Přežil hrůzy holocaustu a teď převzal cenu od sudetských Němců
Nikdy jsem necítil zášť za to, co mé rodině udělali, říká malíř a spisovatel Max Mannheimer. Dvaadevadesátiletý rodák z Nového Jičína prožil válku koncentračních táborech. V plynových komorách v Osvětimi přišel o rodiče, novomanželku i sourozence. Na Sudetoněmeckých dnech v Norimberku převzal cenu Karla IV. Jako první, kdo přežil hrůzy holocaustu.
„Před dvěma roky jsem se stal čestným občanem Nového Jičína; omlouvali se za to, že jsem musel odtud odejít, že se mi stala křivda,“ říká dnes dvaadevadesátiletý Max Mannheimer.
V Novém Jičíně žil do roku 1938. Po pogromu na židy se jeho rodina přestěhovala do Uherského Brodu. Odtud byli v lednu 1943 všichni deportováni přes Terezín do Osvětimi.
Mannheimerovi rodiče, novomanželka i patnáctiletá sestra se odtamtud nikdy nevrátili. On sám prošel pěti koncentračními a pracovními tábory. Nenávist vůči Němcům ale nikdy necítil. Kolektivní vinu neuznává.
S Maxem Mannheimerem mluvila na Sudetoněmeckých dnech zpravodajka ČRo Klára Stejskalová
„Protože já jsem vyrostl s německými a českými dětmi a říkám si, kdybych nebyl žid a přišel by takový propagandista a nacisté, nevím, jestli bych odolal.“
Po návratu z Osvětimi se vrátil do Nového Jičína. Zamiloval se ale do sudetské Němky. Kvůli ní se odstěhoval do Německa. Z hrůzných vzpomínek se snažil vypsat, začal také malovat. Dlouhé roky působil jako předseda Sdružení bývalých vězňů z Dachau. Teď převzal ocenění od Sudetoněmeckého krajanského sdružení.
„Je to řekněme dík za moji aktivitu, že přednáším ve školách a univerzitách. Snažím se šířit humanitu.“
Přiznává ale, že ještě před pár lety by od tohoto spolku cenu odmítl. Dnes oceňuje, že se snaží o smíření.
„Když se podíváte do německých rodin, tak vždycky jsou v té rodině nějací Češi, a naopak také. Lidé žili spolu, rozuměli si, tak doufám, že demokracie bude tak silná, aby zajistila budoucnost bez nenávisti, rasových předsudků a tak dále,“ věří Max Mannheimer, který dodnes přednáší mladým lidem o holocaustu a snaží se šířit ve společnosti humanitní ideály.
„Já jsem chodil 9 let do českých škol, T. G. Masaryka jsem vítal praporkem v Hoslavicích v devětadvacátém roce. Mně bylo 9 roků, on navštívil rodný dům Františka Palackého a já jsem si ho velice cenil,“ říká Max Mannheimer.