Před třiceti lety začala v Gdaňsku stávka dělníků
Přesně před třiceti lety začala v loděnicích v Gdaňsku stávka dělníků. Protest, který vedl ke vzniku hnutí Solidarita, můžeme směle označit za první krok k pozdějšímu pádu komunistického režimu nejenom v Polsku. Do čela stávkujících se postavil tehdejší elektrikář, pozdější prezident Lech Walesa. A takto vzpomíná v exkluzivním rozhovoru pro Český rozhlas na první okamžiky stávky, která nejenom jemu změnila život.
V loděnicích v Gdaňsku začíná stávka. Její pozdější lídr Lech Walesa, propuštěný z práce, je ale doma.
„Moc se mi ten termín nehodil. Bylo to těsně po narození mé dcery Anny. Prosil jsem kolegy, ať stávku odloží. Ale najednou jsem uslyšel sirény z loděnice a bylo mi jasné, že stávka už začala. Začalo se beze mě,“ říká Lech Walesa.
Tehdy ho už hlídala tajná policie. Do loděnice za stávkujícími se ale musel dostat. Bezpečnostní složky podle Walesy tušily, že se něco chystá a nechtěly, aby se ke stávkujícím připojil. Měl ale štěstí. Vzhledem k tomu, že z domova nevyrazil brzo ráno, ale až později, policisté ho nechali jít. A on dobře věděl, kudy se do areálu loděnice dostane.
„V okamžiku, kdy jsem přelézal plot, dostali tajní signál z Varšavy, že mě mají okamžitě zadržet. Už mohli do vysílačky ale jen odpovědět: Pozdě. Už jsem byl totiž v loděnici. Ze začátku jsem si dokonce myslel, že nemám šanci se do loděnice dostat. Areál byl velmi dobře hlídaný. Ale pak jsem si řekl, že to musím zkusit. Věděl jsem, kde je malá zídka, přes kterou jsem proklouzl dovnitř,“ vzpomíná někdejší elektrikář.
V čele stávkujících
Lecha Walesa se okamžitě postavil do čela stávkujících. Byl natolik sebevědomý a odhodlaný, že jinou možnost ani nepřipouštěl.
„Měl jsem nejvíc zkušeností, byl jsem jedním z nich a hlavně jsem se nebál. Respektovali mě, protože jsem protestoval už několik let před tím a byl jsem za své opoziční chování vyhozen z loděnic. To vzbuzovalo u lidí respekt,“ říká Lech Walesa.
Loděnice v Gdaňsku už jednu stávku zažily – před deseti lety, v roce 1970, kterou krvavě potlačil komunistický režim.
„Bylo mi jasné, co nám hrozí. Ale nemohl jsem dát jakýkoliv strach najevo. Ostatní by to velmi rychle vycítili. Takže jsem myslel hlavně na to, jak se nevzdat, jak rozbít argumenty režimu. Já když se jednou dám do nějakého boje, tak pro mě není cesty zpět,“ vzpomíná Lech Walesa.
Po dvou týdnech stávky sepsali její organizátoři dnes už legendárních 21 požadavků vůči režimu. Nejdůležitějšími byl vznik nezávislých odborů, a dále právo na stávku a beztrestnost za stávkování.
Lech Walesa se stal předákem odborového hnutí Solidarita. Tři roky po stávce v loděnici obdržel Nobelovu cenu míru a po pádu komunistického režimu ho Poláci zvolili prezidentem. Dnes už není sice aktivním politikem, ale dění v Polsku neustále a živě komentuje.
