Žena, život, svoboda. Tato tři slova tvoří jedno z hlavních hesel demonstrací, které v Íránu trvají už přes tři měsíce. Na jejich počátku stála smrt 22leté Mahsy Amíníové. Během nepokojů zemřely stovky lidí a země zažívá jedny z největších protestů od islámské revoluce. „Íránci chtějí změnu, není naděje, že by vláda mohla jejich požadavkům vyhovět,“ popisuje pro iROZHLAS.cz Jasmin Ramseyová, zástupkyně ředitele Centra pro lidská práva v Íránu.

Tento článek je více než rok starý.

Rozhovor Teherán 20:30 2. ledna 2023 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Protesty se v zemi konají od poloviny září, od úmrtí 22leté Mahsy Amíníové. Co přesně se v Íránu v těchto dnech děje? Jak demonstrace po více než třech měsících vypadají?
To, že lidé stále protestují, mě nepřestává ohromovat. Protesty se konají na univerzitách i v menších provinciích, kde žijí národnostní menšiny. Neméně důležité než to, jak protesty vypadají nebo kolik lidí se jich účastní, je ale i fakt, že probíhají na pozadí tvrdých represí.

K 16. prosinci uběhly tři měsíce ode dne, kdy byla Mahsa Amíníová, nazývaná také Gina, zabita. Gina je její kurdské jméno. Úřady totiž nutí menšiny, aby si vybraly i muslimské nebo perské jméno. Od jejího úmrtí nebyla ani jedna osoba v íránské vládě zadržena, namísto toho obtěžují její rodinu.

V Íránu zatkli již 80 tisíc lidí a zabili na 500 lidí včetně desítek mladistvých. Po falešných soudních procesech navíc začali demonstranty popravovat. Dotyční si k soudu nemohou vybrat svého advokáta, kvůli výslechu jsou zadržováni a nuceni vypovídat. Mnoho lidí oponuje, že intenzita protestů slábne, podle mě je ale zázrak, že se v současném kontextu brutálních represí vůbec konají.

Podle statistik bylo během protestů doposud zabito přes 450 lidí, jedenáct jich bylo odsouzeno k smrti. Íránská vláda oznámila, že popravila dva vězně zadržené během demonstrací. Co režim uvedl jako důvod poprav a co chce rozsudky naznačit?
Jako důvod poprav vláda uvádí, že si odsouzení „znepřátelili boha“. Z toho mohou obvinit kohokoli. Jednoho z protestujících, který je na seznamu lidí, jimž hrozí poprava, z tohoto důvodu odsoudili na základě obvinění z vandalismu. Ať uděláte cokoli, může to k tomu vést. Nikdy lidem nedají šanci, aby se bránili.

Nejméně stovce íránských demonstrantů hrozí trest smrti, uvádí organizace Iran Human Rights

Číst článek

Jsou souzeni u tzv. revolučních soudů, které vláda založila po islámské revoluci v roce 1979. Soudci přímo spolupracují s vládou, nejsou nezávislí. Lidem není dovoleno vybrat si právníka, musejí si ho zvolit z předem stanoveného seznamu. Neexistuje tedy řádný soudní proces a jakmile vás tento soud shledá vinným, nemáte žádnou šanci prokázat svou nevinu.

Jak na popravy protestujících reaguje svět?
V polovině prosince byl Írán vyloučen z hlasování Komise OSN pro postavení žen, což je velmi důležitý orgán. Sice to není přímo spojeno s popravami, ale je to důležité. V listopadu schválila Rada OSN misi, jejímž cílem je vyšetřování podezření na porušování lidských práv při potlačování protivládních demonstrací, tudíž se nějaké náznaky odsouzení kroků íránské vlády a toho, že se svět k dění neobrací zády, objevují.

Některé země by ale mohly dělat více. Mezinárodní společenství by v reakcích mělo ukazovat větší jednotnost, mělo by o událostech v Íránu vyvolat větší debatu. A také by se mělo více mluvit o popravách. Režim zabíjí mladé lidi, kterým sotva bylo dvacet let.

Jednotnost protestujících

Kdy a jak se demonstrace přehouply z protestů za práva žen do protivládních protestů celé společnosti?
Protesty provázejí dvě hlavní hesla, které se objevují po celé zemi, u studentů i starších generací. Jedno z nich je „Žena, život, svoboda“, což v zásadě spojuje ženská práva a svobodu. Současný režim byl založen na potlačování ženských práv.

Po jeho nastolení představitelé nařídili, že si všechny ženy musí na veřejnosti zakrývat obličej, nehledě na svou náboženskou víru. Druhým heslem je „Smrt diktátorovi“. To volá po změně systému. Tyto dvě věci spolu jdou ruku v ruce.

Protivládní demonstrace nejsou v zemi v posledních letech výjimkou, země je zažila v roce 2009 kvůli kontroverzním prezidentským volbám, před třemi lety vypukla série protestů kvůli razantnímu navýšení cen benzinu. Je tedy možné, že ty aktuální společně se smrtí mladé ženy způsobilo i vzrůstající napětí z přecházejících protestů?
V letech 2017 a 2018 byly protesty opravdu rozšířené, lidé chtěli změnu. Demonstrace ale byly brutálně potlačeny. Heslo „Smrt diktátorovi“ bylo slyšet už tehdy. Dalo by se tedy říct, že současný vývoj je výsledkem kumulace napětí z předchozích protestů.

Íránci nyní rozhodně volají po změně, neexistuje žádná naděje, že by současná vláda a její nastavení mohly vyhovět požadavkům protestujících. Pro íránskou vládu jde o největší výzvu od revoluce v roce 1979.

Důležité také je, že se demonstrace nekoncentrují jen do velkých měst, jak tomu bylo dříve, ale že prochází všemi společenskými vrstvami, etnicitami. Lidé vědí, že jsou v tom společně. Znakem současných protestů je právě jednotnost protestujících, což je v Íránu ojedinělé.

Mahsa Amíníová nebyla první ženou zadrženou za porušení zákonů o nošení hidžábu, která následně záhadně zemřela. Lékařka Zahra Bani-Jaghúbová byla zatčena v říjnu 2007 a následně policisté oznámili, že ve vazební věznici spáchala sebevraždu, umělkyně Sepideh Rašnúová byla zatčena letos v červnu. V čem byl tedy tento případ jiný?
Myslím, že její případ zasáhl všechny Íránce tím, že šlo o mladou ženu pocházející z Kurdistánu, která byla v Teheránu jen jako nevinná turistka na návštěvě. Nebyla aktivistkou, jen dívkou, která se procházela po ulici. Když došlo k jejímu zabití, mnoho lidí v ní vidělo vlastní dceru, manželku, sestru.

Také si uvědomili sílu strachu, který je v Íránu společný, tedy že tito lidé, kteří za její smrt mohou, se vynoří odkudkoli, odvedou vás a může se stát cokoli. Při protestech můžete slyšet „buďte s námi, nebo se z vás stane další Mahsa“. Jde o solidaritu, něco, co se doslova dotklo všech Íránců.

Říkají si, proč musí takto žít, a nechtějí, aby vláda tímto způsobem zacházela se ženami. Jestli si dobře vybavuji, rodina Mahsy na její náhrobek napsala „tvá smrt vzbudí davy“. Zatím se ukazuje, že měla pravdu.

Vyšetřovací mise OSN

Na konci listopadu schválila Rada OSN zmíněnou misi, která má vyšetřit podezření na porušování lidských práv během potlačování demonstrací. Co bude obnášet její postup?
Mise má ustanovit skupinu právníků a vyšetřovatelů, kteří budou shromažďovat, analyzovat a archivovat důkazy o potlačování lidských práv během demonstrací. Je toho tolik, že pro malou nevládní organizaci by úkol byl příliš náročný.

Jméno, které obletělo svět. Smrt Mahsy Amíníové rozpoutala jedny z největších protestů v Íránu

Číst článek

Nadějí je, že jednoho dne budou dané důkazy moci být použity proti íránským představitelům před mezinárodním právem.

Myslím, že jde o malý, ale důležitý krok správným směrem. Je to asi poprvé, co se OSN rozhodla učinit něco podobného. Zároveň je ale ze strany mezinárodního společenství stále třeba větší odezva. Důležité je, že pokud je někdo členem íránských bezpečnostních složek, je jeho tvář zachycena na videích, kde se dopouští násilí, a jednoho dne to může být použito proti němu.

Ustanovení mise je i zprávou, že svět íránské představitele pozoruje, jsou na videích a existují důkazy o jimi páchaném násilí. A to je to, co jako Íránci chceme – aby to svět viděl.

Začátkem prosince oznámil íránský generální prokurátor zrušení mravnostní policie. Později ale íránská televize Al-Alam uvedla, že výrok byl vytržen z kontextu a ministerstvo spravedlnosti bude i nadále veřejnost sledovat. Jak to tedy je?
Morální policii jsme od října na ulicích viděli jen zřídka. Zákon, který ženám nošení hidžábu nařizuje, jinak jim hrozí pokuta nebo vězení, ale stále existuje. Moc tedy nezáleží na tom, co generální prokurátor říká a jaké informace poskytuje vláda, protože daný zákon je stále platný.

Navíc se také mluví o dalším nařízení, které by díky kamerám umožňovalo rozpoznávat obličeje žen, které hidžáb nemají. Oficiální oznámení bychom určitě měli brát s mírou.

Režim se bojí

Do jaké míry se z protestů dá vyčíst změna společnosti? Jsou přece jen rozsáhlé, trvají dlouho, účastní se jich lidé napříč společenskými vrstvami… Jakou změnu v íránské společnosti značí?
Na jednu stranu vidíme mnoho žen, které po ulicích chodí bez hidžábu, nikdy předtím jich tolik nebylo, možná jen ve velkých městech, restauracích nebo když nechaly hidžáb nevědomky spadnout. Nyní to ale dělají naschvál. Některé ženy takto chodí například do obchodů, dělají to čistě z aktivistických důvodů. To je ta aktuální změna.

Zdánlivé rozpuštění mravnostní policie nepřináší konec dohledu a represe íránského režimu

Číst článek

Jsou tu ale i další věci, kupříkladu segregace žen a mužů, politické represe. V univerzitních jídelnách například studenti odstraňují plenty, které tam byly umisťovány mezi muže a ženy, a jí společně. K tomu dochází, ať s tím vláda souhlasí, nebo ne. Lidé riskují hodně a změna je tedy rozhodně viditelná.

Jak osobně nahlížíte na budoucnost íránských protestů?
Režim ukazuje, že se lidí bojí. Řada protestujících je opravdu mladá, snad sedmdesáti procentům z nich je pod 25 let. Když je vláda schopna zabíjet takto mladé lidi, dokazuje tím, že má strach a nemá žádné tušení, jak na protesty reagovat. I proto musíme demonstrujícím pomáhat v tom, aby jejich hlasy byly více slyšet, například v médiích.

Může se to zdát jako maličkost, ale je to důležité. Když na chvíli přivřeme oči, represe zesílí. Mezinárodní společenství, především země, v nichž má Írán diplomatické zastoupení, by toho měly dělat více.

Vlády by měly předvolat diplomaty a ptát se jich na věci, na které chceme znát odpovědi i my. Proč popravují mladé lidi a střílí do dětí na ulicích? Neměly by váhat jen proto, že nevidí okamžitou změnu. Mladí lidé v Íránu riskují životy. Naším úkolem je, aby díky nám byly jejich hlasy více slyšet. Musíme na íránskou vládu vyvíjet tlak.

Jana Stuláková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít