Řekové u sebe ubytovávají uprchlíky. Program finančně podporuje i OSN
Stovky uprchlíků v Řecku se už nemusí tísnit v zablácených stanových táborech. Díky programu, který podporuje OSN a Evropská unie, je totiž Řekové ubytovávají ve svých bytech. Organizace Solidarity Now chce tímto způsobem do příštího roku zajistit bydlení až dvaceti tisícům běženců.
Mladý pár ze syrského Homsu a jejich dvě malé děti našli útočiště v domě v klidné části Atén. Kvůli válce jsou odkázáni na pomoc cizích, peníze už totiž téměř žádné nemají. I proto jsou víc než vděční majitelce bytu, která na všechny shlíží z velké barevné fotografie.
Usměvavá Řekyně už dva měsíce bydlí u rodičů, OSN jí za to platí dvě a půl eura za den a osobu, což je na jednu stranu symbolická částka, pro běžence je ovšem tato pomoc k nezaplacení.
Celý rozhovor zpravodaje ČRo Roberta Mikoláše se Sophií Ioannou z organizace Solidarity now
Podle Sophie Ioannou z humanitární organizace Solidarity now stojí projekt na solidaritě obyčejných Řeků s uprchlíky, kterých v současnosti zůstává v Řecku na 58 tisíc. Zhruba třetina z nich má šanci získat v příštích dnech a měsících střechu nad hlavou; zejména pak ženy a děti.
„V současné fázi se tento program týká sedmi set uprchlíků ze Sýrie, Iráku a Eritrey, kteří žádají azyl v některé z evropských zemí a měli by ho do konce letošního roku získat. 600 z nich je ubytováno v Aténách a sto v Soluni. Celkem ale chceme do konce příštího roku zajistit dočasné bydlení pro 20 tisíc migrantů,“ říká Ioannou.
Po dohodě s OSN byly do projektu zařazeny i hotely. První z nich už jsou obsazené, například na poloostrově Evia.
Občas prý ale musí řešit nedorozumění vyplývající z kulturních či sociálních odlišností. Někteří běženci z muslimských zemí jsou třeba znepokojeni tím, že bydlí u homosexuálů, i proto jsou s migranty v každodenním kontaktu zaměstnanci humanitární organizace i různí experti pomáhající odbourávat existující bariéry.
Podle Sophie Ioannou z organizace Solidarity now je však nejdůležitější, aby lidé utíkající před válečným konfliktem cítili v bezpečí a měli co nejdůstojnější podmínky k životu do té doby, než se budou moci vrátit domů.
