Španělské zdravotnictví selhalo, nakaženým v první linii mohlo předejít, říká česká lékařka žijící v Gijónu

Více než desetina z celkového počtu nakažených koronavirem ve Španělsku jsou lékaři a zdravotníci. A právě podle nich vláda reagovala na epidemii pomalu a selhala v přípravě zdravotnického systému na tak závažnou krizi. „Žádné zdravotnictví západního stylu si nemůže dovolit, aby chyběly tak základní ochranné pomůcky jako roušky a respirátory,“ řekla v rozhovoru serveru iROZHLAS.cz lékařka Alexandra Čadová pracující ve španělské oblasti Asturias.

Gijón Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Největším problémem španělského zdravotnictví je v aktuálně velký počet nakažených zdravotníků | Foto: Susana Vera | Zdroj: Reuters

Španělsko v posledních týdnech bojuje s velkým nárůstem nakažených onemocněním COVID-19, země již zaznamenala větší počet obětí než Čína, odkud se virus rozšířil. Jak zvládá španělské zdravotnictví aktuální tlak a jaké je situace v primární péči, tedy v pomyslné první linii?
Od doby, kdy byla vyhlášena krizová situace, se naprosto změnila organizace primární péče. Věnujeme se pouze pacientům, kteří mají urgentní problémy nebo úrazy. Pak se dělí podle toho, jestli mají respirační problémy. Pokud ano, automaticky se považují za potencionální nakažené koronavirem. Ale povědomí o příznacích se vyvíjí. Dnes je to tak, že kdokoli, kdo se cítí špatně, je považován za potencionálně nakaženého.

Češka žijící v Baskicku: V Madridu je situace zoufalá, úřady byly nuceny přeměnit stadion v márnici

Číst článek

Ve zdravotních střediscích je také důležité, do jaké kategorie pacient spadá. V prvním případě jde o ty, kteří mohou zůstat doma - těm denně voláme, pokládáme jim sérii otázek a zjišťujeme, v jakém jsou stavu. Pokud doma zůstat nemůžou, posíláme je na urgentní příjem do nemocnice ve zvláštní sanitce.

Jakmile má někdo podezření na nákazu koronavirem, což je nyní v podstatě každý s respiračním onemocněním, musíme zároveň kontaktovat i ty, kteří byli s dotyčným v kontaktu, aby dostali dvoutýdenní neschopenku. Vyhledáváme také pacienty, které jsme ošetřovali před reorganizací. Spousta z nich již byla nakažená a se spoustou jsme přišli do styku. Máme jen instrukce, že ve chvíli, kdy máme příznaky, musíme zůstat doma. Nikdo nás nenutí chodit do práce. Polovina lékařů je doma, polovina je v nemocnici a střídáme se.

Bylo na takto krizovou situaci španělské zdravotnictví adekvátně připraveno? Mají lékaři a zdravotníci k dispozici dostatek ochranných pomůcek?
Největším problémem je aktuálně množství nakažených zdravotníků. A je to tím, že pomůcek je málo nebo jsou nedostačující. Zpočátku nebyly k dispozici ani testy. Teď je to s nimi lepší, ale stále ne ideální. Dlouho jsme neměli možnost udělat tzv. rychlotest, který by nákazu vyloučil.

‚Zdravotnictví selhalo‘

Reagovala tak vláda na vývoj situace pozdě? Dalo se takto krizové situaci předejít, zvláště, pokud vezmeme v potaz zmíněný vysoký počet nakažených zdravotníků?
Tak vyspělé zdravotnictví, jako je ve Španělsku, mělo být daleko lépe připraveno. Žádné zdravotnictví západního stylu si nemůže dovolit, aby chyběly tak základní ochranné pomůcky jako roušky a respirátory.

Alexandra Čadová

Alexandra Čadová pracuje od roku 2004 v Gijónu v autonomní oblasti Asturias v primární péči na zdravotním středisku a na urgentní příjmu, dále také v paliativní péči nebo jako geriatr v centrech pro seniory. Vystudovala 2. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy a ve Španělsku absolvovala postgraduální studium se specializací rodinný a komunitární lékař.

Ochranné obleky máme, bereme si je, když přijde někdo s respiračními potížemi nebo jdeme do domácí péče a nevíme, co tam najdeme. Gelů a rukavic je také dost, roušky postupně dostáváme, ale respirátorů a ochranných štítů je kritický nedostatek. Takové pomůcky by měly být k dispozici. V tom zdravotnictví selhalo. Spousta zdravotníků tak v důsledku musí zůstat v karanténě nebo onemocní další. Oběti mezi lékaři jsou hlavně z primární péče, z první linie. To se dalo předpovídat a včas tomu předejít.

Pracují španělské úřady na nápravě a jak s nemocnicemi s zdravotnickými zařízeními komunikují o dalších dodávkách?
Bylo nám řečeno, že došlo k nákupu testů od nehomologované laboratoře. Ty ale nebyly funkční a vracely se. Zatím nevíme, jestli budou nakoupeny další. Čekáme také, co se stane s ochrannými pomůckami. Respirátory tu například vyrábí také malí podnikatelé v 3D tiskárnách. Přijde mi úžasné, že se do pomoci chtějí zapojit i soukromé firmy. Ministerstvo to ale zakázalo, protože respirátory nejsou certifikovány. Nejhůř jsou na tom lékaři na urgentním příjmu, kterým takto vyrobené pomůcky sebrali.

Každá autonomní oblast ve Španělsku má navíc vlastní ministerstvo, naše nemocnice spadá pod Asturii. Na začátku epidemie jsme od našeho ministerstva dostávali pokyny, které se měnily i několikrát denně a to podle vývoje epidemie.

Pozdní reakce vlády

Španělská vláda vyhlásila 14. března nouzový stav a přijala velké množství restriktivních nařízení, k nímž později přistoupila například i Česká republika. Přišla tato opatření včas?
Rozhodně měla přijít dřív. Informace tu byly, hlavně ze severní Itálie. Dalo se tak zareagovat s předstihem například u sportovních akcí a politických shromáždění. Měly se utnout dřív.

A jak na opatření reagují obyvatelé, berou je vážně?
Španělé mají všeobecně tendenci se sdružovat, chodit ven a objímat se. Opatření ale dodržují velice dobře a chápou, že je třeba karanténu respektovat. Překvapilo mě to, protože jsem si myslela, že to pro ně bude daleko větší problém. Ráno v ulicích nějaký pohyb je, odpoledne je už všude úplné prázdno.

Policie je navíc opravdu striktní, zákaz vycházení pečlivě kontroluje. Sama musím mít s sebou dokumentaci, že pracuji jako lékařka a můžu být venku. Podle mě je to v pořádku. Pokud se všeobecná karanténa dodržuje, je to efektivnější než nošení roušek - zvláště těch vyrobených doma, protože se o ně lidé často neumí starat. Mnozí se ale shodují, že by mohla být vláda ještě striktnější.

O jakých zpřísněních se mluví nejvíce?
K nejvyššímu nárůstu nakažených došlo v Madridu, kde se hned zavřely školy a velké procento lidí odjelo na chalupy a chaty do přímořských oblastí, což bylo kritizováno. Dodnes není Madrid uzavřený a podle mnoha lidí by měl. Obyvatelům by nemělo být dovoleno odjet, v tom se Španělé obecně shodují. Vláda spoléhala na dobrou vůli lidí, ale měla být přísnější.

Péče o seniory

Situace okolo pandemie doprovází velká nejistota, v podstatě nikdo neví, jak dlouho budou nouzový stav a přísná nařízení platit a kdy se vrátí život alespoň zčásti k normálu. Jaký mají španělští lékaři i celá společnost názor o dalším vývoji?
Podle některých zpráv se nárůst nakažených zpomaluje. Situace je ale stále strašně dramatická. Společnost bude po pandemii úplně jiná než předtím. Momentálně dochází k mírně stagnaci, ale do pár dní bude nejspíš všechno jinak.

‚Jsme článek v řetězu nákazy.‘ Španělsko čelí šíření koronaviru mezi zdravotníky, ti neskrývají rozhořčení

Číst článek

Jak je pečováno o nejrizikovější skupiny obyvatel, tedy primárně o seniory? Jsou ve Španělsku tito lidé chráněni?
Riziko nákazy u starších lidí je obrovské. Dá se bohužel očekávat, že jich ještě hodně zemře. Velké procento se nedostane ani na jednotku intenzivní péče, jelikož trpí i jinými nemocemi. V Asturii bylo například nejvíce nakažených v jednom domově důchodců u Ovieda. Úřady ten problém vyřešily tak, že je prohlásily všechny za nakažené. Situací se snaží usměrnit i armáda, která domovy důchodců dezinfikuje.

Jsem v kontaktu i s některými sestřičkami z těchto zařízení. Mají tam možnost dát seniory do samostatných pokojů. Zakázaly také veškeré návštěvy a rodinám je umožněno, aby spolu komunikovali alespoň přes Skype. Tyto infekce ale vznikly ještě před zavedením opatření. Dalo se to předvídat a mělo se zareagovat daleko dřív.

‚Nevídaná solidarita‘

Lidé v Evropě i po celém světě vyjadřují obrovskou podporu všem, kteří jsou v boji s koronavirem nasazeni v první linii. Jak tuto podporu vnímáte z pozice lékařky?
Je to nevídané. Vlna solidarity je opravdu silná. Každý den v osm hodin večer se lidé sejdou na balkónech a tleskají. Po náročných dnech, kdy se na vás chrlí informace a řešíte, kam si brát ochranný oblek a kam ne, je to příjemné. Třeba můj syn si bere megafon a skanduje na ulici. I lidé, kteří přijdou do nemocnice s jinými potížemi, pláčou dojetím, že jsme nebezpečí vystaveni v první linii.

Jak na zprávy o vývoji epidemie ve Španělska reaguje vaše rodina z České republiky?
Mají trochu zkreslenou představu, jak to tu ve skutečnosti vypadá a mají o mě obrovský strach. Jsme v kontaktu takřka denně. Cítím od nich obrovskou podporu. Ujišťuji je, že dělám opravdu vše proto, aby se mi nic nestalo. Jestli je to možné, to bohužel nevím.

Tomáš Zrůst Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme