Pronajímat bydlení k obživě nestačí, říkají chorvatští ubytovatelé

Pláže, předražené mješano meso, pršut a domácí víno, případně travárica – tak zná většina Čechů Chorvatsko v letní sezoně. Přínosný však může být i pohled z druhé strany na to, jak žijí a jaké starosti mají chorvatští hostitelé.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Hotel Punta - jeden z prvních hotelů ve Vodicích | Foto: Martin Dorazín

Tři měsíce pracují a zbytek roku si za naše peníze užívají pěkně v klidu a na moři – taková je rozšířená představa o lidech, kteří nám v Chorvatsku pronajímají své apartmány.

„Málokdo si uvědomuje, že Chorvatsko bylo velmi chudou venkovskou zemí a zdejší lidé začínali prakticky z ničeho,“ vzpomíná si Joso Bilan, který před čtyřiceti lety začal organizovat cestovní ruch v dalmatských Vodicích.

„Jako středoškolák jsem začal pracovat v místní turistické kanceláři. To bylo v roce 1968. O rok později tady postavili první dva velké hotely – Punta a Imperial. Měli jsme štěstí na dobrého franštináře ve škole, takže všichni vodičtí studenti uměli dobře francouzsky,“ říká pan Bilan.

Přehrát

00:00 / 00:00

Jak vidí dovolenou v Chorvatsku tamní ubytovatelé, zjišťoval redaktor ČRo Martin Dorazín

Joso Bilan k tomu přidal ještě němčinu a italštinu. Tehdy sem Češi ani Slováci navzdory rozšířené představě ještě nejezdili.

„Většina hostů byla z německy mluvících zemí, z Francie a ze Skandinávie. Ve Vodicích byla do té doby jen odborářská rekreační zařízení. Výstavba hotelů a přístavu pro jachty přinesla přelom ve filozofii cestovního ruchu,“ vzpomíná Joso Bilan.

V sedmdesátých letech přijela do Dalmácie i paní Dana, našla tady Josa, vdala se a začala budovat nový život.

„V době, kdy jsem do Vodic přijela, místní obyvatelstvo bylo zcela jiné, než je dnes. Bylo opravdu původní, autentické, pohostinné, milé. S narůstající komercializací se měnily lidské charaktery,“ takové jsou vzpomínky paní Dany.

Lidé si začali závidět, donášeli jeden na druhého a přetahovali si hosty. Když konečně začalo svítat na lepší časy, přišla jugoslávská válka.

Po válce znovu od nuly

„Pět let tady nebylo nic. Válečná fronta procházela deset kilometrů od Vodic. Na město dopadlo asi tři sta raket a pět set granátů, které poškodily i můj dům a nedaleký hotel Punta. Ostřelovali nás ze vzduchu i z moře. Ve zdevastovaných hotelích pět let bydleli uprchlíci,“ popisuje válečnou dobu pan Bilan.

A manželé Bilanovi začínali zase znova od nuly. V té době sem začali přijíždět první Češi.

Němečtí hosté si našli jiné destinace, ale Vodice si oblíbili turisté z Česka, Polska a Slovenska. Po roce 2000 nastal stavební boom a dnes jsou ve Vodicích tři tisíce apartmánů.

Dana a Joso Bilanovi | Foto: Martin Dorazín

Divoká výstavba, desetitisíce turistů a příchod nových obyvatel z Bosny a Hercegoviny změnily tvář i mentalitu Vodic. A místní lidé zjistili, že cestovní ruch není zlatým dolem, na kterém se dá přes noc zbohatnout:

„Určitě samo pronajímání nestačí na to, aby mohlo pokrýt celoroční náklady, aby rodina mohla z tohoto vyžít. Vždy je dobré, aby ještě členové rodiny měli jiné, nejlépe stálé měsíční příjmy,“ dodává paní Dana Bilanová.

S tím ale je problém. Velké továrny za války ztratily domácí i zahraniční trh a většinou zkrachovaly. Proto obyvatelé Dalmácie na jaře s velkou netrpělivostí vyhlížejí první hosty.

Bilanovi ve svém penzionu nabízejí 40 lůžek, ale to je neuživí. Provozují proto areál vodních sportů – parasailing, tobogán, čluny a vodní skútry.

„Dnešní hosté již nevyžadují tu klasickou, pasivní dovolenou. Dneska každý host chce zážitek a chce adrenalin,“ vidí proměnu hostů paní Bilanová.

První hosté k Bilanům právě přijeli. Sezona začíná.


Zvětšit mapu

Martin Dorazín, mad Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme