Přes tisícové protesty si podle sinologa většina Číňanů nedovede představit, že by komunisty někdo nahradil
Přes víkend vypukly v Číně protesty, kdy na některých místech demonstrovaly až desetitisíce kvůli protipandemickým opatřením. Kromě toho se však ozývala i hesla, která volala po odstoupení Si Ťin-pchinga, Komunistické strany Číny nebo zrušení cenzury, kdy lidé vyšli do ulic s bílými papíry v ruce. „Hesla proti režimu při aktuálních protestech vládě spíše pomáhají,“ říká v rozhovoru pro iROZHLAS.cz sinolog Jiří Hudeček.
Protesty vypukly po požáru ve výškové budově v Sin-ťiangu, kde umřelo několik lidí, údajně také kvůli protipandemických opatřením. Byla to tedy nějaká „poslední kapka“?
První to vypuklo v samotném Sin-ťiangu, kdy na to reagovali, dá se říct, sousedé obětí a lidé, kteří v prvních chvílích viděli, co se stalo. Problémem bylo, že v budově uhořely i děti. Na videu je zaznamenané, jak na místo přijeli hasiči, ale nemohli se dostat blízko k lidem, je tak vidět, jak stříkají vodu těsně k oknům, ale už ne do hořícího domu. Toto čínské úřady popírají a tvrdí, že zamčeno nebylo a všichni mohli odejít. Lidé z místa ale pak dokázali, že dům byl opravdu zamčený, což vyvolalo ten vztek.
V Urumči (hlavní město ujgurské oblasti – pozn. redakce) jeden den tvrdili, že je situace velmi vážná, a vyhlásili uzávěry na dalších 280 místech. Když ale začaly protesty, na druhý den řekli, že už na daných místech dosáhli nuly a že se opatření mohou uvolnit. To ještě posílilo nedůvěru.
A hrálo nějakou roli to, že k úmrtí došlo zrovna v ujgurské oblasti?
To si nemyslím. Hodně lidí v Číně si to ani nemuselo na první pohled spojit. Sice rodina, která zde zahynula, opravdu byla ujgurská a Ujguři šíří obrázky z požáru na sociálních sítích a podobně, mám ale pocit, že se to například na vzpomínkových akcích moc nezdůrazňuje.
V Číně se o tom taky moc nepsalo, na druhou stranu média v Jižní Koreji nebo Hongkongu o tom psala hodně. Lidé pak připomínali, že se o úmrtí vlastních spoluobčanů nedozvídali z místních novin, ale z těch zahraničních.
Protesty začaly hlavně kvůli proticovidovým opatřením, vnímáte ale, že by se to přelilo v něco víc? Když lidé například požadují zmírnění cenzury nebo odstoupení Si Ťin-pchinga.
Pro vládnoucí moc je toto přelévání do jiných témat výhoda. Mohou pak říkat, že protestující jsou pouze lidé, kteří čekali na záminku. V pondělí vyšel článek, kde říkají, že se jedná o pokus o barevnou revoluci inscenovanou vnějšími silami. Tvrdí, že lidé, kteří neznají reálnou situaci, se tím nechali ovlivnit a jde o podvracení vlády.
Na jednu stranu to byl šok, že v Číně vůbec mohla zaznít hesla o svržení komunistické strany nebo Si Ťin-pchinga. Nevzpomínám si, že něco tak radikálního dav kdy skandoval. Více ale rezonují spíše hesla o svobodě projevu, tisku, která souvisí hodně i se „zero-covid“ politikou. Vláda vyhlásila zmírnění určitých pravidel, do praxe se to ale už nedostalo. A protestující říkají, že aby mohli o nedodržování celostátně vyhlášené politiky reportovat, potřebují svobodu projevu. To je velmi klíčový požadavek.
Policie v ulicích i zátarasy. Čína se snaží zabránit novým protestům proti covidovým opatřením
Číst článek
Jak výjimečné je, že lidé v Číně takto protestují a vyjadřují tím své názory?
Protesty samotné nejsou výjimečné, v Číně je jich asi tisíc ročně. Neobvyklé je, že se to rozšířilo do tolika dalších měst najednou. To naznačuje, že jsou lidé velmi frustrovaní. Protestují bílými papíry a tím pádem nepotřebují žádná hesla, aby se koordinovali nebo projevovali své emoce. To ukazuje velkou nahromaděnou nespokojenost.
U mladých lidí hraje roli celá řada dalších faktorů, které s pandemií někdy ani moc nesouvisí. Jedním z nich je velmi velká nezaměstnanost mezi mladými. Zpomalení růstu ekonomiky, které začalo letos, se nejvíc projevilo právě na tom, že nejsou pracovní příležitosti pro absolventy univerzit. Mimo státní správu je velmi málo možností, jak získat práci.
Samozřejmě nedávný sjezd komunistické strany a to, že si Si Ťin-pching zajistil další funkční období, vyvolalo ještě větší deziluzi a beznaděj, že se to někam může posunout a že je to na dalších pět let „zabetonované“.
Kdo jsou ti demonstrující, kdybyste měl charakterizovat tuto skupinu? Jsou to převážně studenti?
Ze záběrů bylo vidět, že tam nejsou jenom studenti, jsou to i lidi po třicítce nebo mladí pracující. Zapojili se do toho i lidi, kteří už byli trochu připravení a měli zformulované projevy a hesla. Mimo studentů jsou to také intelektuálové a do jisté míry i městský proletariát, tedy lidé, kteří měli krátkodobé zaměstnání, jako třeba kurýři, a kvůli covidu-19 o něj přišli. Rozdílná situace oproti ostatním městům byla ve Wu-chanu, kde byly asi nejmasivnější protesty. Na ulicích se objevily až desetitisíce lidí z různých sociálních skupin.
Jak na to režim reaguje nebo odpovídá? Vláda už například oznámila uvolnění některých opatření, působí na ně ten tlak?
Ten tlak byl dlouhodobý, takže vláda se protestujícím snaží vycházet vstříc. Ale ve chvíli, kdy to má podobu protestů, ještě když v pondělí vyhlásili, že to jsou protesty organizované k rozvracení státu, bude pro ně nepřijatelné ustupovat demonstrantům. Zároveň ale vědí, že další uvolňování je nutné. Ani vedení komunistické strany na to nemá jednotný názor. Nová pravidla, který vyšla, naznačují, že došlo k určitému kompromisu nebo diskusi.
Epidemie je ale na vzestupu, což není úplně čas na uvolňování opatření. Takže myslím, že protestující ničeho bezprostředně nedosáhnout, maximálně určitých drobností. Už z toho důvodu, že by to vypadalo jako slabost.
Zvolat hesla nestačí
Jakou výzvu to pro čínskou vládu tedy představuje? Jsou to protesty, které je režim schopen utlumit, nebo jde o něco víc?
Jak jsem říkal, právě hesla proti režimu jim spíš pomáhají a mohou tak říct, že to je hrstka lidí, která má jiné cíle než bojovat jen proti epidemickým opatřením. Tyto protesty nejsou v Číně všeobecně populární, nestačí zvolat hesla a všichni se přidají. Je těžké lidem ukázat určitou alternativu, většina Číňanů si nedokáže představit, že by bylo něco jiného než komunistická strana. Možná si umí představit Čínu bez Si Ťin-pchinga, nedokážou si ale představit, co by bylo místo komunistické strany.
Čínský model politiky nulového covidu je nesmyslný. V této fázi jsem příznivcem promořování, říká virolog
Číst článek
Hesla proti režimu lidé spíš využívají jako výhrůžky a dávají najevo, že je budou skandovat, pokud jim režim neustoupí ve zmírnění epidemických opatření. Není to ale skutečný program. Neexistuje žádný disent, který by byl organizovaný a kterému by bylo možné předat moc, jako například u nás v roce 1989. Hesla jim spíše škodí nebo komplikují situaci.
Ale když se vrátím k tomu, jestli to je pro vládu výzva, mají na to nacvičené reakce, mají kontingenční plány, jak zacházet se společenskými protesty. V místech, kde se lidé srocují, se nahrne velké množství policie, uzavírají se některé stanice metra a podobně. Na vysokých školách se také omezily akce, při kterých by se studenti mohli projevovat. Učitelé za nimi budou docházet na koleje, aby zkoumali, co se tam děje, jestli tam nevisí plakáty a podobně. Atmosféra na univerzitách je teď velmi stísněná, hlavně mezi pedagogickým sborem, a očekává se, že se v řadách studentů zahájí čistky. Budou se snažit zakročit například proti organizátorům a zastrašit ostatní.
Nevidíte tedy nějaký posun v mentalitě čínských lidí?
V posledních letech zaznívají taková hesla u studentů. Když to srovnáme s rokem 1989, tehdy bylo velmi málo vysokoškoláků ve straně a politická výuka na školách nebyla taková, jaká je dnes. Režim do toho od té doby hodně investoval, více vysokoškoláků muselo vstoupit do strany a podobně. Přesto ale odpor probíhá. Stále se ale bavíme o prostoru studentů a nevím, zda je možné to vztáhnout i na širší spektrum společnosti. Je to ale pozitivní překvapení, že je mezi mladými hodně lidí s takovými názory. Na druhou stranu jsme daleko od toho, abychom Číně nastala nějaká větší změna.
No a co se tedy stane teď? Bude demonstrujícím stačit, pokud vláda zmírní opatření?
Takové protesty většinou po nějaké době samy od sebe odezní. Lidé budou vyčerpaní, přijde zima a nikdo se nebude chtít dlouho zdržovat venku. Podobně to bylo i v roce 1989, kdy několik studentských protestů taky odeznělo do prázdna. S tím čínská vláda určitě počítá. Takže pravděpodobně se lidé postupně unaví, když protesty nebudou mít žádné zásadní výsledky. K tomu se přidají tresty pro organizátory a možná nějaké drobné ústupky, které vláda bude prezentovat, jako že s tím nemají nic společného.
Z dlouhodobé hlediska jsou ale tyto protesty důležité. Lidé, co se do nich zapojí a nebudou drasticky potrestaní, vytváří určitou základnu pro hnutí do budoucna. To se za 10 let vládnutí Si Ťin-pchinga a za pandemie úplně zdecimovalo.
Na to se chci zeptat, jak se v režimu, jako je Čína, můžou lidi takto organizovat?
Mají různé profesní nebo studentské diskusní skupiny, v rámci kterých je možné projevit názor. Přestože je nad nimi dozor a jsou mezi nimi i lidé, kteří to půjdou nahlásit. A když se to na sociálních sítích rozšíří i mimo tuto skupinu, je těžké to zastavit. Režim má sice prostředky, jak to může regulovat. Například každý obrázek, který se na internetu šíří, má svůj jedinečný kód, který můžou zablokovat. To je ale možné obejít, lidé na obrázek například nakreslí čáru navíc a podobně. A vidíme, že i teď se videa z protestů dostávají ven, spousta z nich se například dostala na twitter díky VPN.
V neděli čínská policie napadla a zadržela novináře BBC, který o protestech reportoval. Může se to tedy přenést i na určitou mezinárodní úroveň? Byl to zahraniční novinář a měl platnou akreditaci, i tak ho ale policie napadla.
V takových situacích může čínská policie říct, že se jedná o národní bezpečnost a že tam nemají novináři co dělat, protože na takové akce se jejich akreditace nevztahuje. Samozřejmě zahraniční státy se mohou nějak přimluvit, ale určitě Čína neřekne, že platí svoboda tisku a že by novinářské akreditace v tomto respektovali. Na to se tam nehraje.
