Západ se po nedávných vražedných útocích na americké diplomaty snaží zjistit, zda zůstává Libye severoafrickým spojencem Ameriky a Evropy, nebo je to horká půda, z níž může vzejít nebezpečí. Ani sami Libyjci ale nevědí, kam vlastně jejich země po odstranění diktátorského režimu směřuje.

14:42 28. září 2012 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

V bengházských restauracích to hlučí jako v úle. Přímo naproti velkému komplexu amerického konzulátu nic nenasvědčuje tomu, že se tady před dvěma týdny odehrávaly dramatické události.

Na nábřeží připravují lidé pódium pro řečníky po pátečních modlitbách. Před týdnem se právě odsud vydal asi 30tisícový mírový průvod k základnám milicí a požadoval, aby se okamžitě podřídily armádě.

Pánové Mustafa a Mahdí se teď sice smějí, ale při otázce, jak vidí budoucnost Libye, už tak veselí nejsou:

„Děláme první kroky na dlouhé cestě. Je to úplně nový začátek. Kaddáfí vládnul systémem ‚po mně potopa‘. Každá země měla s přechodem od tyranie ke svobodě velké problémy,“ říkají.

To, z čeho, mají největší obavy, jsou zbraně. „Zbraně mezi lidmi. Potřebujeme silné vedení, abychom se pohnuli kupředu. Nemáme pořádnou armádu ani silnou policii, státní aparát je slabý a vláda bezmocná. Stát se může cokoli,“ tvrdí Mahdí

„I se všemi těmito problémy je to ale i tak lepší než dřív,“ oponuje trochu Mustafa a dodává: „Dejte nám čas.“

Snaží se vidět i pozitivní věci, i když i ty z pohledu Evropana vypadají trochu divoce: „Každý Libyjec má tři až čtyři zbraně, ale nestřílíme se na ulici na potkání.“ To je podle něj úspěch.

Martin Dorazín, Kateřina Kozmová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít