Syrští uprchlíci v Libanonu: Vnímáme rostoucí nevraživost, nesmíme tu oficiálně pracovat

Za Safvánem a Zajnab, páru syrských uprchlíků v Libanonu, se za poslední tři roky vracím už potřetí. A pokaždé si říkám, jestli je v tomhle malém táboře v údolí Biká ještě najdu. Stejně si pletu stan a ťukám na dveře sousedky, a ta mě posílá na správnou adresu o dva stany vedle.

Od stálého zpravodaje Bejrút Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Do údolí Biká přichází zima, teď večer je venku asi deset stupňů, ale bude hůř a přijde i sníh. Safván se Zajnab mají uprostřed stanu kamínka na naftu, takže je zatopeno, Safván ale teď ještě pro jistotu připevňuje kancelářskou sešívačkou do dveří deku, aby na nás tolik netáhlo.

Přehrát

00:00 / 00:00

Reportáž Štěpána Macháčka o syrských uprchlících v Libanonu

„Syřané tu pracovat oficiálně nesmějí, mnozí ale měli malé obchůdky. Letos libanonské úřady přitvrdily a všechny krámky zavřely. A teď, během ekonomických problémů v Libanonu, mají uprchlíci problém vybrat si svou měsíční podporu v bankách."

Safván říká, že napětí mezi Syřany a Libanonci stoupá úměrně s rostoucími libanonskými problémy. „Syřané si třeba vybírají z bankomatu pomoc, Libanoncům ale banka jejich úspory nevydá. Takže před bankomaty vznikají třenice.“

Podle Safvána se začali pod tlakem událostí vracet hlavně starší lidé. „Když se chce někdo vrátit, nahlásí to libanonské bezpečnosti, ta pošle seznamy ke schválení syrské vládě. Souhlas syrské vlády je chápaný také jako amnestie pro navrátilce, takže lidé se snad vrací bez nebezpečí, že je syrská policie po příchodu zadrží.“

Nejistá budoucnost

Safvánova dcera Tasním je v posledním ročníku libanonské střední školy. Rostoucí nevraživost jasně vnímá. „I když nám to neříkají napřímo, dávají nám svou nespokojenost  znát. Stále častěji slýchám i přímo řeči, že jsme přišli z té příšerné země, a že jsme rozvrátili i Libanon. Podle mě ale Syřané libanonské ekonomice spíš pomáhají. My tady třeba platíme nájem za pozemek na stan. Organizace, které tu pomáhají uprchlíkům, zase zaměstnávají spoustu Libanonců. Až odejdeme, budou tihle lidé bez práce.“

Tasním se v libanonské škole naučila velmi dobře anglicky. Už dlouho se těší, že bude studovat medicínu. Na zaplacení vysoké školy v Libanonu ale nemají, a pro získání stipendia prý chybí Tasním protekce.

Pět milionů syrských uprchlíků žije v okolních zemích. Jejich děti si na rodnou zemi už nevzpomínají

Číst článek

„Ze Sýrie si toho pamatuju strašně málo. Ani příbuzné si nevybavuju, jejich děti už neznám vůbec. K Libanonu už mám vztah bližší, vlastně jsem tu vyrostla a začala všechno vnímat až tady. Kdybych si měla vybrat, zůstala bych v Libanonu. Návrat do Sýrie by pro mě znamenal krok do něčeho úplně neznámého.“ Ze všeho nejraději by ale Tasním odjela studovat na Západ. Maminka Zajnab, sama učitelka angličtiny, si je jistá, že její dcera není výjimkou.

„Tři čtvrtiny Syřanů, kteří jsou tady v Libanonu, by raději vycestovaly ven, než aby se vrátili do Sýrie. I já v tom vidím možné řešení. Všechno chce čas, počítám, že v Sýrii se to možná dá dohromady za nějakých pět let. Tak, aby byla práce, aby fungovaly školy."

Pro Safvána je současná situace dilema. „Já manželku a dceru naprosto podporuju v tom, abychom odjeli někam úplně jinam, Ale otázka je: kam? A navíc, pokud teď budu uvažovat a vycestování, nedokážu si představit, že bych se pak ještě někdy do Sýrie vrátil. Kdo by se pak vracel do zničené země? Je to spíš citový problém, než praktický. Je to přeci jen naše země, ve které jsme se narodili.“

Safván mi při loučení ukazuje předzahrádky stanů, za těch osm let už pořádně zarostly, a tahle oliva, kterou u vchodu do tábora zasadili, už má dobré čtyři metry a uprchlíci sklízejí úrodu.

Štěpán Macháček, sot Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme