Přistěhovalcům ve Vídni pomáhají takzvané profesionální sousedky
Dobrý soused je k nezaplacení. Dvojnásob to platí, když jste v cizí zemi a neumíte tamní jazyk. Cesta k lékaři s nemocným dítětem nebo domluva s úřednicí za přepážkou může být nepřekonatelný problém. Ve Vídni proto od září fungují profesionální sousedky. Ženy, které kdysi přišly do Rakouska a bojovaly s němčinou, teď pomáhají imigrantkám ve stejné situaci. Skoro polovina obyvatel Vídně má přistěhovalecké kořeny. Sousedky se starají o to, aby se tam nováčkové rychleji rozkoukali.
Senem a Nurten pocházejí z Turecka a v Rakousku žijí už 13 let. Od letoška jsou z nich profesionální sousedky. Zrovna teď si všimly, že kousek od nich na lavičce v parku sedí cizinka a kolem ní pár dětí. Jdou k ní a zkoušejí začít rozhovor.
„Ahoj, můžeme si přisednout? Jak se máte? To jsou vaše děti? A můžu se zeptat, proč nejsou ve škole? Vždyť je dopoledne.“
Podobných setkání absolvují Senem a Nurten desítky. Nabízejí tlumočení, doprovod dětí do školy nebo k lékaři. Jde o to navázat kontakt s přistěhovaleckými rodinami a od začátku jim pomáhat zakotvit v Rakousku.
Projekt Sousedky spoluzakládala Christine Scholtenová, jinak lékařka-internistka: „Představte si tuhle situaci - děti přistěhovalců chodí do školy v Rakousku, moc jim to ale nejde, protože nerozumí německy. Učitel vyhrožuje rodičům, ať na děti dohlédnou, jinak bude průšvih. Jenže rodiče učiteli taky nerozumí a celá rodina se propadá do stále hlubších problémů. V takových situacích pomáhají naše sousedky, přijdou a zeptají se, co by mohly udělat. Mají k tomu taky odpovídající vzdělání, prošly kurzy od sociální práce až po zdravotnictví.“
Další profesionální sousedka Rehab umí arabsky, jiné její kolegyně pocházejí třeba z Čečenska nebo Somálska. Dorozumí se tak skoro s každým v jeho mateřském jazyce, říká doktorka Scholtenová:
„Teď máme deset profesionálních sousedek zaměstnaných na poloviční úvazek. Každá sousedka udržuje paralelně kontakt s pěti rodinami přistěhovalců. Chceme přitom oslovit právě ženy. Ty jsou klíčem k celým rodinám.“
Vídeň sice nabízí přistěhovalcům spoustu různých možností, jak se zapojit do společnosti, třeba v různých komunitních centrech, jenže do nich řada imigrantů nepřijde. Jsou v cizí zemi a raději zůstávají doma v bytě.
Sousedky na to jdou opačně, chodí za lidmi vlastně k nim domů. Za rok takto můžou oslovit asi dva tisíce přistěhovalců, kteří díky nim nebudou žít v izolaci.
