Převrat v Nigeru je součást strategické hry Číny, Ruska a Západu. K válce ale nedojde, věří analytik Tureček
Vojenská junta v Nigeru, která koncem července svrhla prezidenta Mohameda Bazouma, v pondělí večer oznámila, že novým premiérem země byl jmenován ekonom Ali Lamine Zeine. Mezinárodní společenství mezitím hledá cesty, jak v zemi obnovit demokratické pořádky. Konflikt má významný přesah i do Evropy. „Niger dodává tři čtvrtiny uranu, které potřebuje energetická velmoc jako Francie,“ vysvětluje analytik Břetislav Tureček pro Český rozhlas.
Před několika dny došlo k převratu v africkém Nigeru. V bývalé francouzské kolonii měla Paříž pořád silné zájmy. V posledních letech jsou přitom převraty v Africe časté, připomíná Tureček. „Bavíme se o zdánlivě okrajových zemích a okrajových konfliktech, které se nás ale potom setsakra dotýkají,“ říká.
‚Obtížné rozhovory.‘ Náměstkyně amerického ministra zahraničí jednala v Nigeru s pučisty
Číst článek
„Niger je sice vzdálená země, kterou by možná lecjaký politik těžko hledal na mapě, je to ale především další země, kde se střetávají zájmy Západu a zájmy Ruska,“ vysvětluje Tureček. Pučisté v Nigeru totiž byli viděni i s ruskými vlajkami a analytikové tvrdí, že je Rusko podporuje.
Konflikt se však Evropy může dotknout mnohem výrazněji. „V uplynulém roce se bavíme o energetické bezpečnosti a o tom, jak vycouvat ze závislosti na hlavně ruské ropě a fosilních palivech. Najednou vidíme, že Niger dodává tři čtvrtiny uranu, které potřebuje energetická velmoc, jako je Francie,“ upozorňuje Tureček.
„Najednou tak bezpečnostní a politická stabilita ‚neznámého‘ Nigeru může silně podvázat schopnost Francie dostát své spotřebě a závazkům ohledně energetické bezpečnosti,“ říká.
Vliv Číny
K válce se ale podle Turečka neschyluje. Jako pravděpodobnější scénář se jeví varianta, že půjde o další z afrických zemí, ve kterých probíhá konflikt, i když za účasti ostatních států. Do řešení konfliktu se mohou zapojit i africké mírové jednotky, které se angažovaly i v jiných krizích.
V Nigeru vyšli opět do ulic stoupenci vojenského puče, mávají ruskými vlajkami a skandují Putinovo jméno
Číst článek
I v souvislosti se situací v Nigeru a jejími dopady se však Evropa snaží o restartování vztahů s africkými zeměmi. Petr Pavel se například v Praze setkal se svým mosambickým protějškem. „Je to často běh na dlouhou trať a západní státy mají obecně nevýhodu, že míchají ekonomické zájmy s politikou,“ tvrdí Tureček.
„To Čína nedělá. Proto se stala zásadním investorem v mnoha afrických zemích, kde buduje infrastrukturu, a také velkým věřitelem tamních vlád, které se tak na Číně stávají závislými,“ popisuje.
„Doba, kdy v Africe dominovaly koloniální západní mocnosti, je už desítky let pryč. Čína si nyní hledá naleziště surovin pro svůj průmysl, ale buduje i řetězec přístavů z Dálného východu kolem afrického pobřeží až do Evropy. To vše jsou strategické hry, které v dalších desetiletích mohou mít velký dopad,“ uzavírá Tureček.
