Protestujících na káhirském náměstí Tahrír stále přibývá
Egypťané znovu vyšli do ulic protestovat proti vládnoucí armádě. Manifestace začaly v pátek, od soboty je provází střety s bezpečnostními silami. Podle agentur při nich zahynulo už nejméně 30 lidí, většinou v Káhiře.
Počet demonstrantů na káhirském náměstí Tahrír se neustále zvyšuje. Podle spolupracovnice Českého rozhlasu v egyptské metropoli Anny Janků se jich tam včera večer shromáždilo až 300 nebo 400 tisíc.
Situaci v Káhiře přiblížila ve Světě o jedné tamní spolupracovnice ČRo Anna Janků. Dění komentoval zahraničně politický analytik Milan Slezák
„A ten počet se neustále zvyšuje. Úředníkům končí pracovní doba, na pochod se dokonce vydávají průvody, třeba novináři ze Syndikátu novinářů, zaměstnanci ministerstva zahraničí. A dokonce se přidala i velká skupina syrských občanů žijících v Káhiře,“ uvedla ve Světě o jedné Janků, podle níž je situace na náměstí v těchto chvílích velmi emotivní:
„Zrovna vidíme, že tam nesou v otevřené rakvi jednoho z mladých lidí, kteří byli během demonstrací zastřeleni. Umíte si asi představit, jak to na celý ten dav tam působí.“
Hněv a beznaděj
Podle Anny Janků je nynější atmosféra na náměstí Tahrír úplně jiná, než byla během demonstrací letos v lednu a únoru.
„Tenkrát to bylo takové nadšení a velká naděje, že vše bude lepší, ale teď převládá zlost, hněv, zloba, beznaděj a zklamání. Protože lidé dali důvěru vojenské radě a prozatímní vládě, a opravdu všichni zklamali. Takže tady panuje velký hněv.“
„Navíc to bylo podnícené i tím, že předevčírem odpoledne televize ukázala záběry, na nichž členové speciálních bezpečnostních jednotek mlátili holemi do mrtvého, aby se přesvědčili, že je skutečně mrtvý, a pak ho hodili na hromadu odpadků. To bylo to hlavní, co lidi přimělo v takovém počtu přijít na náměstí Tahrír,“ doplnila káhirská spolupracovnice ČRo.
Důvod, proč armáda tak tvrdě zasahuje proti demonstrantům, je podle zahraničně politického analytika Českého rozhlasu Milana Slezáka ten, že demonstrace jsou tentokrát namířeny přímo proti armádě a proti armádnímu vedení, které je současně i vedením země.
„A to je velký rozdíl oproti tomu, co bylo před pádem Mubaraka, kdy byla armáda vnímána jako nestranná síla, která může zemi převést od mubárakovského tuhého režimu k něčemu volnějšímu, co by se dejme tomu podobalo demokracii a co by také zajistilo pracovní místa pro ty mladé nespokojené lidi, kteří v první fázi tvořili nepominutelnou část demonstrantů,“ poznamenal Slezák.
