Řecko chce privatizovat elektrárny i přístavy. Část vlády je ale proti
Řecko chystá druhou vlnu privatizace. Pokud nejmenší člen vládní koalice Demokratická levice nebude proti, mohlo by brzy prodat například podíl v elektrárenském gigantu DEI. V soukromých rukou by mohla skončit i největší rafinerie Hellenic Petroleum, některé velké přístavy a vodárenská společnost. Peníze poslouží k umoření státního dluhu.
Privatizace je však v Řecku politicky velmi citlivá otázka. Dva koaliční partneři, jak socialisté, tak Demokratická levice nesouhlasí s některými požadavky trojky věřitelů. Socialisté jsou tvrdě proti privatizacím. Chtějí, aby o nich znovu hlasoval parlament.
Privatizace, která bude pro Řeky velmi bolestivá, je však nezbytná. Tvoří základ plánu, k jehož naplnění se Řecko zavázalo věřitelům. Plán předpokládá snížení řeckého dluhu na 120 procent HDP do roku 2020.
„Pokud by Řekové neprivatizovali, není pravděpodobné naplnění tohoto cíle. Ono není pravděpodobné tak jako tak, ale tímto by se to ještě více zkomplikovalo,“ říká analytik společnosti Patria Finance David Marek.
Řeckou privatizaci analyzoval na Rádiu Česko ekonom společnosti Patria Finance David Marek
Řecko by rádo do konce roku 2015 z privatizace získalo kolem 19 miliard eur, asi 474 miliard korun. Do roku 2020 pak má program prodeje majetku zajistit kolem 50 miliard eur, zhruba 1,2 bilionu korun.
„Bude záležet na ceně, jakou za aktiva dostane. Měla by se ale pohybovat v desítkách procent HDP,“ odhaduje Marek. Největší zájem podle něj může být o podíly v síťových odvětvích, jako jsou telekomunikace či energetika.
„Stejně jako prodej v oblasti služeb. Aerolinky, letiště a podobně by pravděpodobně našly kupce, protože se jedná o dlouhodobé strategické investice,“ dodává Marek.
Na prodej by mohly být i podíly v přístavech Pireus a Soluň. Podle Marka by své kupce našly, i když provoz přístavů je teď spíš prodělečný.
„Aktuálně jsou ceny v této oblasti poměrně stlačené, a to už několik let. Ale pokud by někdo investoval do přístavů nebo firem, které v nich operují, šlo by zřejmě o dlouhodobé investory, kteří mají dlouhodobé plány. Tam pak aktuální ceny nehrají až tak zásadní roli,“ vysvětluje analytik.
O tom, zda bude cena privatizovaných podniků odpovídat jejich hodnotě, rozhodne zřejmě zájem kupců.
„Jsou si vědomi tíživé situace Řecka a nezbytnosti prodat podíly ve státních firmách. Ale bude asi opravdu záviset na tom, jaká aktiva se budou prodávat. Tam, kde se jedná o lukrativní investice, může být dostatečně vysoká poptávka na to, aby Řecko dostalo výhodnou cenu,“ domnívá se Marek.
V jiných případech může jít ale o záležitost hledání na delší dobu, nebo se Řekové smíří i s menšími výnosy.
Pro úspěšnou privatizaci je podle Marka nejdůležitější naprostá transparentnost. „Aby byl proces prodeje státních akcií dobře řízen, dostupnost informací pro investory musí být pro všechny stejná. Je třeba nastavit maximální možný výnos, důležité je, aby to proběhlo rychle a maximálně legálně,“ dodává David Marek.
