První polský nekomunistický premiér vzpomíná na rok 1989
Symbolem konce komunismu v takzvaném východním bloku je sice pád Berlínské zdi. Často se ale zapomíná na to, že první tvrdý úder dostal totalitní režim v Polsku. Tam se už v červnu 1989 konaly první svobodné volby a v září byl na post předsedy vlády jmenován Tadeusz Mazowiecki, první nekomunistický premiér v sovětském bloku.
Polsko tak všem ukázalo, že nadvláda komunistů se dá pokořit demokratickou cestou. "Vnímám to jako ukončení celého procesu, který se v roce 1989 v Polsku odehrával, jako symbol vyvrcholení boje Poláků za svobodu," říká Tadeusz Mazowiecki.
Exkluzivní vzpomínání nejenom bývalého premiéra Mazowieckého připravil zpravodaj Českého rozhlasu v Polsku Petr Vavrouška.
Jedním z tehdejších šéfů volebního štábu Solidarity byl Rafael Dutkiewič, primátor Wroclawi: "Byla to obrovská exploze občanských emocí. V té době bylo nadšení mezi lidmi velmi upřímné a čisté. Všichni jsme věděli, že chceme něco nového, ale přesně jsme ještě netušili, co by to mělo být."
Zakladatel Polsko-československé Solidarity Miroslav Jasinski, disident, který pomáhal českým kolegům, ale neviděl všechno tak růžově: "Nebyli jsme v takové euforii jako ostatní, protože jsme i nadále museli žít v neustále konspiraci. Věděli jsme, že i po změně vlády a jmenování nekomunistického premiéra polská státní bezpečnost spolupracuje s československou StB."
Ani Tadeusz Mazowiecki nepopírá, že byl tehdy po porážce komunistů ve volbách velmi obezřetný: "Byl to rozhodně veliký úspěch, ale zároveň jsme cítili jisté obavy, které naši radost držely na uzdě. Báli jsme se, aby ze strany komunistů nepřišla nějaká nečekaná a ostrá reakce."
Jak ale dodává Igor Wujcik, jeden z tehdejších mladých aktivistů Solidarity, bylo jmenování Mazowieckého premiérem zásadní událostí: "Bylo to velmi symbolické. Každý cítil, že nově sestavená vláda je prvním krokem k demokracii. Bylo jasné, že se v tu chvíli komunistům vše totálně zbortilo. Už neměli šanci vrátit se k moci."
Poláci tak všem ukázali, jak se dá zbavit totalitního režimu. Odstartovala to jednání u kulatého stolu, následovaly červnové, první relativně svobodné volby a už zmiňované jmenování Tadeusze Mazowieckého.
Jak dodává historik Petr Blažek, události v Polsku byly zásadní i pro tehdejší, pořád ještě komunistické Československo:
"Všechny tyto události, samozřejmě společně s pádem Berlínské zdi, sehrály naprosto zásadní roli při pádu komunismu a sehrály taky zásadní roli při přechodu k demokracii. Události v Polsku byly vzorové pro řadu aktérů přechodu v listopadu a prosinci 1989 u nás. A právě termín ,kulaté stoly' se ujal i v tehdejším Československu se všemi těmi důsledky, které pociťujeme do dnešní doby."
Důležitou úlohu při demontáži komunismu v bývalém sovětském bloku sehrálo také propojení disidentských hnutí, jak připomněl exprezident Václav Havel.
"My jsme měli kontakty i s jinými opozičními či disidentskými hnutími v komunistickém světě, ale nejtěsnější jsme měli právě s Poláky. I hlavně díky těm lidem, kteří organizovali Polsko-československou Solidaritu," připomíná Havel.
Polsko se letos, kdy slaví dvacet let svobody, zamýšlí především samo nad sebou. Co získalo, o co přišlo. Jakou odpověď má Tadeusz Mazowiecki? " Polsko se velmi změnilo. Máme demokratický systém, tržní hospodářství, které sice přináší nové problémy, ale je lepší než to socialistické, a jsme součástí Evropské unie a NATO, což je pro Polsko strategicky důležité."
Mazowiecki ale zároveň říká, co může být pro polskou společnost negativním trendem: "Dnes je největším nebezpečím pro Polsko znechucení politikou. Lidé ztrácí zájem o věci veřejné, mají pocit, že nic nemůžou ovlivnit. Je na politicích, aby to co nejrychleji změnili."
