Rok po ničivém zemětřesení je na Haiti stále těžké přežít
Přesně před rokem zasáhlo Haiti ničivé zemětřesení. Stovky tisíc lidí zemřely nebo ztratily střechu nad hlavou. Zvláštní zrpavodaj Českého rozhlasu na Haiti Vít Pohanka ale přímo na místě zjistil, že ani po roce není v hlavním městě ostrovního státu Port-au-Prince o moc lépe.
Představte si širokou ulici, na chodnících jsou improvizované stánky. Většinou jde o krabici nebo bednu, na které prodávající nabízí své zboží. Někde je to ovoce, jinde nápoje nebo pečivo. To všechno v prachu, štiplavém kouři z výfuků projíždějících aut a místy zápachu z otevřených stok.
Takhle vypadají ulice v centru Port-au-Prince, hlavního města Haiti, rok po zemětřesení, které zabilo čtvrt milionu lidí a další statisíce připravilo o střechu nad hlavou.
Zeptejte se odhadem 30letého Carlose, jak se mu dneska vede. Asi ne moc překvapivě se dozvíte, že je tady život tvrdý. Vláda se o lid nestará a často není co jíst. To prý neznamená, že by se vláda o lidi starat vždycky měla. Ale tady na Haiti to politici nejdřív slibují a potom zklamou.
Reportáž zvláštního zpravodaje Českého rozhlasu na Haiti Víta Pohanky přímo z centra hlanvího města Port-au-Prince.mp3
Carlos má tři dcery, a tak dneska prodává vlastnoručně malované obrazy na ulici. Po pravdě řečeno, dost pochybné umělecké kvality. Jenže jinak se živit neumí a občasný výdělek zajišťuje rodině minimální živobytí.
"Přes zemětřesením jsem pracoval jako výběrčí daní," svěřuje se Carlos při předvádění svého zboží. "Teď není co vybírat, náš rodinný dům spadl, ale všichni naštěstí stačili vyběhnout a přežili," dodává Carlos.
Rok po zemětřesení bydlí Carlos ve stanovém městě v centru Port-au-Prince. A naděje, že by pro rodinu znovu získal bydlení pod pevnou střechou, je prý minimální.
Každodenní boj o přežití
"Dřív se nám vedlo líp, ne jak ve Spojených státech, Francii nebo ve Španělsku, ale bylo aspoň co jíst. Teď bojujeme o přežití," říká Carlos.
"Život je tady těžký," potvrzuje Ahmed, Pařížan, jehož maminka je odsud a on přiletěl pomoci jí a příbuzným.
Média ve Francii ale i jinde ve světě, prý vykreslují obraz Haiti, který ztěžuje cestu téhle země z bídy k prosperitě, říká mi Ahmed, když se dozví, že jsem novinář.
Média možná obraz Haiti opravdu zjednodušují. Ale při procházce po tomhle městě je nemožné se ubránit přesvědčení, že se pohybujete v jedné obrovské chudinské čtvrti bez konce. Místní toho v každém případě využívají: když vidí, že jste cizinec a chcete si něco koupit, snaží se vás bez výjimky obrat a řeknou si o několikanásobek běžné ceny.
Nevládní organizace a vlády bohatých zemí sem poslaly údajně stovky milionů dolarů. Aspoň to prohlašují. V hotelu, kde přespávám, je v každém případě vidět hodně profesionálních humanitárních pracovníků. Ale po pravdě řečeno, není v ulicích tohoto města rok po ničivém zemětřesení jejich snažení znát.
