Rakouská vesnice si zvolila homosexuála do farní rady. Rozpoutala se aféra
Rakousko je čistě statisticky baštou katolické církve. Přesto Vatikán sleduje dění za Alpami čím dál víc ustaraně. Mezi rakouskými kněžími i věřícími totiž roste chuť k revoltě. Není to žádná novinka, ale proces, který trvá už roky. Přesto se zdá, že právě teď přišla rozhodující chvíle. Situaci v Rakousku o velikonocích komentoval i sám papež Benedikt XVI. O turbulencích mezi rakouskými katolíky vypovídá i příběh z jedné zapadlé vesnice u českých hranic. Hlavní role v něm hrají mladý homosexuál a konzervativní kněz.
Nedělní mše ve vesnici Stützenhofen kousek pod Mikulovem by nebyla ničím zvláštní, kdyby ovšem u malého kostelíka nepostávaly televizní štáby a nevrhaly se na každého věřícího, který jde dovnitř anebo ven.
„Hlavně ať už si všichni sednou k jednomu stolu, všechno si to vyříkají a máme tu konečně klid,“ brebentí paní Elisabeth na cestě k nedělnímu obědu.
A co že si to všichni mají vlastně vyříkat? Přece rozruch kolem Floriana Stangla, 26letého homosexuála, který se stal nedávno členem místní farní rady. Kvůli téhle kauze se bezvýznamná vesnice už tři týdny drží na špici rakouského zpravodajství.
Reportáž Vojtěcha Bergera o homosexuálovi ve farní radě rakouské obce v pořadu Zblízka na Radiožurnálu.mp3
„To, že je homosexuál, jsme věděli dlouho. Se svým partnerem žije v registrovaném partnerství asi šest let. Není to absolutně žádný problém. Koneckonců ve volbách do farní rady dostal 80 procent hlasů. To je přece znak důvěry,“ dodává další z farníků Franz Schuster.
Ne všichni ale volbu homosexuála snesli tak dobře. Především ne místní farář, konzervativní člověk původem z Polska, který řekl, že homosexuála ve farní radě nestrpí. Farář se stáhnul do ústraní a s nikým nekomunikuje. Podobně jako druhý aktér kauzy, homosexuál Stangl.
„Ten případ je pro mě vyřešený, nebudu ho komentovat,“ říká brýlatý mladík a s úsměvem odchází od zapnutých kamer i mikrofonů.
Vyřešený je případ proto, že vídeňský kardinál volbu homosexuála do farní rady potvrdil i přes farářův protest.
„Katolická církev je v Rakousku momentálně ve velmi složité fázi přechodu. Namísto někdejšího státního náboženství, kdy církev prostupovala celým lidským životem, je dnes víra otázkou rozhodnutí a církev se musí ucházet o důvěru lidí a musí lidi chápat,“ říká farář Helmut Schiller.
Vede iniciativu takzvaných Neposlušných. Skupina kněží už pár let bojuje za větší liberalizaci církve, za méně restrikcí a větší otevřenost v otázkách celibátu, církevních rozvodů nebo zastoupení žen v církvi. To, co se děje ve vesnici Stützenhofen, je podle Schüllera syndrom dlouhodobé církevní nemoci. A mohlo se to stát kdekoli jinde v Rakousku.
„Církev tlačí téma homosexualita roky a roky před sebou, a neumí ho uchopit. Když Florian Stangl říká, že chce být křesťanem, ale zároveň je homosexuál a žije se svým přítelem závazně, tedy v registrovaném partnerství, tak je to přece důvěryhodné. A církev nemůže jen tak mávnout rukou a smést to ze stolu. Ne, církev se musí změnit,“ dodává Helmut Schiller.
Podobně začíná přemýšlet čím dál víc rakouských kněží i věřících. Církevní soukolí je ale pomalé a změny se prosazují těžko. Pod jednolitou katolickou fasádou rakouské společnosti se každopádně probouzí řada zajímavých proudů. A epizoda z vesnice Stützenhofen je teprve začátek.
