Ptejte se Severokorejce: Vyhrála by KLDR válku? Zahrajte si na mrtvolu s prázdným břichem

"Pokud vypukne válka, nevěřím, že Severní Korea má šanci vyhrát. Morálka severokorejské armády podle mě není tak vysoká, aby vynahradila veškeré ty špatné podmínky, od zastaralých zbraní až po nedostatek jídla." (Ilustrační snímek z demilitarizované zóny, červenec 2017). | Zdroj: Reuters

Jaderný program KLDR ohrožuje svět, prohlásil v pondělí Donald Trump. Ale co běžný severokorejský voják? Pořád v něm dříme odhodlání bránit vlast, a třeba za ni i umírat? Mina Jun, bývalá vojačka a dcera severokorejského důstojníka, si to nemyslí: buřičská slova kolegů ve zbrani jí vyrážela dech, nejdůležitější je prý plné břicho. Čtenáři serveru NK News se uprchlých Severokorejců ptají na život v KLDR. Vybíráme jednu z publikovaných odpovědí.

Tento článek je více než rok starý.

Seriál Pchjongjang Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

"Zbraně v severokorejské armádě jsou zaostalé. Většina severokorejských vojáků je vyzbrojena samonabíjecí puškou, která váží asi 3,5 kilogramu. Říkalo se, že to jsou ty samé pušky, co se kdysi používaly v první světové válce. Na nové zbraně v (běžné) severokorejské armádě narazíte jen stěží. Občas padnete na samopaly, a to je všechno. A dokonce i tyhle zbraně jsou dost staré; často se porouchaly a způsobily zranění.

PTEJTE SE SEVEROKOREJCE

Ptejte se Severokorejce je seriál zaštítěný zpravodajským serverem NK News. Pravidelná týdenní rubrika vybírá z čtenářských otázek ohledně každodenního života v Severní Koreji; vybrané dotazy zodpovídají redaktoři-přeběhlíci, kteří s NK News dlouhodobě spolupracují. Popisují pouze svoji osobní zkušenost, jejich odpovědi tudíž nejsou univerzální. Pomáhají však k lepšímu pochopení severokorejské reality.

Na otázku, jak schopní jsou severokorejští vojáci a jak by si KLDR vedla ve válce s Jižní Koreou či USA, odpovídá Mina JunMina pochází z rodiny důstojníka Korejské lidové armády, kam jako sedmnáctiletá hrdá dobrovolnice vstoupila i ona sama. Postupně přicházela deziluze, konečnou ránu zasadil matčin útěk ze země. Sama Mina uprchla v roce 2010, posléze v Jižní Koreji nastoupila na univerzitu.

ČTĚTE TAKÉ: 

Ale komanda? To je jiná věc. Vojáci v komandech používají nové zbraně, srovnatelné s těmi v americké nebo jihokorejské armádě. A jsou vycvičeni k tomu, aby s nimi uměli zacházet, výborně se také vyznají v taktice a topografii. Tyhle schopnosti jim vštípí náročný tvrdý trénink. Co se velikosti těch jednotek týče, nemám v tom moc jasno, ale není těžké předpokládat, že vzhledem k desetileté povinné službě v armádě nebude počet jejich příslušníků zanedbatelný. 

Nepřítel číhá na svátky 

Možná jste někde slyšeli, že hodně severokorejských domácností vlastní střelnou zbraň, ale není to pravda. Nevím, jak jsou na tom vojáci v jiných zemích, kde přechovávají zbraně oni, ale v KLDR musí voják nechat svou zbraň na služebně. Voják nesmí vynést zbraň z kasáren - s výjimkou vojenské policie, agentů státní bezpečnosti nebo vojenské stráže na patrole.

Důstojníci můžou být ozbrojeni ve dvou případech. Prvním je střet s Jižní Koreou, třeba když se se potopila Čchonan nebo při ostřelování ostrova Jonpchjong. (Jihokorejská námořní korveta Čchonan šla v březnu 2010 ke dnu během patroly ve Žlutém moři; podle mezinárodního vyšetřování ji potopilo severokorejské torpédo. Zahynulo 46 lidí. V listopadu téhož roku ostřelovala jihokorejský ostrov Jonpchjong severokorejská děla, pozn. red.)

Druhý případ jsou národní svátky, kdy jsou důstojníci ve službě. Můj otec jako vojenský důstojník nemohl trávit svátky s rodinou, protože měl na starosti svoji jednotku. Vzpomínám si, že když se večer po službě stavil doma, míval u sebe zbraň.

Jednou jsem se ho zeptala, proč musí na svátek do práce. Připomněl mi, že 25. června 1950, kdy armáda Jižní Koreje (podle oficiální linie Pchjongjangu) vpadla do KLDR, byla neděle. A vysvětlil, že je vysoce pravděpodobné, že nepřátelé země i příště zaútočí o víkendu nebo o svátcích, kdy lidé odpočívají a nejsou připraveni se bránit. Severokorejská propaganda tvrdí, že korejskou válku rozpoutala invaze Jihokorejců na Sever, a obranou Severní Koreje před dalším možným útokem ospravedlňuje povinných deset let vojenské služby. 

Nakrmte hladové, než na vás vystřelí! 

Pokud ovšem skutečně vypukne válka, nevěřím, že Severní Korea má šanci vyhrát. Morálka severokorejské armády podle mě není tak vysoká, aby vynahradila veškeré špatné podmínky, od zastaralých zbraní až po nedostatek jídla. Chudoba, která na Severu panuje, dopadla také na vojsko. Většina severokorejských vojáků se víc zajímá o to, jak si naplnit břicho než o plnění své služební povinnosti. 

Pamatuju, jak jeden můj kolega prohlásil: 'Mám hlad. Vláda by hladové vojáky neměla zanedbávat, protože když lidi k smrti hladoví, nikdy nevíte, na koho namíří svou zbraň.' Když jsem ho slyšela, byla jsem šokovaná - já, dcera přesvědčeného vlastence: vždyť se tu naznačuje možnost vzpoury!

Jenže nebyl to on, kdo se od ostatních lišil. Byla jsem to já. Mí kolegové se také nechávali slyšet: 'Až vypukne válka, víš, co bych nejradši udělal? Předstíral bych mrtvého na hromadě mrtvol. Radši budu mrtvý hrdina nežli živý žebrák.'

Říkat něco takového bylo v 90. letech nemyslitelné. Každého, kdo pronášel podobné buřičské řeči, tenkrát bez jakýchkoli pochyb zatkli. Ale dneska se smějí člověku jako já, který s tímhle sarkasmem nesouzní. 

Nikdo nechce do komanda

Věci se změnily i v tom, kde sloužíte. V minulosti se lidé dobrovolně hlásili na místa, kde bylo nejvíc nebezpečí a kde se nejvíc dřelo, protože věřili, že je čest stát v čele obrany národa. Naopak dnes usilují o to, aby je umístili k těm nejbezpečnějším a nejoddechovějším jednotkám - doufají v pravidelné příděly jídla během těch deseti let služby. 

Aby se tam dostali, musí se uplatit důstojníci, kteří o rozmístění rozhodují. Rodiče jsou ochotni utratit celé jmění, aby své dítě dostali k dobré jednotce, protože tím na příštích deset let rozhodují o jeho životní úrovni. A proto dnes u komanda obvykle skončí jen ten, kdo nemá peníze nebo silné rodinné zázemí.

Pravda, existují výjimky. Například jeden z mých kamarádů z dětství se rozhodl, že zkrátka chce do komanda. Naši otcové spolu kdysi sloužili jako vojáci a později se oba stali profesionálními vojenskými důstojníky. Kamarádili jsme se jako malí, pak se přes deset let neviděli a znovu se potkali až v době, kdy se chystal vstoupit do armády. Říkal, že chce do komanda - tvrdil, že sloužit tam patří k největším poctám v životě člověka.

Všichni se zoufale stavěli proti. Nikdo to nedokázal pochopit, vždyť komanda jsou jen pro mladé, co nemají na výběr! I jeho otec se ho pokoušel zastavit. Jenže on si byl prostě jistý. Tenhle náctiletý kluk sledoval v televizi náborovou propagandu o komandech a jejich speciálním výcviku a byl unešený. Takže se stejně přihlásil, navzdory všem.

Bohužel ten příběh nemá šťastný konec: doslechla jsem se, že z kasáren po roce a půl utekl, a to porušení vojenských pravidel nakonec donutilo jeho otce k rezignaci. Utekl, protože už nedokázal dál snášet ten bezohledný výcvik a neustálý hlad.

Jediná mise? Přežít

Jeho zkušenost odráží realitu komand v Severní Koreji. Dnes jsou ty jednotky plné dětí z chudých rodin, kterým nikdo nedal na výběr. Hrdost a smysl pro povinnost, které kdysi cítili jejich předchůdci, jsou dávno pryč. A změnili se dokonce i vojáci na vůdčích elitních pozicích. V minulosti byli připraveni položit za vládu a velitele život. Dneska mají jen jednu jedinou misi - vrátit se domů živí.

Můj závěr? Morálka mladých severokorejských vojáků je příliš nízká, než aby zvládla překonat jejich očividné hendikepy. Když necháme stranou možnost, že Severní Korea použije jaderné zbraně, je její šance vyhrát válku nepatrná, jestli vůbec. 

Já doufám, že se všechno vyřeší bez války. Vím, že to nemusí být snadné, ale pořád věřím v možnost mírového sjednocení bez užití zbraní. Zásadní roli v tom mohou sehrát okolní země a spojenci.

Sever nebo Jih, na celém Korejském poloostrově je dnes nutné odsloužit si pár let v armádě. Samozřejmě to pro každého není zrovna ta nejpříjemnější povinnost. Možná že až se obě Koreje sjednotí, nebudeme už povinnou vojenskou službu muset udržovat. Mohli bychom zavést dobrovolný systém, kdy by do armády vstupovali jen ti, kdo si to opravdu přejí. Zavést svobodu sám se rozhodnout."

Zaměstnanci ministerstva veřejné bezpečnosti se shromažďují k podpoře severokorejské vlády (nedatovaný snímek zveřejněný severokorejskou agenturou KCNA 11. srpna 2017). | Zdroj: Reuters

mls Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme