Přísná britská imigrační pravidla mají na svědomí i řadu rozdělených rodin

Ve Spojeném království se veřejnost i média bouří proti imigrační pravidlům, která brání slučování rodin. Manželé a manželky britských státních příslušníků totiž nemají šanci získat víza a povolení k pobytu, pokud jejich partner nevydělá ročně 18 600 liber. Další sporné překážky pak stojí v cestě párům, které by do Británie chtěly přestěhovat své rodiče.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Londýnský policista (ilustrační foto) | Zdroj: Reuters

„Hrajeme se synem takovou dlouhodobou hru, že je ještě třeba zařídit spoustu věcí, že není snadné přestěhovat celý dům ze Spojených států. Vince si myslí, že mu maminka balí hračky. Zrovna dneska mu je šest let. Trpí Aspergerovým syndromem. Pořád se u něj dá to nepříjemné vysvětlování stočit stranou, zapojím ho do přemýšlení, kolik bude celkem krabic a kolik hraček je v jedné krabici,“ popisuje své každodenní chození kolem horké kaše Guy Bailey.

Přehrát

00:00 / 00:00

Nejen o potíže jednoho britsko-amerického páru se zajímal londýnský zpravodaj Českého rozhlasu Jiří Hošek

Když se i s americkou manželkou Stacey rozhodl usadit natrvalo v Británii, narazili na jednu ze záludností místních imigračních zákonů.

Minimální roční příjem britského partnera totiž musí činit 18 600 liber, v přepočtu asi 560 tisíc korun. To je podle britské vlády garance, že rodina nebude žádat o sociální dávky. Úspory nebo nemovitý majetek přitom úřady neberou v potaz.

„Minimální mzda v Británii je přitom kolem 13 tisíc liber ročně. To jsou typicky peníze, které pobírají lidé, co pracují na plný úvazek mimo Londýn, třeba ve zdravotnictví. Vláda úplně ignorovala dvě věci – obrovské rozdíly v příjmech v rámci země a morální imperativ, že rodina má být pospolu, ať už je to kdekoli,“ říká Ruth Grove-Whiteová.

Je ředitelkou londýnské nevládní organizace Migrants‘ Rights Watch a nad některými imigračními předpisy jen bezradně kroutí hlavou. Vyplývá z nich totiž, že být britským státním příslušníkem je v Británii v těchto situacích vlastně přítěž.

Ředitelka londýnské nevládní organizace Migrants‘ Rights Watch Ruth Grove-Whiteová | Foto: Jiří Hošek

„Je jednou z ironií těchto pravidel, že britská vláda znevýhodnila své vlastní občany oproti lidem z členských států Evropské unie. Ti těží z evropské legislativy – z volného pohybu osob – a pokud chtějí žít v Británii se svou drahou polovičkou třeba z Číny, imigrační pravidla a výše příjmu se jich vůbec netýkají,“ upozorňuje na nedůslednost vládní imigrační politiky Ruth.

„Ve Spojených státech podepsal můj tchán na imigračním úřadě prohlášení, že budu bydlet u něj, že nebudu žádat o sociální dávky a že veškeré případné výdaje bude hradit on. Tady v Británii něco takového předpisy neumožňují. Moji rodiče, kteří jsou dobře situovaní, to nedokáží pochopit. Hlavně moje matka,“ popisuje Guy, který několik let pracoval pro BBC, je hmotně zajištěný, ovšem víza pro svou americkou choť zařídit neumí.

Britský pas je jim na obtíž

Odmítl dokonce několik zajímavých pracovních nabídek, protože by jeho příjem zůstal těsně pod hranicí stanovenou vládou. V chudé severovýchodní Anglii se dobře placené místo hledá mnohem hůř než v Londýně a okolí. Guy Bailey přesto uznává, že existují tisíce rodin, které jsou na tom mnohem hůř.

„Přišli jsem o dům, o auto. Manžel přišel o kancelář a veškeré podnikaní. Všechno doslova a do písmene shořelo,“ přibližuje Britka Jenan Gabbarová, za jakých okolností spolu se dvěma dětmi opouštěla syrské Aleppo.

Její syrský manžel je už skoro dva roky v uprchlickém táboře v Jordánsku. Žádost o připojení ke zbytku rodiny v Británii ostrovní úřady už dvakrát zamítly. Kdyby Jenan paradoxně neměla britský pas a byla sama syrskou uprchlicí, už by byla rodina dávno spolu.

Guy Bailey usiluje o sloučení své britsko-americké rodiny | Foto: Jiří Hošek

„Tohle je britská občanka, která se snaží dostat do své vlasti manžela, v jehož zemi zuří občanská válka. V Sýrii se přitom Británie snaží o jistou formu intervence. Ona se prostě musí se svým manželem znovu shledat,“ apeloval na BBC labouristický poslanec z Leicesteru Jon Ashworth.

Při vánoční návštěvě Jordánska se dcera paní Jenan během loučení s tatínkem zhroutila. Podle Ruth Grove-Whiteové jsou hlavními oběťmi imigračních pravidel právě děti:

„Víme, že odloučení dítěte od rodiče může mít zcela zničující dopad na neurologický a sociální vývoj dítěte. Přesně to vláda způsobuje svou politikou a to je podle nás hodně problematické.“

„Jakmile požádáme o víza pro Stacey, dostaneme evidenční číslo našeho případu. Pak se určitě znovu obrátíme na našeho poslance. Já navíc shodou okolností pracuji ve městě, které je ve volebním okrsku ministra zahraničí Haguea. Tak ho taky oslovím. Popíšu mu naši kauzu, zdůrazním, že teď splňujeme všechna kritéria. A protože bude před Vánocemi, kdo ví, třeba zvedne telefon a naši žádost to urychlí,“ doufá Guy.

Baileyovým, Gabbarovým a stovkám dalších rodin teď svitla naděje i v podobě nálezu britského Nejvyššího soudu. Ten imigrační pravidla označil za „neoprávněná a příliš tíživá“. Londýnské ministerstvo vnitra se proti verdiktu odvolalo.

Guy Bailey se synem Vincem. Hlavními oběťmi imigračních pravidel jsou podle odborníků právě děti | Foto: archiv Guye Baileyho

Jiří Hošek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme