„Na začátku sedmdesátých let jsme opustili systém velkých institucí a přesunuli jsme se směrem ke komunitní psychiatrii,“ popisuje Andreas Bechdolf, berlínský psychiatr a primář psychiatrické kliniky všeobecné nemocnice Vivantes. Vysvětluje, že narozdíl od Česka je používání kurtů a jiných omezovacích prostředků silně regulováno a to i kvůli minulosti, kdy nacisté systematicky mučili a zabíjeli lidi s duševními onemocněními.

Berlín 10:53 20. května 2023 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

V Německu, stejně jako v Česku, je povoleno používat omezovací prostředky. Jak je jejich používání regulováno? Za jakých podmínek je možné využít například kurtu nebo izolační místnost?
V Německu existuje celá řada zákonů, které upravují používání omezovacích prostředků. Tato regulace je na místě s ohledem na naši bolestivou historii, kdy nacisté systematicky mučili a zabíjeli lidi s duševními onemocněními a dalšími zdravotními problémy. Právě tato strašlivá minulost nám připomíná, jak důležité je dodržování etických a právních principů při zacházení s pacienty.

Co se týče používání kurtů, je tento prostředek podroben přísné regulaci. Můžeme je využívat pouze po dobu 30 minut. Pokud je nutné překročit tuto stanovenou dobu, musíme požádat soudce, aby přišel a posoudil, zda je prodloužení kurtace skutečně nezbytné. U nás v nemocnici používáme jen kurty, jinde mají i izolační místnosti.

iROZHLAS.cz v minulosti upozornil na to, kdy pacientku, která byla po dobu 12 let kurtovaná, nezkontroloval soudce, ale pouze soudní úředník. Jaká pravidla platí v Německu? Musí pacienta omezeného v pohybu vidět soudce nebo to může být i níže postavený soudní úředník?
Musí to vždy být soudce. Důležité je také zmínit, že když je člověk kurtován, musí být pod neustálým dohledem. Musí tam být přítomna psychiatrička sestra.

Dětem chybí intenzivní psychiatrická péče. Zařízení si je přehazují jak horký brambor, míní ombudsman

Číst článek

V Česku jsou lidé často pod kamerovým dohledem nebo leží v místnostech s prosklenou stěnou, aby byli vidět ze sesterny. Využíváte podobných taktik?
Ne, to není povoleno. U každého, kdo je omezený v pohybu, musí sedět minimálně jeden člověk.

Jak dlouho trvají kurtace? Existuje na to nějaký časový limit? V českém prostředí jsme se několikrát setkali s pacienty, kteří byli omezovaní déle než týden.  Většinou se tak dělo kvůli nedostatku personálu nebo neznalosti jiných metod.
Vedeme si statistiky a průměr je něco kolem hodiny. Někdy se jedná o minuty, v ojedinělých případech sedm až osm hodin. Na kurtaci, která by trvala déle než jeden den, si nepamatuji. Asi se to děje v těch nejkrajnějších případech. Průměrná doba hospitalizace na psychiatrickém oddělení je v Německu 21 dní.

V Česku aktuálně probíhá reforma péče o duševní zdraví a země se posouvá od systému institucionalizace ke komunitní péči. Proběhla podobná reforma v Německu?
Na začátku sedmdesátých let jsme opustili systém velkých institucí a přesunuli jsme se směrem ke komunitní psychiatrii. Toto rozhodnutí bylo relativně úspěšné.

Kolaps dětské psychiatrie: mříže na oknech, nedostatek personálu a děti na izolaci

Číst článek

Šlo o to, aby duševní zdraví spadalo pod obecné zdraví, a právě z tohoto důvodu byla péče o duševní zdraví přesunuta z psychiatrických léčeben do všeobecných nemocnic, kde byla vytvořena psychiatrická lůžková oddělení. Například v této nemocnici, kde pracuji, máme různé sekce a jedna z nich je psychiatrie.

Reforma psychiatrie v Německu začala před více než padesáti lety. V jejím důsledku máme méně izolovaných psychiatrických léčeben. I když jich několik stále funguje, jejich počet je poměrně nízký. Stále je tu prostor pro zlepšení.

Proč je lepší mít psychiatrii zahrnutou v rámci všeobecné nemocnice a ne ve specializované psychiatrické léčebně?
Protože všeobecné nemocnice nejsou stigmatizované. Když máte velké izolované psychiatrické nemocnice na samotě na okraji měst, obvykle na venkově, jsou mnohem méně dostupné než všeobecné nemocnice, které se nacházejí blíže k centru měst.

Tyto izolované nemocnice jsou také silněji stigmatizovány, což znamená, že lidé mají menší chuť se tam léčit.

Další věc, která se stala poměrně nedávno, je to, že německý zdravotní systém se stal spádovým. To se týká i psychiatrie. Znamená to, že každý distrikt má své vlastní služby včetně například denního stacionáře.

Ty jsou k dispozici v každé nemocnici. Pokud se jedná o lidi s vážnými duševními poruchami, je jim poskytována péče v rámci jedné nemocnice, kde jsou k dispozici ambulantní služby, denní stacionáře a v případě potřeby i lůžková oddělení.

Další věc je, že od roku 2017 můžeme vyjíždět za pacienty do jejich domovů. To nám umožňuje poskytovat péči pacientům bez hospitalizace. Místo toho, abychom je přijímali do akutní péče v nemocnici, přijíždíme k nim domů. V praxi to vypadá tak, že za nimi vyjíždějí krizové týmy.

Kdo tvoří tyto týmy?
Psycholog, psychiatr a sociální pracovník. Pokud se jedná o lidi s vážnými duševními onemocněními, mohou využívat všech těchto složek systému péče o duševní zdraví.

Co je specifické pro německý systém péče o duševní zdraví a čím se liší od jiných zemí?
Německo, na rozdíl od například Británie nebo Austrálie, je zaměřené především na lůžkovou péči a v této oblasti vidím prostor pro zlepšení. Měli bychom postupně rušit nemocniční lůžka a více přesouvat pacienty do denních stacionářů a domácí péče. Lůžková péče je také personálně náročnější než komunitní péče.

Český ministr zdravotnictví na nedávné tiskové konferenci pronesl, že žádné psychiatrické nemocnice rušit nebude a to i přesto, že Česko má dlouhodobbý problém s nedostatkem personálu ve stávajících nemocnicích. Jak personálně náročná je lůžková péče v Německu? Je zákonem dané, kolik personálu je potřeba na jednoho psychiatrického pacienta?
Ano, to je určeno zákonem. Ten zákon je složitý a stanovuje, kolik personálu je potřeba pro určitý počet pacientů. V našem případě, kdy máme 21 pacientů na lůžkovém oddělení, máme mezi dvanácti až čtrnácti psychiatrickými sestrami, dva až tři lékaře, většinou jednoho psychologa a jednoho sociálního pracovníka.

V Německu je na duševní zdraví vyčleněno kolem jedenácti procent celkového zdravotního rozpočtu, což je více než dvojnásobek částky, která se věnuje péči o duševní zdraví v Česku. Má podle vás německý systém péče finanční deficity?
Myslím si, že v Německu není problém s financováním systému péče o duševní zdraví. Spíše je výzvou to, že většina finančních prostředků směřuje do institucí a také to, že financování péče o duševní zdraví je fragmentované a složité, stejně jako samotný systém, který nabízí širokou škálu služeb.

Pokud se nenacházíte v péči nemocnice, je obtížné se v tomto systému zorientovat. Je také důležité zmínit, že nabídka služeb se liší podle toho, ve kterém státě Německa se nacházíte.

Na rozdíl například od Velké Británie, kde sociální i zdravotní péče spadají pod veřejný zdravotní systém NHS, je německý systém péče o duševní zdraví financován z různých zdrojů. Sociální a zdravotní aspekty nejsou propojeny, což není vždy ideální pro lidi s těžkými duševními onemocněními, kteří potřebují jak zdravotní, tak sociální péči.

Jak probíhá následná péče v Německu? Co se děje poté, co jsou pacienti propuštěni z lůžkové péče v nemocnici? 
Buďto pokračují v pravidelných návštěvách ambulancí, kde je sleduje a ošetřuje odborný personál, nebo je lékaři a sociální pracovníci navštěvují doma.

Ti jsou také dostupní v rámci denních stacionářů a domácí péče. V případě, že pacienti nemají vlastní bydlení, je jim zajištěno sociální bydlení, které jim umožňuje stabilní a bezpečné prostředí. Pro pacienty jsou rovněž dostupné různé komunitní služby a podpora ve školách. Cílem je poskytovat komplexní péči a podporu v jejich běžném životě a integrovat je do společnosti.

Dlouhé čekací doby na pomoc v oblasti psychologické i psychiatrické péče jsou problémem jak v Česku, tak i například ve Velké Británii. Má Německo podobné obtíže? Jak dlouho musí člověk čekat, než obdrží pomoc?
V Německu se také čeká několik týdnů, až měsíců, což stále představuje závažný problém. Nicméně, existují programy včasné intervence a prevence, které se ukazují jako účinné. Například programy ve školách se zaměřují na to, aby děti a mladiství byli naučeni rozpoznávat první symptomy vážných duševních onemocnění a věděli, kde hledat pomoc.

Výzkum naznačuje, že znalost symptomů závažných duševních nemocí a jejich včasné vyhledání ještě před plným propuknutím onemocnění může významně ovlivnit jeho průběh. Pacienti mohou lépe fungovat a onemocnění tak má mírnější dopady na jejich osobní život a kariéru.

Důležitou oblastí je také podpora v zaměstnání pro lidi s vážným duševním onemocněním, na čemž se stále pracuje. Tato podpora zahrnuje návrat do práce, začlenění do rehabilitačních programů a edukaci zaměstnavatelů o práci s lidmi trpícími duševním onemocněním.

Anna Košlerová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít