I druhá vláda Sebastiana Kurze nevydržela ani zdaleka celé čtyřleté funkční období. Po korupčním skandálu se musel pětatřicetiletý šéf Rakouské lidové strany (ÖVP) kancléřského postu vzdát, aby zemi nehrozil pád vlády a další předčasné volby. Jeho místo zaujímá dosavadní ministr zahraničí Alexander Schallenberg, který je Kurzovým blízkým spojencem a bývalý kancléř zcela jistě neztratí vliv na pokračující koaliční vládu lidovců se Zelenými.

Vídeň 7:13 12. října 2021 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

První Kurzova vláda vydržela jen rok a půl od prosince 2017 do května 2019, následoval vůbec první úřednický kabinet v moderní rakouské historii a předčasné volby, které lidovci ovládli s 37% podporou. Od ledna 2020 vládl druhý Kurzův kabinet, avšak opět pouze jen o něco málo déle než rok a půl.

Během pár dní od vypuknutí Kurzova korupčního skandálu se začala ozývat kritika koaličního partnera Zelených a opozice chtěla organizovat vyslovení nedůvěry vládě a nejlépe i předčasné volby. Nejmladší kancléř v rakouské historii sice v prvních reakcích tvrdil, že nemá v plánu odstoupit, nakonec ale situaci vyhodnotil jako bezvýchodnou a oznámil svůj odchod z postu kancléře, nikoliv však z postu šéfa lidovců.

Podle analýzy serveru Politico zvolil taktický postup. Svým ústupem z vlády zabránil tomu, aby byla kabinetu vyslovena nedůvěra, což mohlo vést k výraznému mocenskému oslabení lidovců a odchodu do opozice.

Bruselský web dále upozorňuje, že kdyby padla celá vláda, mohli by se k moci dostat Kurzovi političtí soupeři, kteří by měli volné ruce prozkoumat každé zákoutí složité politické mašinerie, kterou za posledních několik let vybudoval. Od roku 2017 totiž umisťoval do klíčových veřejných institucí své lidi – od veřejnoprávních médií až po ústavní soud.

Postoj Zelených

Šéf Zelených a vicekancléř Werner Kogler krátce po vypuknutí kauzy pro Der Standard řekl: „První dojem je zdrcující, pokud se to potvrdí.“ Přesto bude vláda lidovců a Zelených díky Kurzovu odchodu zatím pokračovat, opozice nemá dostatek hlasů na vyslovení nedůvěry vládě. Zelení jsou nakonec spokojeni s řešením, že se novým kancléřem stal Schallenberg a chtějí ve vládě pokračovat.

„Minimálně ve vedení Zelených na tom panuje politická shoda. Cítí, že mají od voličů mandát, že by měli být ve vládě, že by měli pokračovat a dosáhnout svého programu. Vláda trvá rok a půl, takže se ještě necítí, že by dosáhli, čeho chtěli. Věří tomu, že s lidovci pod jiným vedením v tom ještě můžou pokračovat,“ popisuje Kateřina Vnoučková, expertka na Rakousko z Institutu mezinárodních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

Kdo je Sebastian Kurz? ‚Zázračné dítě‘ rakouské politiky, jemuž k úspěchu pomohla i migrační krize

Číst článek

„Pokud se neobjeví další důkazy, že by se na tom podílel třeba ještě někdo jiný z vlády nebo někdo jiný z vysoce postavených lidovců, tak teď myslím, že předčasné volby nejsou na stole,“ podotýká.

Kurzova budoucnost

Bývalý kancléř má v plánu zůstat v čele strany a stát se předsedou poslaneckého klubu ÖVP. Přes často neortodoxní politické metody a činy je ale rakouská pravice Kurzovi velmi zavázaná za to, jak z trápící se strany udělal opět hegemona rakouské politiky. I proto má ve straně stále neotřesitelnou pozici a vlivní byznysoví sponzoři lidovců stojí za ním.

To potvrzuje i Vnoučková, která upozorňuje na stabilní podporu lidovců v posledních průzkumech.

„Kurzova podpora je pořád hodně stabilní. Sice ještě nevyšly žádné průzkumy teď po kauze, jakou má politickou podporu, ale dovedu si představit, že tím, že se stáhne, tak politická podpora pro ÖVP zůstane stabilní. Pokud se mu podaří se očistit, pokud se ukáže, že jsou obvinění falešná nebo že tam nehrál tak zásadní roli, tak je možné, že bude pokračovat.“

Vnoučková ale varuje, že pokud se obvinění ukážou jako oprávněná, bude to pro Kurze pravděpodobně znamenat politický konec.

„Své voliče dosud nezklamal. Tato kauza je ale o korupci, o starých strukturách, o provázání politiky s médii, což je něco, proti čemuž chtěl Kurz bojovat. Říkal, že přinese změnu, nový způsob politiky. Může své příznivce zklamat, protože se to podobá starému systému, využíval systému blízkosti médií ke stranám. Obvinění z korupce určitě může jeho voliče zklamat.“

Nový kancléř Schallenberg

Přes změnu kancléře zůstává Kurz hlavním vládním hybatelem. V kancléřském úřadě ho totiž střídá dosavadní ministr zahraničí Alexander Schallenberg, který je jedním z jeho nejvěrnějších politických spojenců. Jde o dlouholetého úředníka a diplomata, se kterým Kurz pracuje už od prosince 2013, kdy se stal tehdy 27letý Kurz ministrem zahraničí v koaliční vládě sociálních demokratů a lidovců.

Není proto pravděpodobné, že by byl Schallenberg zcela samostatným kancléřem. Nabízí se tak model ve středoevropském prostoru známý například ze Slovenska a Polska, kdy předseda nejsilnější vládní strany z různých důvodů nemůže zastávat funkci premiéra, proto za sebe nominuje loajálního spolupracovníka.

Na Slovensku to byl před pár lety Peter Pellegrini, který měl v zádech Roberta Fica, nyní podobnou roli hraje Eduard Heger pro Igora Matoviče, v Polsku zase Beata Szydłová a nyní Mateusz Morawiecki pro Jarosława Kaczyńského.

„Je dost pravděpodobné, že bude Schallenberg prodlouženou rukou Kurze, že se tendence politiky nijak nezmění. I to, že chce Kurz zůstat předsedou ÖVP a chce být předsedou poslaneckého klubu, tak komentátoři očekávají, že se bude snažit tahat za nitky. Ti dva jsou si velmi blízcí,“ říká odbornice.

Sám Schallenberg při svém jmenování podle APA řekl, že počítá s „úzkou spoluprací“ s Kurzem. Ten však odmítl, že bude stínovým kancléřem, jak jej citoval například deník Kronen Zeitung.

Byť to nyní příliš pravděpodobné není, server Politico upozorňuje, že může moc, kterou kancléřský úřad disponuje, Schallenbergovou loajalitou ke Kurzovi přeci jen otřást. Kurze ale nyní spíš než potenciální zrada jeho věrných znepokojuje samotné vyšetřování korupčního skandálu.

I přesto ale zůstává jedním z nejpopulárnějších rakouských politiků, čemuž napomáhá i poměrně slabá opozice. Sociální demokraté jsou již několik let v útlumu, Svobodné oslabují vnitřní pnutí, takže by z celé kauzy mohli nakonec profitovat liberálové z NEOS, domnívá se Vnoučková.

„Vlastně si dovedu představit, že lidé, kteří chtějí v politice změnu, tak by se mohli obrátit k nim, protože jsou stranou, která ještě nikdy nebyla ve vládě, nabízí nové směřování,“ uzavírá.

Jakub Grim Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít