Naši jižní sousedé na rozdíl od zbytku regionu nejsou členy NATO a na svou dlouholetou neutralitu jsou tak hrdí, že ji mají zakotvenou v ústavě. Snaha nestranit a být v lecčems druhým Švýcarskem ale v kontextu války na Ukrajině naráží na své limity, kdy se v řadě svých postojů Rakousko dostává do konfliktu se zbytkem Evropy. O moc se navíc v zemi po letech zase silně hlásí krajně pravicová Svobodná strana Rakouska (FPÖ), která vede průzkumy.

Tento článek je více než rok starý.

Analýza Vídeň 6:20 22. února 2023 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

„Rakušané dlouhodobě staví na vojensko-politické neutralitě,“ popisuje pro iROZHLAS.cz politolog a odborník na německy mluvící země Lukáš Novotný z Univerzity J. E. Purkyně v Ústí nad Labem.

„Z mého pohledu si ale hraje na neutralitu z doby studené války. V tom jsou pozadu, Západ včetně Česka už vnímá, že už jsme jinde. Studená válka totiž na rozdíl od dneška nebyla přímým válečným konfliktem,“ doplňuje.

Rakousko vyhostilo čtyři ruské diplomaty, oznámilo ministerstvo zahraničí

Číst článek

Právě toto tradiční – a možná už zastaralé – vnímání neutrality se ukázalo například kolem zasedání Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE). To se bude konat ve Vídni 24. a 25. února, tedy rok od ruské invaze na Ukrajinu. Rakouské úřady totiž uvedly, že jsou ochotny udělit víza členům ruské delegace.

To ukrajinskou stranu donutilo k bojkotu celého zasedání. Podle Kyjeva jde zvlášť při ročním výročí invaze o nepřijatelný krok. Začátkem února v této věci o změnu názoru Vídeň vyzvalo osm desítek poslanců z 20 zemí. Výzvu podepsali i delegáti z Česka a Litevci vzkázali, že budou jednání v případě ruské účasti také bojkotovat.

„Vídeň se tradičně snaží vykonávat roli neutrálního hráče, ale naráží kvůli tomu na nepochopení. Pro Západ a jeho hlavní politický proud je v současném rusko-ukrajinském konfliktu jasně definovaný agresor. V tomto se ukazuje, že má rakouská neutralita své limity a měla by být nově definována,“ vysvětluje Novotný.

Situaci ale podle něj komplikuje to, že zatímco na sousední Německo je jako na největší evropskou zemi dlouhodobě vyvíjen tlak, aby se angažovala a Ukrajinu otevřeně podporovala, malé Rakousko je v porovnání s ním nuceno daleko méně. Navíc není členskou zemí NATO.

Příklady ‚neutrality‘

Rakouský prezident Van der Bellen přijel na návštěvu Kyjeva. Chce vyjádřit podporu Ukrajině

Číst článek

Situace ohledně jednání OBSE rozhodně není jediný případ, kdy Rakousko ve vztahu ke konfliktu ve východní Evropě postupovalo obezřetně až obojace.

Na konci ledna se společně s hlavním „evropským rebelem“ Maďarskem shodlo, že i nadále nebudou Ukrajině posílat zbraně. Ministři obrany obou zemí uvedli, že „stojí na straně míru“ a chtějí „zabránit další eskalaci“. Humanitární pomoc válečným uprchlíkům však obě země poskytují.

Dodávky tanků Leopard 2 vládní kabinet Ukrajině sice původně slíbil, s odkazem na neutralitu ale tuto zprávu nakonec dementoval, odmítl také Ukrajince k jejich obsluze vycvičit.

Zatímco například česká vláda se nyní chlubí absolutním odříznutím od ruského plynu, Rakousko v kontrastu k tomu nedávno oznámilo, že je opět závislé na ruském plynu. „V tuto chvíli jsme dočasně na stoprocentních dodávkách z Gazpromu, v minulosti to bývalo méně,“ uvedl finanční ředitel OMV Reinhard Florey s tím, že dodávky z Německa či Itálie klesají.

Podobnosti ÖVP a FPÖ

To vše pomáhá otevírat prostor pro krajně pravicové populisty ze Svobodné strany Rakouska (FPÖ).

Už koncem loňského roku se v průzkumech preferencí srovnali se sociálními demokraty a ve všech šesti dosavadních letošních modelech už bezpečně vedou s průměrným náskokem 3–4 %.

Kromě toho, že Rakouská lidová strana (ÖVP) kancléře Karla Nehammera nenásleduje trendu jejich západoevropských spojenců a nestojí skálopevně na straně Ukrajiny, narušují evropskou jednotu i v jiných tématech. Například v otázce migrace.

Unie se v řešení migrace neposunula. Neúnosnou situaci bude hasit na poslední chvíli, varuje odborník

Číst článek

Ta byla pro krajně pravicové svobodné vždy jedním z hlavních témat. Důraz na její potírání přitom ve volbách 2017 a 2019 pomohl bývalému lidoveckému kancléři Sebastianu Kurzovi vyhrát a skládat vládu. I proto se Nehammer snaží Kurze napodobit.

V poslední době vetoval rozšíření Schengenu o Rumunsko a Bulharsko. Jelikož je pro tato rozhodnutí v rámci EU potřeba souhlas všech členských zemí, z potenciální trojice nových zemí se do zóny volného přeshraničního pohybu přidali jen Chorvati.

V kontextu zintenzivnění migrace balkánskou cestou loni na podzim Rakousko zavedlo kontroly na hranicích se Slovenskem, Maďarskem a Slovinskem.

„Tím, že mají svobodní sklony k chápání ruských pozic, logicky i méně ochotně přijímají uprchlíky – ať už jde o ty z muslimských zemí, nebo teď ukrajinské,“ přibližuje postoje FPÖ politolog Novotný.

Valčík s Putinem

Vazby na Kreml zavřely rakouské exministryni v rodné zemi dveře, přesto Putina nadále podporuje

Číst článek

Naznačuje také, že postoje této partaje vůči Rusku plně zapadají mezi ostatní radikálně pravicové a populistické strany. „Nechtějí válku, chtějí mír a ve znamení uklidnění situace nechtějí Ukrajině posílat zbraně,“ přibližuje odborník.

V této rovině jsou si podobní s lidovci, kteří současnou rakouskou vládu vedou. Rozdílné je ale to, že zatímco vládní lidovci musí řešit zahraničně-politické otázky komplexně, svobodní si vystačí s konstatováním, že nechtějí válku. „Jenže nikdo nechce válku. Proto musím činit kroky, kterými bych toho docílil. U FPÖ to ale zůstává jen v této verbální rovině, žádná řešení nenabízí,“ říká Novotný.

K tomu navíc odmítají protiruské sankce a z rozpoutání konfliktu viní kromě Ruska i NATO. Jejich vstřícný vztah k Moskvě v roce 2018 dobře dokumentoval valčík na svatbě ministryně zahraničí Karin Kneisslové (za FPÖ) s Vladimirem Putinem. Po odchodu z vlády získala post v dozorčí radě ruského ropného koncernu Rosněfť.

Návrat svobodných?

Jak již bylo zmíněno, radikální partaj se vyhřívá na čele aktuálních průzkumů, které jsou na programu před volbami v příštím roce.

Znovuzvolený prezident Alexander Van der Bellen však vzkázal šéfovi FPÖ Herbertu Kicklovi, že by jej v případě vítězství ve volbách sestavením vlády nepověřil. Řekl, že by svými kroky nepodporoval „protievropskou stranu, stranu, která neodsoudila válku Ruska proti Ukrajině“.

FPÖ je nyní podpořena nečekaným úspěchem v tradiční baště lidovců – Dolním Rakousku. ÖVP tam sice se 40 % zvítězila, v největší spolkové zemi obklopující hlavní město pro ně ale jde o nejhorší výsledek v poválečné historii, když od posledně ztratili deset procent. Svobodní si přesně o tolik polepšili a s 24 % skončili druzí.

„Udělali jsme velký krok k tomu, abychom po příštích parlamentních volbách poprvé v historii sestavili spolkovou vládu,“ radoval se ihned šéf svobodných Kickl.

Podle Lukáše Novotného z Purkyněho univerzity skutečně opět přichází doba, která může návratu svobodných k exekutivní moci nahrávat.

Aféra prorostlá politikou, médii i vědeckou sférou. ‚Rakouskem otřásá její rozsáhlost,‘ říká politoložka

Číst článek

„FPÖ funguje ve vlnách. Čas od času si sáhnou k vládě – ať už na zemské, či spolkové úrovni. Poté se kvůli nějakým vyjádřením nebo kauzám diskvalifikují a po několika letech zase zmátoří,“ popisuje cykly svobodných.

Poprvé se k moci dostali, když byli v letech 1983–1987 součástí spolkových vlád se sociálními demokraty. Po obratu k radikálnější politice pod vedením předsedy Jörga Haidera zůstali na čas izolovaní v opozici. V letech 2000–2007 se pak podíleli na vládnutí spolu s lidovci. A po dalších deseti letech byli mezi lety 2017–2019 součástí vlády Sebastiana Kurze.

„Teď může opět přijít doba, kdy budou pro pravicový tábor zase působit důvěryhodněji než lidovci zmítající se v krizi,“ dodává Novotný.

Jejich poslední účast ve spolkovém kabinetu ale skončila velkým skandálem, který dostal přízvisko Ibiza-gate. Šéf FPÖ Heinz-Christian Strache na tajné nahrávce z Ibizy nabízel veřejné zakázky údajnému ruskému oligarchovi výměnou za pomoc s převzetím moci v zemi.

V důsledku toho svobodní v preferencích spadli až k desetiprocentní hranici. V té době totiž celé rakouské politice jednoznačně dominoval fenomén Kurz. Jenže pak se provalily kancléřovy snahy manipulovat veřejným míněním, korupční skandály a další kauzy. Od té doby svobodní rostou a lidovci klesají. A tak se po letech v FPÖ opět hlásí o moc nad Rakouskem.

Jakub Grim Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít