Vojáci hlídkující na hranicích vypadají v Evropské unii 21. století, kdy hranice jsou vidět už skoro jenom na mapě, jako nesmysl. Přesto teprve tento týden skončila vojenská mise ve východním Rakousku.

12:03 17. prosince 2011 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Armáda v oblasti Burgenlandu hlídala víc než 20 let rakouskou hranici od Břeclavi až po Slovinsko. Vojáci s automaty na ramenou měli u místních lidí překvapivě velkou prestiž. Řada odborníků ale působení armády na hranicích považovala za protiústavní.

„Pád železné opony měl i své stinné stránky. V roce 1990 se nám tu přes hranice z Maďarska valily tisíce uprchlíků. Policie to nezvládala, a tak povolali na pomoc armádu. Původně to mělo být jen na deset týdnů,“ vysvětluje Gerhard Petermann, proč se tento ceremoniál nekonal v Eisenstadtu už před 21 lety.

Mandát se ale vojákům neustále prodlužoval až do letošního prosince. Za tu dobu chytili vojáci přes 90 tisíc ilegálních migrantů. Jak ale uprchlické vlny ustávaly, měnily se i úkoly vojáků na hranicích.

„Od konce roku 2007, tedy po rozšíření Schengenu o sousední státy, jsme se starali hlavně o udržování pořádku, hlásili jsme podezřelé okolnosti policii, která pak zasahovala,“ popisuje náplň práce jednotek Gerhard Petermann.

Z vojáků se tak stala jakási pořádková policie i když s automatickými zbraněmi na ramenou: chodili po venkově, občas se stavili v nějakém statku na kávu a buchty. Lidé je měli rádi.

Zažil to i kapitán Marcus Lobenwein, který na hranicích sloužil v úplně posledním turnusu. „Měli jsme tu hlavně posílit pocit bezpečí u místních obyvatel. A dařilo se nám to. Lidé nás podporovali a byli rádi, že tu jsme,“ říká.

Řada odborníků se ale už dlouho ptala, jestli to není malý výsledek na vojenskou misi, která stojí desítky milionů eur. Navíc se množily kritické hlasy, podle kterých je nasazení armády na hranicích v době míru protiústavní.

„Necítím se tu v nějakém nebezpečí, ani když vojáci odejdou. Jsem tu v pohraničí zvyklá a nikam jinam bych se nestěhovala,“ říká mladá maminka s kočárkem přihlížející slavnostní vojenské rozlučce.

Někteří politici v Rakousku tak optimističtí nejsou. Bojí se, že po odchodu armády kriminalita opět vzroste. Někteří volají po zavedení videokamer na hranicích.

Vojáci sami to berou bez emocí, krčí rameny a říkají: „Když bude potřeba, přijdeme znovu.“

Vojtěch Berger, Marína Dvořáková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít