Rodinu uprchlíků ubytoval ve svém domě. Musel jsem, říká Rakušan Engel

I přes nástup chladného počasí do Evropy stále míří takzvanou balkánskou trasou desítky tisíc uprchlíků. Většiny z nich se ujmou nevládní organizace nebo církevní charity. Část běženců ale najde útočiště i přímo v rodinách. Džamila ze syrského Kobane urazila se čtyřmi malými dětmi většinou pěšky stovky kilometrů. Z oblasti bojů mezi kurdskými jednotkami a radikály z hnutí Islámský stát se dostala až na předměstí Vídně.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Steffen Engel ubytoval rodinu uprchlíků ze Sýrie v přízemí svého rodinného domku | Foto: Vojtěch Berger

Nenápadný dům ve vilové čtvrti na kraji města. Vrátka otevírá čtyřicátník Steffen Engel. Město Wiener Neudorf má asi deset tisíc obyvatel a ve Vídni jste odsud autem ani ne za půl hodiny.

Uvnitř domku v obývacím pokoji sedí na gauči čtyři děti s pronikavýma veselýma očima a jejich matka Džamila. Bydlí tu asi měsíc a půl. Rodina Engelových je našla v nedalekém uprchlickém táboře Traiskirchen.

Přehrát

00:00 / 00:00

V rakouském Wiener Neudorfu natáčel Vojtěch Berger

Abychom si s Džamilou mohli povídat, volá Steffen přes Skype do Káhiry. Tam má kamaráda, tlumočníka, který umí německy a arabsky.

Džamila vypráví, jak ona i její muž skončili v Sýrii ve vězení kvůli účasti na protestech proti režimu Bašára Asada. Povedlo se jim dostat se do Turecka, tam ale její muž na následky vězeňského strádání zemřel.

Džamila pokračovala se čtyřmi dětmi do Evropy. Dvakrát se plavila přes moře z Turecka do Řecka. Poprvé se loď potopila, podruhé to vyšlo. Pak následoval dlouhý pěší pochod přes Balkán až do Rakouska, kde ji našli Engelovi.

Džamila se sice hned po příchodu do Rakouska začala učit německy, a umí už pár slov, bez tlumočníka na telefonu by to ale v běžném životě zatím nešlo. Jinak pomáhá online překladač, a pak už jen komunikace rukama nohama.

Džamila uprchla se čtyřmi malými dětmi ze syrského Kobane do Rakouska | Foto: Vojtěch Berger

Na otázku, proč si vzal domů uprchlickou rodinu, odpovídá Steffen Engel, že zkrátka musel. Jeho rodiče kdysi utekli přes Berlínskou zeď do Západního Německa a sám má tak trochu životopis uprchlíka. Engelovi mají 13letého syna a prázdné přízemí rodinného domku. Steffen nijak nezastírá, že se mu s příchodem uprchlické rodiny převrátil život naruby.

„Není to vždycky jednoduché, my máme den rozplánovaný na hodiny. Pro ně začíná den s východem slunce a končí s jeho západem. A mezi tím se všechno nějak udělá, bez termínů. Jenže s tímhle přístupem se třeba děti těžko vypraví přesně v 7.30 do školy, tak jak mají.“

To, že děti začaly v Rakousku chodit do školy, bere Džamila jako velký úspěch. Doufá, že čas vyléčí všechny psychické bloky a že se děti přestanou v noci budit s křikem a pláčem. Džamila vypadá, jako by s ní pohnutý osud minulých měsíců nic nedělal, v téhle části rozhovoru se jí ale zlomí hlas.

Engelovi patří mezi střední třídu. Tím, že přijali uprchlíky, se nikde nechlubí, a finančně to pro ně rozhodně není výnosný projekt. Zpráva se ale rozkřikla po městě a radnice Wiener Neudorfu se zavázala do budoucna uprchlíkům víc pomáhat. Objevili se i další zájemci, kteří by uprchlíky chtěli ubytovat tak jako Steffen Engel.

Vojtěch Berger Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme