Rivalita mezi skotskými kluby Rangers a Celtic připomíná sektářské násilí, někdy jde o život
Rivalita dohnaná na samou únosnou mez a často i kousek za ní panuje mezi dvěma fotbalovými kluby ve skotském Glasgow – protestantskými Rangers a katolickým Celtikem. Náboženské rozdíly, sektářské násilí a rozdílný pohled na zbytek Británie vytvářejí vztah, který se dá sotva nazvat jinak, než nenávist. Teď sice oba slavné týmy nehrají ve stejné soutěži, ale na vyhrocených vztazích fanoušků obou táborů to nezměnilo vůbec nic.
„Zelená a modrá, pro blázna je dobrá“ praví o kombinování těchto dvou barev jedno české přísloví. Ani ve skotském Glasgowě lidé nemohou nosit modrou a zelenou současně.
Musí se pro jednu barvu rozhodnout. Kompromis nepřipadá v úvahu. Buď fandí katolickému týmu Celtic a nosí zelenou nebo protestantskému klubu Glasgow Rangers a v tom případě jsou modří.
„Asi by nebyl úplně dobrý nápad chodit se šálou Celtiku tak do dvou částí města, které mě napadají,“ funí do rychlého kroku průvodce a virtuální bodyguard Tony McLaughlin.
O rivalitě mezi fotbalovými kluby ve skotském Glasgow natáčel zpravodaj ČRo Jiří Hošek
„V jiných zemích by to asi nebylo jiné. Ale tady jsou opravdu bary, které jsou narvané příznivci jednoho nebo druhého klubu, kteří by se mohli kdykoli vyhrnout ven,“ říká Tony přezdívaný od dětství Tygr. Je prý vždycky připravený svou lásku k Celtiku potlačit a zeleno-bílou šálu zmuchlat a narvat do kapsy.
„Nejhorší incident se stal v roce 1995. 16letý fanoušek Celtiku Mark Scott si zkrátil cestu po zápase přes Bridgeton, což je jedna ze čtvrtí, taková ‚hardcore‘ oblast, kde žijí unionisté. Jeden z fanoušků Rangers mu tam podříznul krk. Takže tou oblastí už příznivci Celtiku raději nechodí,“ vypráví Tony.
Víra rozděluje
„Glasgow je nábožensky rozdělené město, sahá to dávno do historie. Je velmi neobvyklé, že byste měli rodinu, ve které by byli jak fanoušci Celtiku, tak Rangers, i když znám i takové případy,“ říká Allan Stewart, jehož srdce tluče pro protestantský a unionistický Glasgow Rangers, v barevném zjednodušení „modrý tým.“
Allan je hypoteční poradce a pomáhal sjednat hypotéku „zelenému“ Tonymu, se kterým se – navzdory oficiálním předsudkům – přátelí.
„Rangers měli dlouhá léta přísnou politiku neangažovat do týmu žádného katolíka. Jock Stein, nejslavnější trenér Celtiku všech dob, toho dokázal vtipně využívat,“ vzpomíná Allan:
„Když uviděl opravdu talentovaného žáka, zeptal se ho, jestli je katolík, nebo protestant. Pak poradil svým manažerům, aby okamžitě zlanařili toho nejlepšího protestanta. Věděl, že katolík mu neuteče, že toho Rangers prostě nikdy nepodepíšou.“
Náboženské předsudky, které se podle Allana u fandů Rangers odbouraly až na počátku 90. let, pocítil na vlastní kůži i dnes legendární kouč Alex Ferguson. Coby hráč nikdy v dresu Rangers nedostal takovou šanci. Měl totiž škraloup – oženil se s katoličkou.
Fanoušci ztratili zábrany
„Mezi kluby byla vždycky obrovská rivalita, ale během posledních pěti let jako by někteří fanoušci ztratili absolutně zábrany. Teď se v ochozech zpívají opravdu strašné, odporné písně. Přitom je to vlastně směšné, je to těžké pochopit,“ říká Brendan, který je hodně známou i fyzicky nepřehlédnutelnou postavou mezi fanoušky Celtiku. Angažuje se taky hodně v jejich internetové komunitě.
„Fandové Celtiku mají pocit a to oprávněný, že etablovaná média tradičně nadržují Rangers. Posledních 10 let si tak vytvořili vlastní svět nových médií a informování o dění kolem Celtiku. Mainstreamová média ignorují,“ říká Brendan.
Současná bitva mezi oběma znesvářenými tábory vyznívá psychologicky vysoko na body pro katolický klub. Může za to nedávný téměř bankrot Rangers, kteří jen o vlas unikli zániku a ocitli si až ve 4. skotské lize. Kdo by ale čekal soucit od velkých rivalů, nedočká se.
„Slavili jsme 140 let od založení Rangers a fandové Celtiku se mě ptali, jestli už náš nový klub existuje 140 dní, že máme co slavit. Jejich reakce byla většinově nenávistná, chtěli by nás rozmačkat, abychom přestali existovat,“ dodává Allan.
Nejznámější klubový popěvek spojený s glasgowským Celtikem se jmenuje You’ll never walk alone – Nepůjdeš nikdy sám. Význam songu jsem pochopil při průchodu unionistickou čtvrtí města, kdy jsme s Tonym, Jamesem a Brendanem šli raději v početnějším houfu. Vlastně jsme nešli vůbec, ale trochu utíkali.
