‚Zítra se můžu stát dalším Floydem.‘ Černošská Amerika rok po startu historických protestů

Od vraždy George Floyda uplynul přesně jeden rok. Protesty historických rozměrů vedly k některým dílčím změnám. Na celoamerické úrovni se ale žádný zákon upravující práci policie přijmout nepodařilo a systémový rasismus zůstává hluboce zakořeněným problémem i v dalších oblastech. „Moje vzdělání, moje úspěchy, nic z toho neznamená, že se mnou nebudou zacházet stejně jako s Georgem Floydem,“ vysvětluje černošský farmář Kamal Bell.

Od stálého zpravodaje Washongton Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

„Prosaďme zákon George Floyda do prvního výročí jeho smrti,“ vyzval na konci dubna zákonodárce prezident Joe Biden. Nestalo se. Demokraty prosazovaná policejní reforma reagující na systémový rasismus v této oblasti Senátem v této podobě stále neprošla. Republikáni s ní nesouhlasí a realitu práce policie i postavení černochů v Americe vidí jinak.

Přehrát

00:00 / 00:00

Proč se Afroameričané tak silně identifikovali s Georgem Floydem? Poslechněte si první díl seriálu Jana Kaliby

„Slyšte mě jasně: Amerika není rasistická země. Nikde jinde nepotřebujeme najít společnou řeč víc než v diskusích o rasových otázkách. Loni, po smrtích George Floyda a Breonny Taylorové, jsem vypracoval návrh zákona o policejní reformě, kterou ale mí kolegové demokrati zablokovali. Rozšířil jsem ho, nabídl dodatky, ale demokrati ani nepřipustili debatu,“ reagoval na Bidenova slova Tim Scott, jediný černošský republikán v Senátu. Demokrati pro změnu jeho návrh považovali za kosmetický a nedostatečný.

Shoda a policejní reforma na celoamerické úrovni je rok po Floydově smrti a následných protestech stále v nedohlednu. Hlavní spory se vedou o míru militarizace policie, o postižitelnost policistů za jejich chování nebo na lokální úrovni o to, jestli část jejich agendy a tím i rozpočtů nemají přebírat neozbrojené antikonfliktní týmy.

Dílčí změny

Změny provedly některé státy nebo města. V Berkeley v Kalifornii zakázali policistům používat slzný plyn, starosta Los Angeles ukrojil 150 milionů dolarů z policejního rozpočtu a odklonil je na komunitní projekty. Jednu z nejvýraznějších reforem přijali i přes veto republikánského guvernéra demokratičtí zákonodárci ve státě Maryland. Mění se například systém odpovědnosti policistů za případné delikty ve službě.

SMRT GEORGE FLOYDA

  • Floydova smrt po devítiminutovém zakleknutí tehdejšího policisty Dereka Chauvina na Afroameričanův krk byla rozbuškou hlubších a dlouhodobých problémů americké společnosti.
  • Ve světě, ale především ve Spojených státech spustila vlnu protestů historických rozměrů. Podle některých měření se jich osobně účastnilo až 26 milionů Američanů různého politického zaměření ve velkoměstech i malých obcích napříč celou zemí. Demonstrovalo se proti policejní brutalitě a takzvanému systémovému rasismu.
  • Chauvin byl letos na jaře porotou v Minneapolisu uznán vinným z vraždy, může se ještě odvolat a čeká na červnové vynesení výše trestu.
  • Černošská Amerika se za poslední rok s osudem George Floyda silně identifikovala a další miliony Američanů ji v tom podpořily. Floyd se stal tak silným symbolem ne proto, že by jeho život byl příkladný, ale naopak proto, jak byl všední a jak tragicky skončil.

„Vím, že Maryland nedávno schválil zákon, který ruší ten předchozí, co chránil policisty před odpovědností. S přáteli jsme to oslavili. Ale hlavně ten původní zákon nikdy neměl existovat. Ovšem na národní úrovni neprošel zákon George Floyda a nevidím, že by města hromadně odebírala peníze policejním oddělením. Odsouzení Dereka Chauvina za vraždu George Floyda je výjimka, co potvrzuje pravidlo. Takže bych řekla, že od minulého roku ani zdaleka nenastaly dostatečné změny,“ myslí si Afroameričanka z Marylandu Crystal Foretiová.

V některých státech naopak vznikají opatření na ochranu policie. Guvernér Georgie tento měsíc podepsal zákon, který zakazuje městům výrazné škrty v policejních rozpočtech. V širším kontextu systematického rasismu některé oblasti tento problém oficiálně vyhlásily krizí veřejného zdraví. A města Asheville v Severní Karolíně nebo Evanston na předměstí Chicaga rozhodla o reparacích Afroameričanům za otroctví a jeho důsledky. Evanston už vyplatil několika černošským rodinám příspěvky na bydlení.

„Nějaké věci se změnily, ale pořád je před námi dlouhá cesta. Dám příklad z popkultury. Já jsem kluk z Washingtonu a fandím našemu fotbalovému týmu. Jmenoval se Redskins. To je hanlivé označení, které majitel po zakleknutí policisty na Floydův krk změnil na Washington FC. To je zajímavé. A je to dobrá věc,“ říká na předměstí Washingtonu Dominic Lyon.

„Pokud jde o politiku, změny pravidel, řešení špatného zacházení – to je teď populární. Všichni totiž víme, že absolutně není správné klečet někomu na krku, když vím, že umírá. A věci se mění. Hispánci, běloši i my Afroameričani – všichni jsme zajedno, že tohle není Amerika. Amerika je země svobodných a domov statečných, a pokud ji takovou chceme, měli bychom mít možnost dosáhnout svého a žít v klidu. A ne abychom museli mít obavy, že nás zastřelí,“ pokračuje Lyon rozrušeně.

Neustále v pozoru

„Moje vzdělání, moje úspěchy, nic z toho neznamená, že se mnou nebudou zacházet stejně jako s Georgem Floydem. Pokud jste černoch, lidé vás tady vnímají především takto. Můžete být na společenském žebříčku kdekoli, ale druhý den se můžete stát dalším Georgem Floydem. Když se okolnosti sejdou, můžu to být já, kdo bude obětí bělošské nadřazenosti a dalším klíčovým slovem na sociálních sítích. To je realita, se kterou se potýkáme,“ říká černošský farmář Kamal Bell na poli u města Durham, a přestože se jeho pozornosti dožadují dva malí synové, pokračuje ve vyprávění:

Přehrát

00:00 / 00:00

Co se v USA změnilo po masivních protestech proti policejní brutalitě a systémovému rasismu? Poslechněte si druhý díl seriálu Jana Kaliby

„Neuplyne den, abych nemyslel na to, že se mi může něco přihodit, protože jsem černý. Musím si být neustále vědom toho, kde jsem, s kým mluvím, co se může stát. Neustále v pozoru. Byli jsme do zdejšího systému přesazeni z naší civilizace. Systém nás vychovává, určuje pravidla, ale nechce nést zodpovědnost. Naše komunity trpí zbraněmi a drogami, ale nejsme to my, kdo prosperuje z výroby zbraní a pašování drog. Já přemýšlím každý den o své pozici v tomto systému a o tom, jak ochránit svou rodinu, protože to je realita této země.“

Kamal usiluje o změnu tím, že pěstuje finančně dostupné zdravé jídlo pro chudé černošské komunity v Severní Karolíně. Marisela Gomezová se zase snaží budovat finanční a zdravotní gramotnost ve své převážně černošské komunitě v Baltimoru, která historicky čelí tlaku developerů.

„Oblastem, kde žije většina černochů, říkáme v Baltimoru černý motýl. Na mapě to má takový tvar. A přesně se to kryje s oblastmi, kde je nejhorší péče o ženy v těhotenství. To má vliv na fyzické i mentální zdraví dětí. Na stejných místech je i nejhorší úmrtnost kojenců. Podíváte se na další mapy a zjistíte – nejhorší školství s nejhorší docházkou, nejhorší bydlení s olověnými nátěry, šváby a prašností, co způsobuje astma – zase oblast černého motýla. Největší nezaměstnanost, nejvyšší kriminalita, gangy, komunity, odkud vězeňský systém vysává mladé muže, nejnižší předpokládaný věk dožití – zase tam. A pro dítě to začíná už v děloze.“

Docent politologie Severozápadní univerzity Alvin Tillery, sám prý v mládí oběť lynčování, nabízí historickou perspektivu toho, proč i po zrušení otroctví a segregačních zákonů systém černochy v Americe stále v mnoha oblastech diskriminuje, byť možná zvenčí méně viditelně: „Spojené státy byly po většinu své historie demokracií jen pro vládnoucí rasu neboli rasovou diktaturou. Rovnost na trhu práce, bydlení nebo u soudu existovala jen pro bílé. Změnily to až zákony z 60. let. Demokracií pro všechny se pokoušíme být teprve 52 let.“

Jaké překážky klade systém americké společnosti i dnes do cesty v oblasti bydlení, životního prostředí, zemědělství či voleb, to si tento týden budete moci postupně přečíst v příbězích jednotlivých Afromeričanů nebo poslechnout v seriálu Radiožurnálu až do soboty v premiéře vždy před 8.50 ráno.

Jan Kaliba Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme