Rozdělování trafik není jen české specifikum
Vznikající trojkoalice ODS, TOP 09 a Věcí veřejných vyzvala končící vládu premiéra Jana Fischera, aby už nedělala žádná zásadní rozhodnutí. Mimo jiné by mělo jít o jmenování celé řady nových velvyslanců. Rozdělování trafik ale zdaleka není jen české specifikum.
V českých médiích se objevily spekulace, že Cyril Svoboda by se ještě narychlo mohl stát velvyslancem při OSN. Pro Vlastimila Tlustého má údajně být připravena ambasáda v Kazachstánu a ministr zahraničních věcí prý má zálusk na post ve Washingtonu.
Rozdělování trafik v zahraničí popisuje Ondřej Bouda a zahraniční zpravodajové ČRo.
Rozdělování trafik ale není jen české specifikum. Stačí se podívat do Maďarska, kde byla rok u moci vláda odborníků a teprve nedávno dosedl na premiérské křeslo Viktor Orbán. I když tamní personální zemětřesení probíhá naopak.
„V Maďarsku se předchozí vláda zavázala nedělat personální politiku. Proto jde teď výměna na stovkách postů rychle. Jedná se ale o obyčejný parašutismus. To je maďarský výraz pro to, když se na místo dosadí někdo ze shora. Nový ministr zastavil i připravené výjezdy velvyslanců,“ popisuje maďarskou situaci tamní spolupracovník Českého rozhlasu Gregor Martin Papucsek.
Politika otáčivých dveří
Ve většině evropských zemí je diplomacie výsadou kariérních diplomatů. A politici mají jen velmi malou šanci se na taková místa dostat. To ale v žádném případě neznamená, že by pro vysloužilé politiky neexistovaly trafiky. Například francouzská média s notnou dávkou ironie píší o politice otáčivých dveří.
„Velkou pozornost vzbudil v minulých dnech případ bývalé ministryně bydlení Christine Boutinové. Když měla skončit na ministerstvu, měla pocit, že by se o ni měla její mateřská strana postarat. Dostala tedy funkci. Zkoumala proces globalizace a její sociální důsledky. Za to brala devět tisíc pět set eur měsíčně,“ popsal pařížský zpravodaj Českého rozhlasu Jan Pokorný.
Také v Itálii je situace podobná. Když se chtěl premiér Massimo D‘Alema zbavit svého předchůdce Romana Prodiho, kandidoval ho na předsedu Evropské komise. O diplomatické posty ale zas tak velký zájem není.
Starosta bez peněz
„Premiér Silvio Berlusconni má jiné starosti. Potýká se s ješitností svých politiků. Ministr pro státní správu Renato Brunetta, který se proslavil tím, že zvýšil státním zaměstnancům platy o dvojnásobek inflace v bláhové naději, že budou pracovat více a lépe, prohrál volby, ve kterých kandidoval na starostu Benátek,“ popisuje italská spolupracovnice Českého rozhlasu Vědunka Lunardy.
„Premiér Berlusconni našel lék pro raněné sebevědomí minstra Brunetty. Jmenoval ho delegátem vlády pro zvláštní zákony na záchranu Benátek. Do vínku mu dali miliony eur. Kdo bude opravdový benátský dóže? Starosta bez peněz nebo delegát s miliardami?“
A podobných případů je podle Lunardy celá řada. S trochou nadsázky by se dalo říct, že, jak se tam jednou někdo dostane do politiky, byť jen na vesnické úrovni, je o něj až do smrti postaráno.
Celý systém chce k dokonalosti dotáhnout italská levice, která po posledních volbách přišla o mnoho postů a má problém někam odložit tolik funkcionářů najednou. Chce zavést zvláštní důchody pro politiky. Hrazený samozřejmě z peněz daňového poplatníka.
