Příběh slovenského vyvlastnění: veřejný zájem porazil soukromý bez boje
Když má přes něčí pozemek vést dálnice, normální postup je, že se vláda nejdřív zeptá majitele, a pak teprve staví. Na Slovensku to ale minulý kabinet dělal přesně naopak. Dálnice přes pole se začala stavět ještě před vyvlastněním a bez souhlasu majitele. Takový postup umožnil zákon minulé vlády Roberta Fica. Odhaduje se, že neprávem takhle stát poškodil vlastnická práva stovek lidí.
„Černě je vyznačena cesta, červeně ochranné pásmo, kde nemůžete stavět,“ ukazuje na katastrální mapě Ladislav Šindler, co zbylo z jeho pozemku poté, co ho přeťala dálnice. „Takže celý pozemek je de facto zničený," hodnotí Šindler.
Z původního nepravidelného čtyřhranu zůstaly jenom dva malé růžky.
Šindlerovi na pozemcích hospodáří dlouho. „Tyto pozemky máme tak pátá, šestá generace. Přes sto let, možná až 150 let.“ vypočítává Frank Šindler.
Jsme asi 30 kilometrů za Nitrou, u vesnice Čierne Kľačany. Bývalo tu obyčejné tiché pole. Jednoho dne ale na pozemek přijely stavební stroje. Majitelům, tedy rodině Šindlerových, o tom ale nikdo neřekl.
„Uvěřejnili to na úřední tabuli tady v Čierných Kĺačanech. Kdybyste měl chodit po všech vesnicích, kde máme pozemky… Naše rodina má asi 25 hektarů pozemků, které jsme zdědili a které si chráníme a které pro nás nemají jen cenu nějakých peněz,“ povzdechl si Ladislav Šindler.
Bývalá vláda Roberta Fica si tohle mohla dovolit, protože v roce 2007 schválila zákon, který urychloval udělování stavebních povolení u staveb ve veřejném zájmu. V praxi to znamenalo, že stát mohl na soukromém pozemku začít stavět dřív, než se vyvlastnění dokončilo a než majitel dostal odškodné. Robert Fico tehdy argumentoval absolutní nutností výstavby dálnic pro rozvoj Slovenska.
"Někde je silnější individuální, soukromý zájem a někde je silnější veřejný zájem. Je zapotřebí si položit otázku, zda je soukromý zájem slabší než zájem majitele čtyř arů zahrádky," doslovně prohlásil Fico.
S těmi zahrádkáři to tenkrát Fico docela přehnal. Třeba Ladislav Šindler je vystudovaný inženýr, pracuje v reklamní branži a mezi řečí cituje antické klasiky jako Cicera. „Jsem slušný zahrádkář, nejsem protiústavní politik,“ říká sarkasticky Ladislav. Jeho bratr Frank zase učil informatiku na univerzitách leckde po světě. Takové zahrádkáře by svět mohl Slovensku závidět.
Frank už po těchhle zkušenostech dokonce ani nechce na Slovensku bydlet, odstěhoval se proto kousek za hranice, do Rakouska.
„Je to pro mě z určitého hlediska překvapení. V Americe, kdyby si někdo troufl přijít takto na soukromý pozemek, tak by se velmi rychle střílelo. Na Slovensku když přijdete na polici a řeknete, že na vašem pozemku staví, tak policista pokrčí rameny a řekne, co má dělat, že to tak je, že jsou takové zákony a že to tak na Slovensku funguje," posteskne si Frank.
Co bude dál? Sporný Ficův zákon nedávno ústavní soud označil za protiústavní. Současná vláda Ivety Radičové mluví o tom, že vlastníky pozemků, které zákon připravil o půdu, odškodní. Ladislav Šindler ale nevolá po penězích, spíš po změně systému.
„Měly by přestat tyhle komunistické praktiky. Po 20 letech po revoluci, je směšné, že tu máme stále tyto komunistické praktiky, kde se takto staví politická moc k soukromému vlastnictví,“ nechápe Ladislav Šindler.
Bratři Šindlerové se proti dálnici začali samozřejmě bránit. Jenže spravedlnost je pomalejší než stavební stroje. Ficův protiústavní zákon musí do půlroku změnit parlament, dálnice se ale přes sporné pozemky mezitím stavět nepřestanou.
O to jedno pole už Šindlerovým ani tak nejde, spíš o ten pověstný princip.
Čierne Klačany na cestě mezi Nitrou a Banskou Bystricou
