikovy, krvavé diamanty a lidé s usekanými údy. To jsou asi nejznámější symboly vleklého konfliktu o zdroje, který v březnu 1991 rozpoutali rebelové pod vedením Fodaye Sankoha. 18. ledna 2012 si v Sierra Leone připomněli deset let od konce občanské války.
„A od té chvíle jsou v Sierra Leone jen samé státní převraty, vraždy, věšení lidí, popravy a nepořádky všeho druhu. Bordel. Protože tahle země je bohatá na diamanty, na zlato, na všechny zdroje korupce. Faforo!“ Bolestnou moderní historii Sierra Leone, konkrétně o životě dětského vojáka, přiblížil v románu spisovatel Ahmadou Kourouma.
Po opakovaném porušení příměří zasáhly v Sierra Leone elitní britské jednotky, což vedlo k definitivní porážce povstalců. Tehdejší britský premiér Tony Blair je v africké zemi od té doby hrdinou a oceňuje, že je dnes řízená relativně demokraticky, a hlavně to, že v ní vydržel mír.
Klíčem k úspěchu byl nejspíš zdařilý program odzbrojení a integrace bývalých bojovníků.
„Musíme odpustit a zapomenout,“ reaguje asi čtyřicetiletý Alusine Bangura, který žije ve Freetownu. Došlo k usmíření a obnovení míru. Bývalí bojovníci byli úspěšně integrováni zpátky do společnosti. Někteří teď pracují jako tesaři, jiní jako řidiči.
„Je třeba si uvědomit, že neměli na vybranou, že byli naverbováni do války násilím. Oceňujeme jejich návrat do života. Jsou to naši bratři. A co se týče velitelů zodpovědných za násilí, někteří byli potrestáni a skončili ve vězení. Jeden z nich - Charles Taylor - teď čelí spravedlnosti v Haagu. Doufáme, že se dočkáme konce procesu s nějakým výsledkem,“ dodává.
Sierra Leone: Každý den zápas o holou existenci
Číst článek
Alusine Bangura přečkal v obležení ve Freetownu i válku. Teď pracuje v jedné mezinárodní zdravotnické organizaci a věří v blahobytnější budoucnost své země, která pořád patří mezi nejchudší na světě. Do zahraničí za lepším by prý neodešel, i když tam studoval a má možnost to udělat.
Návrat rozvratu a násilí do Sierra Leone snad nehrozí, ačkoliv stále rozsáhlá korupce, nedostatek práce pro masy absolventů škol a elitní postavení potomků osvobozených otroků mohou ve společnosti působit jako rozbuška konfliktů.
Africký stát urazil během 10 let kus cesty
V Sierra Leone se postavily nové silnice, ve Freetownu je dost elektřiny na osvětlení, vláda zavedla bezplatné zdravotnictví pro malé děti a jejich matky.
„Stejně tak člověk vidí že je mnohem víc lidí zaměstnáno, že mají práci. Nesetkává se tam tak často jako třeba v jiných afrických zemích s žebráky nebo s lidmi, kteří na ulici jen tak tráví volný čas. A samozřejmě jsou to i takové drobnosti. Když se člověk vrátí do stejné vesnice, kde před šesti lety děti neměly boty, chodily bosy a třeba za nehty měly spoustu parazitů. Zatímco teď sedí ve školní lavici a všechny mají boty,“ popisuje šéfka české pobočky UNICEF Pavla Gomba.
Existenčně je pořád asi z poloviny závislá na zahraniční pomoci a půjčkách. K lepším zítřkům pomáhá i mnoho cizinců přímo na místě.
„Pracuji jako volunteer. Z organizace, jmenuje se VSO. Pracuji tady jako výzkumník, dělám research. No, jako v hospitalu,“ představuje se lámanou češtinou na jednom z tržišť česko-britská dobrovolnice Hana.
Z celkové bídy se ale tahle malá země na rovníku nedostane bez vlastního přičinění, zdůrazňuje Alusine Bangura. Má k tomu slušné předpoklady: vedle diamantů, úrodné půdy, železné rudy nebo nedávno objevené ropy taky mnoho mladých lidí odhodlaných pracovat pro druhé.
