Předvečer svátku sv. Ondřeje má v Polsku nádech tajemna
Dnešní večer bude mít u našich sousedů v Polsku nádech tajemna. Zítra má totiž svátek Ondřej a tím se uzavírá liturgický rok. V Polsku se noci před svatým Andrzejem připisovaly magické schopnosti. Dívky si ten večer věštily budoucnost. Jak takové věštění vypadá? Na to se zašel do varšavského etnografického muzea podívat zpravodaj Českého rozhlasu Pavel Novák.
Některé zvyky, které jsou v Polsku spojené se svátkem svatého Andrzeje, jsou podobné našim vánočním zvykům. V umyvadle se pouštějí lodičky ze skořápek vlašských ořechů a podle toho se věští, zda si člověk najde v příštím roce partnera nebo ne. Lije se vosk do vody a ze vzniklých obrazů se věští budoucnost.
"V městech se teď mladí často setkávají na diskotékách nebo v klubech a v předvečer Andrzejova svátku si věští. Kdysi to ale byla hlavně vesnická tradice. Hlavně dívky si předpovídaly, jestli a kdy se vdají," říká etnografka Katarzyna Ambroziaková.
Pracovníci etnografického muzea každý rok ukazují, jak vypadaly vesnické svatoondřejské zvyky. Paní Elžbieta Marciniaková stojí u kbelíku s vodou a u vařiče, na kterém se v rendlíku rozpouští včelí vosk. V ruce drží velký klíč a vysvětluje zájemcům, jak mají skrz jeho držadlo lít roztavený vosk do vody. Důležité je držet klíč v levé ruce. To proto, aby byla věštba co nejpravdivější - aby byla od srdce.
O kus dál stojí další z pracovnic etnografického muzea Dorota Jarecka, která předvádí věštění ze symbolů ukrytých pod keramickými talíři.
Dívky si pod talíře dávaly hlavně prstýnek. To znamenalo, že si příští rok najdou muže. Dávaly tam ale také kvítek, nebo lístek. To znamenalo, že nejméně do příštího svátku svatého Andrzeje zůstanou svobodné.
Často, aby byla věštba napínavější, kladly dívky pod talíře figurku děťátka. To znamenalo, že ta, která ji našla, bude mít nemanželské dítě. Nejhorší bylo ale vylosovat si růženec. To znamenalo řeholní život v klášteře.
K další věštbě bylo potřebné jablko. Dívka se snažila oloupat co nejdelší slupku. Ta se pak házela za sebe přes levé rameno. Na podlaze se zkoumalo, jestli vytvořila počáteční písmeno jména budoucího nápadníka, nebo dokonce prstýnek, anebo věneček, což znamenalo, že se dívka ještě příští rok nevdá, vysvětluje etnografka Katarzyna Ambroziaková.
Jak říká, svatoondřejské věštby ale nikdy nebyly - jak už to u věšteb bývá - stoprocentní. "Víte, lidé měli velkou představivost. A každý v tom symbolu přece mohl vidět něco úplně jiného."
