Z Wintonova dítěte letcem RAF. Kurt Taussig získal po sedmdesáti šesti letech čestné občanství Teplic
Každé šesté dítě, které se za války dostalo do Británie transporty sira Nicolase Wintona, nakonec podle nového výzkumu historiků bojovalo proti Němcům. Jejich osudy jsou přitom v původní vlasti často zapomenuté stejně jako v případě devadesáti pětiletého Kurta Taussiga. Ten v Británii bojoval na pozici stíhače RAF. Informovala o tom ČT. Podobných příběhů byly ale desítky. Senátní výbor mu teď udělil čestné občanství jeho rodného města Teplic.
Ze severočeských Teplic Kurt Taussig odešel, když mu bylo patnáct let. Po sedmdesáti šesti letech má ale opět doklad o tom, odkud pochází. I když doma s rodiči a dalšími dvěma bratry mluvili česky i německy, měl židovský původ. Němci ho proto společně s dospělými muži odvlekli na pár týdnů do internačního tábora.
Kurt Taussig se stal v Britániii letcem RAF. Předtím ale byl jedním z dětí Nicholase Wintona
„Zvažoval jsem tehdy, jak se z toho pekla dostat. Chtěl jsem dokonce spáchat sebevraždu. V tu chvíli ale můj bratr jel do Prahy a tam našel organizaci,“ vypráví.
Byla to organizace, která začátkem války nakonec zachránila život celkem 669 československých dětí. Dvěma ze tří bratrů Taussigových se tak díky Nicolasi Wintonovi podařilo vyhnout koncentračnímu táboru. Na rozdíl od rodičů a staršího sourozence, kteří tam nakonec skončili.
Oba dva cítili, že by měli svůj dluh splatit. Zatímco mladší Karl nakonec jako příslušník armády bojoval poblíž Singapuru, Kurta to táhlo k letectvu. Jenže když v roce 1941 požádal československou peruť o vstup do armády, dostalo se mu tvrdého odmítnutí. Historici až o sedm desítek let později zjistili proč. „Taussig je zřejmě osoba neovládající český jazyk. Jeho přidělení k letectvu by jen pobouřilo české lidi,“ stálo v armádních dokumentech.
Letcem RAF
Jenže Kurt se tak snadno nevzdal a do Britského královského letectva nakonec v roce 1942 vstoupil přímo. Schválit to ale musel taky prezident Beneš. I proto na své první britské uniformě nosil nášivku Československa.
Do bojových operací se Taussig zapojil, stejně jako poslední žijící český letec RAF Emil Boček, až začátkem roku 1945. V porovnání s ním pak na spitfirech odlétal asi dvojnásobek misí. V armádě pak končil i ve vyšší, důstojnické, hodnosti.
‚Je po válce, už nám nic nehrozí.‘ Balada o pilotovi připomíná historickou křivdu na letcích z RAF
Číst článek
„Byl to velmi nebezpečný džob. V tom prostředí, kde on v Itálii létal, tedy v horách, v přízemních výškách, ve velkých rychlostech, to bylo na pilotáž hodně náročné,“ popisuje důvody historik Milan Herčút.
Když válka skončila, potkali se všichni tři bratři v Británii. Dva mladší už ale pomalu začínali zapomínat rodné dva jazyky. „Neměli jsme dovoleno mluvit německy. To by nám podřízli hrdlo. Čeština pro ně byla podobná, tak jsme těmi jazyky přestali mluvit úplně. Za dva roky jsme se naprosto asimilovali. Kromě našich rodičů jsem na druhé straně kanálu neměl nic, co bych miloval,“ vzpomíná Taussig.
Historici odhadují, že podobných příběhů těch, kteří bojovali za Československo, ale jejich záznamy jsou ztracené ve spleti byrokracie, by mohlo být až 80. Kolik z těchto hrdinů ale, stejně jako devadesáti pětiletý Kurt, ještě žije, už netuší.
