Jedním z mála deníků, které stačily reagovat na aktuální vývoj je britský The Guardian: Kuba konečně rozřešila případ, který stupňoval napětí mezi oběma národy. Ani usilovné vyjednávání českých politiků, podpora od švédských, chilských, britských a dalších diplomatů a ani přiznání Pilipa s Bubeníkem, že se dopustili chyby způsobené neznalostí kubánského práva, nepřinesly až donedávna úspěch. Dnes v noci však Češi zadržení po setkání s kubánskými disidenty, byli propuštěni za asistence tajemníka skupiny tvůrců mezinárodního práva Anderse Johnsona. Přání Fidela Castra tak zůstalo nenaplněné. Ten nejdříve označil českou ambasádu v Havaně za „hnízdo špiónů, kteří strávili 10 let výzvědnou činností.“ Poté ve svém 6hodinovém projevu žádal: „Nabídněte naší zemi omluvu, musíte se omluvit,“ napsal dnešní the Guardian, další obsáhlejší komentáře světových deníků očekáváme dnes a zítra.

V popředí zájmu světového tisku je především dnešní volba izraelského premiéra. Římský „Il Messagero“ si hned úvodem klade otázku, zda Izraelci zvolí do čela vlády někoho, kdo zavinil intifádu - lidové povstání Palestinců. Jako generál byl Ariel Sharon nejlepší ze všech, ale jako státník a politik selhal, píše list a dodává: Ehudu Barakovi se však dává vina za současnou nejistotu s mnoha mrtvými a zraněnými. Izraelci už Barakovi nevěří a sázejí na Sharona.

Barak riskoval mnohem víc než jeho předchůdci, aby dospěl k dohodě s Palestinci, navazuje tematicky švédský „Dagens Nyheter“. Avízoval kompromisy, které byly do té doby nemyslitelné. Vlastně měl palestinský vůdce Jásir Arafat udělat vše, aby změně v čele izraelské vlády zabránil. Mnozí se proto domnívají, že šéf pravicového Likudu Ariel Sharon bude v rozhovorech s Palestinci úspěšnější, protože si rázně poradí jak s nimi, tak i s horkokrevnými židovskými osadníky a extrémisty v zemi, soudí švédský list.

Londýnské „Financial Times“ se domnívají, že jen Spojené státy mají dostatečný vliv, aby v případě zvolení Ariela Sharona umravnily. Evropská unie může být sice nápomocna, ale jen Washington může důsledky Sharonova volebního vítězství omezit. A švýcarský „Tages- Anzeiger“ dodává, že situace na Blízkém východu se po dnešních volbách zcela určitě neuklidní.

K americkým plánům vybudovat nový protiraketový systém se vyjadřuje španělská „La Vanguardia“. Čelní evropští představitelé a experti, kterých se na mezinárodní bezpečnostní konferenci v Mnichově sešlo na dvě stovky, se zřejmě nakonec smířili se záměrem nové americké vlády vytvořit zcela nový národní protiraketový systém. Jsou přesvědčeni, že prezident Bush od svého záměru neustoupí. Evropa se proto snaží tento plán poněkud bagatelizovat, aby zabránila roztržce v Atlantické Alianci, jejíž členem Spojené státy jsou.

Rusko a Čína jsou nadále proti americkým plánům a podle nejnovějších informací „chystají rovnocenná odvetná opatření“, které Západ už zčásti označuje za možný začátek dalšího horečného zbrojení. Jestliže však Evropa projevila v otázce protiraketového systému pro Ameriku jisté porozumění, očekává za to na oplátku pochopení pro své přání evropské bezpečnostní síly, tj. svou vlastní „bezpečnostní identitu“, uzavírá španělská „La Vanguardia“.

Britské „Timesy“ k narušeným německo-francouzským vztahům napsaly: Francie a Německo jsou už delší čas ve sporu o budoucnost Evropské unie. To není nic nového. V otázkách jako federalismus verzus spolupráce vlád, volný obchod verzus protekcionismus a ve vztahu k evropské hospodářské a měnové unii zaujímaly obě jmenované země od počátku protichůdné postoje. Politická rovnováha v EU se posunula ve prospěch Německa. Mezi Berlínem a Paříží dnes existují rozdíly, jaké mezi Bonnem a Paříží neexistovaly. Německo ekonomicky dominuje eurozóně. Rozšířením Unie bude navíc politicky dominovat i ve střední Evropě a bude stejně často hledět k Východu jako se ohlížet za Rýn, soudí britské „Timesy“.

Radka Průšová, Olga Jeřábková, Jan Bumba Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít