Před třiceti lety vybuchla americká sopka Saint Helens
18. květen 1980 se vryl do paměti mnoha Američanům. Přesně tenkrát totiž erupce sopky Saint Helens ve státě Washington zabila desítky lidí. Není divu, že si ve Spojených státech tohle výročí připomínají.
Událost, na kterou nestačí superlativy. Tak označil erupci sopky St. Helens moderátor zpráv stanice CBS. Ještě tři dny po výbuchu zakrýval rozsáhlou oblast na severozápadě Spojených států gigantický mrak sopečného kouře a popela a nebylo vůbec jisté, kolik lidí erupce vlastně zabila.
Televize CBS hlásila nejdřív 10 mrtvých a 71 pohřešovaných. Postupně ale začínalo být jasné, že mnoho z pohřešovaných není mezi živými. Celková bilance se nakonec zastavila na 57 mrtvých lidech. Mnoho z nich se nikdy nenašlo.
Evakuace zachránila tisíce životů
Co se vlastně stalo? Stratosopka St. Helens se začátkem roku 1980 probudila k životu. Geologové na místě varovali před hrozícím nebezpečím a přesvědčili úřady, aby samotnou horu a okolí zavřely pro veřejnost. I přes silný tlak místních obchodníků žijících z turistického ruchu odolaly zodpovědní úředníci hlasům, že žádné nebezpečí nehrozí. Zachránili tak podle odhadů tisíce lidských životů.
V neděli 18. května 1980 o půl deváté ráno výbuch sopečných plynů doslova roztrhla vrcholek hory. Oblak horkého prachu a kamenů se rozletěl do okolí rychlostí až 500 kilometrů za hodinu a úlomky dolétly až do vzdálenosti 25 kilometrů.
Sopečný prah zastínil slunce
Severním svahem sopky se přehnala lavina horniny a vyvolala záplavy v okolních údolích. Současně vyrazil do výšky 16 kilometrů gigantický sloup prachu a sopečných plynů a na širokém pruhu území zastínil slunce. Naprostou tmu hlásilo například i město Spokane vzdálené 400 kilometrů od sopky.
Na místo pohromy vyrazil i tehdejší prezident Carter a vyhlásil stát Washington za oblast postiženou přírodní katastrofou. V médiích se začalo spekulovat, že by mrak sopečného popela mohl přinést ohlazení nejen v oblasti, ale na celé planetě.
Erupce hory St. Helens se stala předlohou i pro zpěvačku Lindu Storey. To naznačuje, jak hluboko se událost vryla do obecného povědomí. Nepřinesla sice globální ochlazení, ale připomněla Američanům, že na mnohé přírodní síly jsou krátcí.
