Příslušníci Národní gardy jsou v postižených oblastech nepostradatelní

Mezi těmi, kteří se stávají nepostradatelnou součástí záchranné operace na jihu Spojených států, jsou příslušníci Národní Gardy. Muži a ženy v uniformách, kteří jsou vždy připraveni na příkaz guvernéra svého amerického státu pomoci při živelných katastrofách. Zpravodaj Miroslav Konvalina jich při cestách postiženou oblastí potkává stále víc a víc. S posádku jednoho maskovaného vozidla americké Národní Gardy se dal do řeči v Gulfportu, jednom z nejzničenějších měst na mississippském pobřeží mexického zálivu.

Tento článek je více než rok starý.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Gardisté z Mississippi

Gardisté z Mississippi | Foto: Miroslav Konvalina

Zastavujeme náš terénní automobil na hlavní ulici Gulfportu, ještě před týdnem čtyřicetitisícovém přístavu, kde se nakládalo do lodí dřevo, bavlna a mořské ryby. K pověstným písečným plážím, které se táhnou na obě strany od města několik mil, se dojet nedá.

Hromady dřevěných trosek mezi kterými jsou židle, dětské plastové i plyšové hračky a také automaty na noviny. Zastavuje terénní vojenské vozidlo Humwee a já nechci riskovat nedorozumění, jdu mu vstříc s novinářským průkazem. Dvoučlenná posádka v maskáčích a s helmami na hlavách má kupodivu dobrou náladu

"Jsme tady od úterka. Nejdříve nám řekli, že tu budeme tak týden, ale vidím to na měsíc až dva," říká mladík za volantem Gary Certain Junior. Neměli to sem daleko, jejich vozidlo bylo v čele kolony, která přijela z vnitrozemí Mississippi.

Po necelém týdnu už mají posily z tak vzdálených amerických států na severu, jakými jsou Severní Dakota nebo Michigan. Základním úkolem mississipských gardistů je distribuce vody, ledu a někdy i potravin. Jejich kolegové se ale podílejí na řízení dopravy ve zničeném městě a podílejí se na opravách elektrického a telefonního vedení.

"Neviděl jsem tu žádné nepokoje ani rabování, ale jak jsem slyšel ve vysílačce, na jiných místech něco řešili, ale víc nevím," říká řidič. Gardisté sledují, jak se do města, kde nezůstal jediný dům celý, vracejí lidé, někteří tady dokonce hurikán přežili a teď musí přežívat bez elektřiny a tekoucí vody.

"Chceme pomoci zdejším lidem k normálnímu životu. Soucítíme s nimi, je to hrozné," říká Gary, ale nepochybuje, že se sem život vrátí.

Vedle Garyho sedí u vysílačky Brian Norman, také on je takzvaný víkendový voják, v civilu je učitelem ve státě Mississippi: "Je to velmi podobné tsunami v Thajsku, stejný efekt. Je to katastrofa a není to lehké, ale věřím, že americká federální vláda začne pracovat a dostaneme spoustu zásob v následujících dnech. Potřebujeme veškerou pomoc, lidé z Gulfportu ztratili všechno."

Příslušníci Národní Gardy už musejí jet dál, ale ještě mají jedno přání. Chtějí abych je vyfotografoval. Dobrý nápad, za pár let možná ani jejich děti nebudou věřit tomu, čím jejich tátové museli projít.

Miroslav Konvalina Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme