Provizorní nemocnice zachraňuje životy barmských uprchlíků

Tisíce Barmánců, kteří živoří v uprchlickém táboře Ban Don Yang na hranici s Thajskem, doufají, že získají azyl ve třetí zemi. Musí mít ale štěstí a hlavně pevné zdraví, a právě o to se v táboře stará tamní nemocnice. Je sice provizorní, ale zato jediná široko daleko.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Pohled na uprchlický tábor Ban Don Yang, který leží na barmsko-thajské hranici | Foto: Robert Mikoláš

Křik a smích dětí se rozléhají jídelnou. Jen o pár metrů dál mezitím lékaři kontrolují lůžkovou část zdejší nemocnice. Část tábora financovaná z peněz amerických dárců totiž pod jednou střechou ukrývá jak prostory pro stravování, tak i jediné místní zdravotnické zařízení. Radost se tu mísí s obavami i bolestí.

„Nepotýkáme se s nějakými většími problémy, protože nám Američané dodávají dostatek léků. Pokud ale máme vážnější případ, musíme pacienta dopravit do nebližší nemocnice, což znamená pronajmout si auto. Samozřejmě takové, které dokáže zvládnout tento těžko přístupný terén. V období dešťů je to však téměř nemožné", říká 48 letý lékař Lin Suej.

Přehrát

00:00 / 00:00

Reportáž Roberta Mikoláše z uprchlického tábora Ban Don Yang.mp3

Tábor Ban Don Yang totiž stojí prakticky na barmsko-thajské hranici a z toho důvodu je vyloučena přeprava vrtulníkem, která by byla rychlá a pohodlná. Vojáci to nepovolí.

V klinice, ve které pracuje asi desítka zdravotníků, je od časného rána rušno, někdy totiž ošetří až 150 lidí denně.

Provoz uprchlického tábora Ban Don Yang je financován ze soukromých zdrojů | Foto: Robert Mikoláš

„Chtěl bych se stát doktorem a pomáhat tak lidem žijícím v táboře. Studovat vysokou školu ovšem nemohu, to není možné, tak se snažím co nejvíce pochytit. Dřív jsem se učil třeba i anglicky a rád bych i pokračoval. Pokud by se ovšem změnil režim v Barmě, vrátil bych se zpět", prozrazuje 23 letý Glenetu, který je zaměstnán v přijímací kanceláři.

Ač více než skromná, je klinika pro mnohé jedinou záchranou

Prostředky k léčbě mají pochopitelně omezené, v Ban Don Yang nenajdete žádné moderní přístroje, jediný operační sál pak tvoří malá místnost s lůžkem pokrytým potrhanou látkou, naproti stojí oprýskaná skřínka, vedle plechové umyvadlo.

Pro zdejších 4 a půl tisíce obyvatel je ale tato klinika jedinou záchranou v případě jakýchkoli zdravotních potíží. Dokonce sem míří i Barmánci, kteří ve vlastní zemi hledají podobnou péči nebo léky marně.

Barmští uprchlíci mají v táboře Ban Don Yang dostatek jídla a pití | Foto: Robert Mikoláš

Tábor se potýká i s nedostatkem kvalifikovaných doktorů, proto je každý z nich cennější než zlato. Lékaři jsou totiž také uprchlíky, kteří v Ban Don Yang našli útočiště.

„Utekli jsme kvůli bojům mezi vládními jednotkami a Kareny. Jen náš dům armáda vypálila celkem třikrát, a protože střety neustávaly, nezbylo nám nic jiného, než odejít", svěřuje se Lin Suej, který sem přišel s vůbec první skupinou Barmánců už v roce 1997. Od té doby prý mnohokrát pomýšlel na to, že požádá o azyl.

V Ban Don Yang mají uprchlíci k dispozici i tkalcovský stav | Foto: Robert Mikoláš

„Samozřejmě že život tady není snadný, ale vrátit se zpět do Barmy je v současnosti zatím prakticky nemožné. I proto sám přemýšlím o tom, že požádám o přesídlení do třetí země, stále jsem však formální žádost nepodal", dodává Lin Suej. Jeho kolegové i ostatní Barmánci tak doufají, že s nimi zůstane i nadále.

Robert Mikoláš, Aneta Vojtěchová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme