První libanonská pastorka. 'Byl to boží záměr,' říká o svém vysvěcení

Libanon má první ženu, která stojí v čele arabsko-křesťanské komunity. Její příběh se zdá být prostý: mladá dívka, která chodila do kostela, se rozhodla studovat teologii na univerzitě a po absolvování se vrátila do svého rodného kostela v libanonském Tripolisu. Za tímto zdánlivě jednoduchým osudem je ale příběh obtížné ženské emancipace v této části světa, všímá si katarská televize Al Džazíra.

Tripolis-Libanon Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Pastorka Rola Sleimanová | Foto: Reprofoto Facebook: Rola Sleiman

„Nikdy jsem přímo nepřemýšlela nad tím, že bych se stala pastorkou,“ říká Rola Sleimanová v tripoliském Národním evangelickém presbyteriánském kostele. Od 26. února je ale první arabskou ženou, která stanula v roli dosud vyhrazené pouze mužům.

Podle Al Džazíry je evidentní, že jí k tomu pomohl její přirozený styl vystupování i smysl pro humor. Stojí za řečnickým stupínkem a ujišťuje se, že nejsou vidět džíny, které má na sobě. „Když se nechám vyfotografovat v džínách, skandalizuji celou kongregaci,“ žertuje s místním varhaníkem.

 

„Myslím, že to byl prostě boží záměr,“ říká nesměle o svém vysvěcení. Rola přitom nepochází z žádné elitní ani zbožné rodiny. Její rodiče navštěvovali evangelickou presbyteriánskou církev jako ostatní, ale nevynikali žádným náboženským zanícením.

Na teologickou dráhu se Rola vydala v mladém věku, kdy si stejně jako řada jejích vrstevníků začala klást nejrůznější otázky. „Četla jsem Bibli, Korán, Starý zákon a utvrdilo mě to ve víře. Netvrdím, že nabízí 'pravdu' s velkým P pro každého, ale mě to přesvědčilo," říká Rola.

 

V době, kdy většina dospívajících hledá, jakou cestou se vydat, měla už Rola jasno. Když jí bylo 17, požádala o přijetí do Národního evangelického synodu Sýrie a Libanonu, náboženské skupiny zastřešující evangelické presbyteriánské federace v Levantě.

Synod ji přijal a financoval její studium. Po absolvování se jí otvírala cesta různými směry, ale rozhodla se vrátit do kostela, kam chodila jako malá. „Cítila jsem, že mám poslání ve svém rodném městě,“ vysvětluje svůj návrat Rola.

V roce 2006 se místní pastor George Bitar vydal na dovolenou a Sleimanová měla dočasně vést nedělní bohoslužby místo něj. Jenže v červenci vypukla válka s Izraelem a Bitar se nemohl vrátit zpátky do země. Sleimanová tak vedla bohoslužby celého půl roku.

Pastor Bitar se ale po návratu dlouho nezdržel, požádal o víza do Spojených států a v roce 2008 odcestoval i s rodinou. Sleimanová pak dočasně ministrovala a vytvářela si vztah s místní komunitou. Obtíže ale přetrvávaly, protože nebyla oficiálně vysvěceným pastorem a nemohla tak provádět řadu úkonů, jako třeba křest, bez dohledu nadřízených. K jejímu vysvěcení se ale dlouho nikdo neměl.

„Toto je můj kostel a já ho nikdy neopustím“

Rola Sleimanová

Problémy ale měla i synodní komise v Levantě, protože nemohla rozhodovat o řadě problémů bez zástupce z Tripolisu. Musela proto chtě nechtě zvolit nového pastora a volba byla víceméně jasná. „Má církev je na mě zvyklá. Nepřemýšlejí o mě ve smyslu genderu jako o ženě nebo muži. Přesvědčila jsem je tím, jak dělám bohoslužby,“ říká Rola. Její volba proto proběhla bez významnějších známek odporu.

Tripolis, který je označován za druhé hlavní město Libanonu, je významně sužován občanskou válkou v nedaleké Sýrii. Sektářské násilí ani bomby v autech nejsou vzácností. V roce 2014 neznámí útočníci zapálili křesťanskou knihovnu, kde shořely dvě třetiny z osmdesáti tisíc knih a rukopisů. Mainstreamová média ale podle pastorky skutečné nebezpečí zveličují. Rola poukazuje na to, že k takzvanému Islámskému státu se přidalo jen pár lidí.

Sleimanová je odhodlaná vést svoji malou komunitu bez ohledu na nebezpečí. 15 let trvající občanská válka v Libanonu, která začala v roce 1975, vedla ke zmenšení zdejší křesťanské komunity. V Tripolisu dnes žije jen zhruba šest procent křesťanů. Evangelický kostel stojí v centru města a navštěvuje ho zhruba 33 rodin. Rola je dobře známá mezi většinou drobných muslimských obchodníků v okolí a udržuje si s nimi velmi dobré vztahy. „Místní lidé jsou mi velkou oporou,“ říká.

Význam toho, že je první ženskou pastorkou v arabském světě, si ovšem dobře uvědomuje. „Ten titul nijak nezměnil to, co už jsem dělala, na druhou stranu cítím, že se na mě dívá mnohem víc očí, jako by čekali, jestli uspěju, nebo selžu,“ cituje Al Džazíra Rolu Sleimanovou.

Vedle role farářky se totiž Sleimanová ocitla i v pozici obhájkyně genderové rovnosti. Křehká politická struktura v Libanonu má řadu problémů, které mnohdy dopadají na ženy, zvlášť v socioekonomickém ohledu. Během letošního Mezinárodního dne žen pochodovaly Bejrútem stovky žen požadujících rovná práva.

„Máme zákony, které utlačují ženy,“ říká Sleimanová otevřeně a zdůrazňuje, že bude vystupovat proti jakémukoli útlaku všech lidí bez rozdílu. „Musíme to překonat. Někdo vám možná řekne, že jsem byla vysvěcena pozdě. Myslím ale, že je lepší pozdě, než nikdy. Podařilo se tím alespoň otevřít dveře pro ostatní. Al-hamdu li-lláh, chvála Bohu," zakončuje své přemítání Rola.

Text vznikl pro Český rozhlas Plus a připravil ho Dušan Radovanovič.

 

Dušan Radanovič Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme