Přes nedokonalou češtinu Pražané krajana Jerryho z Westu poznají. Je Valach
Vlajky na všech státních a veřejných budovách v Texasu vlají na půl žerdi. Američané si připomenou oběti neštěstí v městečku West. Zádušní mše se v nedalekém Waco zúčastní i americký prezident Barack Obama. Přesně před týdnem nepřežilo výbuch v továrně na umělá hnojiva 14 lidí, na dvě stovky dalších utrpěly zranění. West je proslulý hlavně tím, že tam žije početná komunita potomků českých přistěhovalců.
„To je můj syn,“ představuje mi Jerry Kadlubar - nebo spíš Jaroslav Kadlubář - svého syna.
Ochotně si se mnou popovídá, ale pod jednou podmínkou: nebudu se vyptávat na výbuch v továrně na hnojiva. Není se čemu divit.
Obyvatelé Westu už mají otázek stovek novinářů z celé Ameriky a mnoha zemí na toto jediné téma dost. A tak se zajímám: proč mluví česky sedmasedmdesátiletý Jerry, a ne jeho syn Vincent ve středním věku? „Nemůže dobře vyslovovat, třeba ‚Ř‘,“ vysvětluje Jerry.
S Čecho-Američanem žijícím v texaském Westu si povídal zpravodaj ČRo ve Spojených státech Vít Pohanka
Kadlubářovi dorazili do Texasu na přelomu 19. a 20. století. První generace českých přistěhovalců ještě doma mluvila rodným jazykem. Ale to se začalo rychle měnit. „Jak jsme začali chodit do školy, tak už to byla angličtina,“ potvrzuje Jerry.
Stejně jako drtivá většina příslušníků jeho generace češtinu v americkém prostředí postupně zapomněl. Rozuměl jen pasivně. Na stará kolena se ale rozhodl své jazykové dovednosti oprášit. „Poprvé jsem jel do Česka v roce 1995. Šel jsem do vaší hospody, rozuměl jsem jim, ale neuměl jsem mluvit,“ vzpomíná.
Ve snaze oživit pasivní znalost češtiny Jerrymu pomohl status armádního veterána. V 50. letech minulého století sloužil v letectvu. „Přišel jsem a za tři, čtyři měsíce poté Korea končila,“ říká.
Právě výsady válečného vysloužilce z Korejského konfliktu mu zajišťují letenky zdarma na americké základny po celém světě. „Jedu do Německa, do Frankfurtu, a potom si chytnu vlak, někdy jedu přes Vídeň a někdy přes Prahu,“ vyjmenovává.
Jerryho čeština není stoprocentní. Pražané prý ale vždy brzy odhalí, odkud jsou jeho předci. „Zrovna v Praze řeknou: Ty jsi Valach. Jak začnu kecat, tak to poznají,“ směje se.
Čechoameričan z Texasu proto nejraději míří na Moravu. „Frenštát, Frýdek-Místek, Vizovice, jezdím též do Zlína, znám tam dost dobře lidi. V Praze už je všecko drahé,“ posteskne si.
K české metropoli se také pojí asi nejsilnější Jerryho zážitek ze staré vlasti. Bylo to před několika lety, kdy s sebou vzal také neteř a bratra Roberta. Večer jim pokazilo cestování v městské hromadné dopravě. Jeho bratrovi totiž ukradli peněženku.
Ani takové zkušenosti ale Jerryho od jeho pravidelných návštěv neodradí. Patří k těm krajanům v Americe, kteří se živých kontaktů s rodnou zemí svých předků ani po generacích nehodlají vzdát.
Zvětšit mapu
