Doživotí pro Mladiće jako poslední velký proces v Haagu. ‚Nejde o protisrbský soud,‘ říká balkanista

Generálovi bosenskosrbské armády Ratko Mladićovi byl potvrzen doživotní trest. Odsouzen je za genocidu spojenou s masakrem ve Srebrenici a další zločiny spáchané během války v Bosně v 90. letech. Pro mnoho Srbů je přitom Mladić hrdinou, nikoliv zločincem. Podařilo se haagskému tribunálu, v poslední době často označovanému za protisrbsky motivovaný, spravedlivě potrestat válečné zločiny z dodnes hluboce rozděleného regionu bývalé Jugoslávie?

Haag Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Ratko Mladić v soudní síni 8. 6. 2021. Na přítomné fotografy reagoval gestem imitujícím focení | Foto: Peter Dejong | Zdroj: Reuters

„Bosenský řezník“, jak je Mladićovi přezdíváno, je jeden z hlavních aktérů krvavých etnických čistek v Bosně a Hercegovině a soudem uznaný válečný zločinec.

Celkový účet války v Bosně, na němž má podle mezinárodního tribunálu svůj nezanedbatelný podíl, je kolem 100 tisíc mrtvých a přes dva miliony lidí vyhnaných z domovů.

Mladić byl odsouzen takřka čtvrt století od spáchání zločinů – v roce 2017. Dlouhých patnáct let od obvinění se mu, i za pomoci přátel v armádě, dařilo unikat mezinárodní justici, než byl v květnu 2011 zatčen na severu Srbska.

Potvrzením doživotního trestu Mechanismem OSN pro mezinárodní trestní tribunály v Haagu se uzavírá jedna velká kapitola – šlo o poslední velký proces tribunálů OSN v souvislosti s válkami v Jugoslávii v 90. letech.

Generál Mladič rozdává před fotografy nápoje utečencům ze Srebrenice | Zdroj: Reuters

Ratko Mladić během celého procesu vinu odmítal. Jeho právní zástupci stavěli obhajobu mimo jiné na tom, že se v červenci 1995, tedy v době masakru, poblíž východobosenské Srebrenice nevyskytoval, a i proto za něj nemůže být zodpovědný.

„Existují Mladićovy záběry z roku 1995 z konce války ze Srebrenice, kde byl osobně přítomen. Byť to potom popíral – tvrdil, že u masakrů nebyl,“ říká pro iROZHLAS.cz historik a balkanista František Šístek z Institutu mezinárodních studií FSV UK.

Hlavním problémem souvisejícím s verdikty Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii (ICTY) jsou nacionalistické narativy jednotlivých západobalkánských zemí, které si každý jeden rozsudek z Haagu vykládají po svém.

25 let od genocidy ve Srebrenici. ‚Srbové mají dodnes problém připustit si vinu,‘ říká balkanolog

Číst článek

„Bosňáci s existencí a rozsudky mezinárodního soudu v Haagu spíše souhlasí, byť by mohly být ještě tvrdší. Bosenští Srbové mají postoj popírání – válka je jimi prezentována jako spravedlivá obranná válka srbského národa, který se hájil před genocidou, což je i oficiální politická linie v samotném Srbsku,“ upozorňuje balkanista.

Protisrbský tribunál?

Právě ze srbských nacionalistických pozic se v posledních letech ozývá největší kritika haagského tribunálu. Panuje v nich pocit, že se zaměřuje především na Srby a opomíjí vyšetřování chorvatských a bosňáckých politických a vojenských představitelů.

Šístek nicméně upozorňuje, že je třeba vycházet ze statistik. Někdy se totiž válka v Bosně a Hercegovině pojímá jako konflikt tří stran, z nichž všechny páchaly zločiny. „To je do jisté míry pravda, ale podle statistik to vychází tak, že v Bosně tvořili přes 80 procent civilních obětí Bosňáci. Disproporce u zdokumentovaných válečných zločinů je dokonce taková, že až 90 procent jich spáchaly srbské jednotky.“

Podle něj je tak nakonec vzhledem k průběhu války logické, že v Haagu skončilo více srbských představitelů.

Srbská aktivistka za lidská práva Sonja Biserková se domnívá, že ani rozsudek nad Mladićem nebude mít na srbskou společnost žádný efekt a nepřiměje Bělehrad přiznat odpovědnost za válku v Jugoslávii s tím, že v podstatě celé čtvrtstoletí od konce války jsou verdikty z Haagu v Srbsku považované za antisrbské.

Bosna obvinila bosenskosrbského generála Savčiče z genocidy ve Srebrenici

Číst článek

„Nacionalistický diskurz se zaměřuje téměř jen na obžaloby válečných zločinců z jiných zemí. Většina lidí popírá jakoukoliv srbskou odpovědnost za válku a válečné zločiny,“ tvrdí Biserková pro Deutsche Welle. Srbové se skrze tento dominantní společenský narativ usvědčují o své roli oběti v celém konfliktu.

K tomuto Šístek poznamenává, že mezi Srby v Srbsku i v Bosně je celá řada těch, kteří podporují snahu viníky potrestat, čímž se vina z celého národa přesouvá na konkrétní viníky, mechanismy a instituce.

„Nesmíme ztotožňovat celý národ s jejich nacionalistickými vůdci, byť je to nadpoloviční většina hlasů, které slyšíme. Mezi srbskou inteligencí, ale i obyčejnými lidmi je dost těch, kteří nesdílejí nacionalistické názory, jen nejsou u moci a tolik je z českého prostoru neslyšíme,“ vysvětluje.

"Upravené" grafitti v centru Bělehradu, které znázorňuje Ratka Mladiće. Snímek z roku 2012 | Zdroj: Fotobanka Profimedia

Případ Gotovina

Přitom odmítání výsledků, k nimž dospěl mezinárodní tribunál, není jen výsadou Srbů.

„Před deseti lety, kdy byli souzeni zase chorvatští generálové jako Ante Gotovina, kteří byli ale nakonec osvobozeni, tak bylo chorvatské veřejné mínění velice podobné tomu srbskému, akorát s opačnými znaménky. Haagský soud byl v této době v chorvatském nacionalistickém prostředí pranýřován jako velice prosrbský a protichorvatský. Když Gotovinu propustili, tak to zase pominulo,“ připomíná Šístek.

Právě případy generálů Ante Gotoviny a Janka Bobetka, stíhaných v souvislosti s operací Bouře, během které chorvatská armáda na začátku 90. let vytlačila značnou část Srbů z území dnešního Chorvatska, byly po roce 2000 v zemi velkým problémem.

Evropská unie totiž tlačila vládu v Záhřebu k vydání generálů do Haagu, což bylo pro kabinet sociálnědemokratického premiéra Ivici Račana těžko politicky průchodné: většina veřejnosti se k vydání generálů stavěla odmítavě a opakovaně na jejich podporu protestovala.

Gotovinu nakonec vydala až další vládní garnitura na konci roku 2005, kdy byl generál překvapivě zatčen na Kanárských ostrovech.

Bývalý chorvatský generál Ante Gotovina vypouští z rukou bílou holubici jako symbol míru, 24. listopadu 2012 po projevu v chorvatském Zadaru. Osm dní předtím, 16. listopadu 2012, Gotovinu v odvolacím řízení osvobodil ICTY. | Zdroj: Fotobanka Profimedia

Podle Šístka je však existence haagského tribunálu klíčová a nezastupitelná. Pokud by neexistovala mezinárodní instance, drtivá většina válečných zločinů z 90. let by zůstala nepotrestaná.

Nizozemský stát nese část viny na masakru v Srebrenici, potvrdil nejvyšší soud v Haagu

Číst článek

„Někdo by sice odsouzen byl, ale byly by to malé ryby. Například by nic nenutilo Srby zatknout Karadžiće a Mladiće. Byť jde o z různých hledisek nedokonalý tribunál, tak když si představíme, že by neexistoval vůbec, tak by byl tlak na vyrovnání se s minulostí minimální,“ upozorňuje.

Tím, že byly jednotlivé válečné zločiny prošetřeny a potrestány, bylo také v jednotlivých případech vyslechnuto obrovské množství svědků a zajištěny důkazní materiály, které jsou v současnosti důležitými prameny pro poznání jednotlivých osudů během války.

„Roli tribunálu hodnotím jednoznačně pozitivně a nedokážu si přestavit, že by tribunál neexistoval,“ říká Šístek.

„Když se podíváme na jednotlivé případy, tak tam samozřejmě může být prostor pro kritiku. Jsou tu případy významných chorvatských generálů – jako nepotrestaný Gotovina. Na druhé straně se dá argumentovat velkým srbským nacionalistou Vojislavem Šešeljem, který byl dlouho souzen, nakonec ale osvobozen a působí v Srbsku. Když byl propuštěn, tak se tvrdilo, že umírá. Je to už celá řada let a rozhodně nezemřel,“ popisuje balkanista jednotlivé sporné případy.

(Text pokračuje pod boxíkem.)

VYSOCÍ PŘEDSTAVITELÉ

Některé z hlavních osobností, které měly podíl na válce v Bosně a Hercegovině, odsouzené či prošetřované Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii v Haagu:

Slobodan Milošević (1941-2003)
Někdejšímu srbskému a jugoslávskému prezidentovi (1991-2000) je připisována hlavní role při rozdmýchávání nacionalistických vášní a rozpoutání několika válek. Pod jeho vedením se Srbsko zapojilo do většiny konfliktů v bývalé Jugoslávii, které začaly v létě 1991 ve Slovinsku a pokračovaly v Chorvatsku, Bosně a Hercegovině i Kosovu. U moci se Milošević udržel až do podzimu 2000. Následující rok jej srbská vláda vydala do Haagu, kde byl jako jediná z někdejších hlav exjugoslávských republik souzen pro genocidu, zločiny proti lidskosti a válečné zločiny. Rozsudku se nedožil; zemřel 11. března 2006 na infarkt ve své cele.

Radovan Karadžić (*1945)
Radikální vůdce bosenských Srbů stál v letech 1992 až 1996 v čele separatistické Republiky srbské. Jeho snem bylo vytvořit etnicky čistý srbský stát v Bosně, který by se sjednotil se Srby ovládanými oblastmi v Chorvatsku a se samotným Srbskem. Je mu přičítán podíl na nejtěžších zločinech války v Bosně, včetně masakru ve Srebrenici a ostřelování Sarajeva. Krátce poté, co v červenci 1996 odstoupil z prezidentské funkce, zmizel a 12 let se ukrýval. Zatčen byl v létě 2008 a následně byl vydán do Haagu. V březnu 2016 byl odsouzen ke 40 letům vězení, soud jej uznal vinným v deseti z jedenácti bodů obžaloby, včetně genocidy v souvislosti se srebrenickým masakrem. Karadžić se proti verdiktu odvolal, v březnu 2019 mu byl vyměřen doživotní trest. Koncem května byl převezen k jeho vykonání do spartánsky vybaveného vězení na britském ostrově Wight.

Biljana Plavšičová (*1930)
Když na jaře 1992 vyhlásili bosenští Srbové vlastní stát, stala se jeho druhým nejvyšším představitelem po prezidentovi Radovanu Karadžičovi. V následující válce si získala pověst stoupenkyně tvrdé linie, a když se Karadžić v roce 1996 stáhl z veřejných funkcí, stanula v čele Republiky srbské. Jako prezidentka překvapivě vystupovala proti radikálním Karadžičovými přívržencům, čímž si získala podporu mezinárodního společenství. V čele země se Plavšičová udržela do podzimu 1998. V lednu 2001 se dobrovolně přihlásila Haagskému tribunálu, který ji v únoru 2003 uložil trest 11 let vězení. Brány káznice opustila v říjnu 2009.

Alija Izetbegović (1925-2003)
V letech 1990 až 1996 byl prezidentem Bosny a Hercegoviny. Za války vystupoval spíše umírněně a snažil se zastavit eskalaci násilí. Kritici mu však vyčítali, že toleroval přítomnost islámských mudžáhidů v zemi, nezabránil svým jednotkám v páchání zločinů a neumožnil návrat Srbů a Chorvatů do jejich předválečných domovů. Z politiky odešel ze zdravotních důvodů; zemřel v říjnu 2003. Jeho smrt zastavila vyšetřování Izetbegovičovy role v bosenském konfliktu před Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii.

Franjo Tudjman (1922-1999)
Chorvatsko pod vedením autoritářského prezidenta Tudjmana vojensky a politicky podporovalo armádu bosenských Chorvatů v ozbrojeném konfliktu s bosenskými Muslimy. Bývá podezírán, že se srbským prezidentem Slobodanem Miloševičem plánoval rozdělení Bosny a Hercegoviny a chtěl vytvořit „velké“ a etnicky čisté Chorvatsko. Za svou roli v konfliktu byl Tudjman vyšetřován Mezinárodním trestním tribunálem pro bývalou Jugoslávii a zřejmě jen smrt jej uchránila před obviněním z válečných zločinů. Tudjman zemřel 10. prosince 1999. Krátce poté byla jeho strana HDZ zbavena ve volbách demokratickou opozicí moci.

Ante Gotovina (*1955)
15. dubna 2011 byl odsouzen k 24 letům odnětí svobody za činy pronásledování, nuceného odsunu, drancování, zlovolného ničení, vražd, nelidského jednání a krutého zacházení. Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii současně zkonstatoval, že se tyto činy staly v důsledku zločinného spolčení, jehož klíčovou postavou byl tehdejší chorvatský prezident Franjo Tudjman. 16. listopadu 2012 jej však senát Mezinárodního trestního tribunálu pro bývalou Jugoslávii v odvolacím řízení zprostil všech obvinění a nařídil jeho propuštění.

Zdroj: ČTK

Ratko Mladič a Radovan Karadžič v roce 1995 v Banje Luce | Foto: Ranko Cukovic | Zdroj: Reuters

Reakce na rozsudek

Přetrvávající názorové rozdíly mezi národy ilustrují i reakce na rozsudek s Mladićém. Chorvatský zástupce kolektivního vedení bosenského státu Željko Komčić řekl, že je jasné, že politické a vojenské vedení separatistické Republiky srbské v Bosně a Hercegovině v 90. letech usilovalo o etnické čištění.

Bosenská ministryně zahraničí Bisera Turkovićová verdikt přivítala: „Věřím, že to bude příležitost pro představitele Republiky srbské, kteří popírají genocidu, aby akceptovali pravdu, zavrhli zločinné ideologie, symboly a politiky a obrátili se k evropské budoucnosti.“

Pro svou rodnou vesnici zůstává Ratko Mladić nevinný. Byl to dobrý člověk, říkají místní

Číst článek

Srbský zástupce ve vedení bosenského státu Milorad Dodik řekl, že podle něj rozsudek „nemá nic společného s právem ani se spravedlností“ a že „haagský tribunál přispěl k ještě větší nedůvěře mezi bosenskými národy“. Podobně se vyjádřil i Mladićův syn Darko.

Prezidentka Republiky srbské Željka Cvijanovićová nazvala mezinárodní tribunál „haagskou inkvizicí“, která podle ní potvrdila roli antisrbského soudu, který nesoudí válečné zločiny na základě důkazů, ale národnosti obžalovaných.

Srbská premiérka Ana Brnabićová míní, že rozhodnutí znesvářené národy nepřiblížilo k usmíření. „Jsme od usmíření dál než před 26 lety a haagský tribunál k tomu v mnohém přispěl,“ uvedla. Podle ní nebyli všichni viníci zločinů spáchaných za války při rozpadu bývalé Jugoslávie potrestáni stejně.

Srbský provládní bulvární deník Informer označil na titulní straně Mladiće srbským hrdinou, který byl odsouzen navzdory „naprosto žádným důkazům“, což jen dokresluje zákopy, do nichž se balkánské národy ve vzájemných sporech zakopávají.

Naslovna strana Informera za 09.06.2021. godine i dodatak, svake srede - "HIT" #informer

22:04 – 08. 06. 2021

1 2

Jakub Grim Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme