Na pokraji humanitární katastrofy. Mezinárodní červený kříž bojuje za bezpečí civilistů na Ukrajině

V předních liniích války na Ukrajině nejsou jenom vojáci, ale i týmy Mezinárodního červeného kříže, které se snaží pomoci civilistům na místě. Ať už poskytnutím humanitární pomoci nebo doprovodem při evakuaci. I přes závazky mezinárodních dohod se jim ale nedaří dostat tam, kde jsou potřeba. Třeba do Mariupolu. „Popisujeme situaci v Mariupolu jako apokalyptickou,“ říká v rozhovoru pro iROZHLAS.cz mediální manažerka Červeného kříže Crystal Wells.

Tento článek je více než rok starý.

Rozhovor Praha/Ženeva Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Převoz ohrožených civilistů ze Severodoněcku

Převoz ohrožených civilistů ze Severodoněcku | Zdroj: Mezinárodní červený kříž

Jak vlastně pracuje a funguje červený kříž na Ukrajině?
Mezinárodní červený kříž pracuje na Ukrajině už osm let, kdy jsme byli ve východní části země. V únoru pak krize eskalovala a naše práce se od té doby značně rozšířila. Do regionu jsme nasadili přes sto lidí, v zemi jich pak je okolo 700. Naše týmy pracují asi v deseti lokacích. Mění se to ale každý den, protože se přemisťují do různých lokací, aby poskytli pomoc nebo dodali zdravotnický materiál.

Jak je to s bezpečností na místě?
Bezpečnost hodně záleží na tom, kde jsme a o jakém místě mluvíme. Dnes (rozhovor proběhl v úterý 12. dubna, pozn. redakce ) se přemisťujeme více na východ, takže máme třeba tým v Dněpru, kam dodáváme hodně zásob. Odtud pak děláme hodně práce, která se posunuje více do předních linií bojů, a kterou podporujeme místní. V sobotu, včera a dnes jsme pomohli s evakuací civilistů z těchto oblastí. A v sobotu jsme evakuovali lidi, kteří byli vážně zraněni na krematorském nádraží. Včera a dnes jsme evakuovali civilisty, kteří jsou v Severodoněcku. Ti žili několik týdnů v úkrytech, mají vážné zdravotní problémy a potřebují pomoc dostat se prýč a dostat lékařskou pomoc.

Vyjednáváte s místními autoritami? Jak funguje vaše komunikace, která vám umožní zasahovat na místě konfliktu?
V těchto operacích, které jsou blíže bojových liniím, samozřejmě mluvíme s oběma stranami konfliktu, aby naše týmy mohly bezpečně vstoupit a dostat lidi ven. Minulý týden jsme strávili pět dní snahou dostat se do Mariupolu, ale bohužel jsme neměli šanci. Podmínky ve městě nám to neumožnily. Podařilo se nám ale evakuovat asi tisíc lidí do Záporoží, kam je náš tým dostal z Berďansku. I v tomto případě jsme byli v kontaktu s různými místními armádami a velením na vyšších úrovních.

Mluvíte s oběma stranami?
Ano, Červený kříž mluví pravidelně s oběma stranami. Tak tomu není jenom na Ukrajině, ale všude, kde pracujeme. Tak prostě fungujeme po celém světě. Musíme mluvit s oběma stranami, takže jsme pak schopni dělat věci jako překročení bojové linie nebo jsme tam, kde nás potřebují s humanitární pomocí. Taky přímo komunikujeme se stranami konfliktu ohledně jejich povinností spojených s Mezinárodním zákonem o humanitární pomoci, což je zákon, který říká, jaké jsou jejich legální povinnosti a jak by měl probíhat konflikt na Ukrajině.

Jsou nějaké rozdíly ve vyjednáváních mezi ukrajinskou a ruskou stranou? Jsou obě strany otevřené maximální pomoc?
Jednání s autoritami na obou stranách konfliktu jsou tajná. A netýká se to jenom Ukrajiny, ale celého světa. Takže vám nemůžu poskytnout více detailů.

Mezinárodní červený kříz operuje na Ukrajině již od roku 2014. Jedná se o jednu z jejich největších operací, kdy do země nasadili téměř 700 lidí. 

Zaměřme se ale třeba na situaci, jako je v Mariupolu. V březnu jsme se dvakrát pokusili evakuovat civilisty z města a snažili jsme se o to i během posledních dní. Chtěli jsme se dostat do města a zařídit bezpečnou únikovou cestu, ale kvůli podmínkám nebylo možné vstoupit.

To mě přivádí k něčemu, co je velmi důležité v souvislosti s bezpečným průchodem pro civilisty. Aby mohly fungovat, nepotřebujeme dohody se sliby. Potřebujeme konkrétní dohody na věcech jako, kdy začíná klid zbraní, jaká je trasa, kdy začíná a končí evakuace, může pomoc dovnitř města, nebo mohou ven jenom lidé.

Dohodě se nemůžou potvrdit jenom mezi autoritami v hlavních městech, ale informace se musí dostat i níž k jednotkám na místě. To je to, co potřebujeme, abychom mohli práci dělat bezpečně nejenom pro náš tým, ale i pro civilisty, které bychom potenciálně doprovodili na cestě z nebezpečí. U měst jako Mariupol s desítkami tisíc lidí, podle odhadů je tam stále 100 tisíc lidí, to je obrovská operace.

Proto se nemůžete dostat do Mariupolu?
My potřebujeme, aby se tyto přesné dohody shromáždily a dostaly k jednotkám přímo na místě, abychom se tam vůbec dostali. A pak pomohli civilistům ven. Musí to být jasné a přesné.

‚Prošli si peklem‘

Už jste zmínila, že jste dostali do Záporoží okolo jednoho tisíce lidí. Jak taková akce probíhala?
Náš tým doprovázel konvoj civilistů z Berďansku, což je město asi 200 kilometrů od Mariupolu, do dalšího města Záporoží. Začalo to nástupem lidí do sedmi autobusů. To jsme měli pár stovek obyvatel. Jak se pak konvoj přibližoval k Záporoží, více a více civilních aut se k nám připojovalo. Takže když dorazili do Záporoží, bylo tam okolo tisíc civilistů v autech a z těch sedmi autobusů. Opravdu to narostlo za pochodu.

Mnohahodinové čekání s číslem na ruce. Tak v Praze vypadá registrace uprchlíků z Ukrajiny

Číst článek

Co ale popisují týmy na místě… To, čím mnoho z těch lidí muselo projít, je opravdu hrdinské. Většina lidí, co se připojila ke konvoji, opustili Marirupol na vlastní pěst. Takže lidé dnes utíkají z Mariupolu bez dohody o bezpečném průchodu a opravdu podstupují životu nebezpečné rozhodnutí – odejít bez záruky bezpečí, dohod o klidu zbraní, v malých počtech. 

Jedna žena se snažila dostat z města a na prahu jejích dveří byla těla mrtvých lidí. Další žena nemohla přestat plakat, protože ona a její manžel museli žít několik týdnů v úkrytu. On měl vysoké horečky a nemohli se dostat k lékům. Byla tam čtrnáctiletá dívka, která se sama dostala z Mariupolu a pak se naštěstí setkala se svým bratrem v Berďansku. Takže už nebyla sama, když jí tým pomohl dostat se do Záporoží.

Myslím, že to jenom podtrhuje, že si lidé v Mariupolu prošli peklem a procházejí jím teď už týdny. Jsme v situaci bez dohod o bezpečných průchodech. Čím dál více lidí se musí rozhodovat, jestli mají riskovat svůj život, utéct a doufat, že se dostanou na bezpečnější místo, nebo zůstat na místě aktivních bojů, kde není žádné jídlo, voda, lékařská pomoc, základ, který lidé potřebují pro přežití.

Jak vaši lidé popisují situaci na Ukrajině?
Popisujeme situaci v Mariupolu jako apokalyptickou. Varovali jsme před nejhoršími možnými scénáři. Ty nastávají, pokud se lidé nemohou bezpečně ven, a pokud nemůžeme dostat pomoc dovnitř, což je neméně důležité v situaci, kdy lidé zoufale potřebují humanitární asistenci.

Odchod není možnost pro všechny. Co když jste starší člověk, jste vážně zraněný nebo máte postižení. Ne každý se může dostat do bezpečí vlastním autem nebo nastoupit na autobus. Musíme také dostat humanitární asistenci tam, kde jsou. A to není dobrovolné, ale je to vyžadováno Ženevskými konvencemi a mezinárodním humanitárním právem. Civilisté musí být chránění nezávisle na tom, kde jsou a musí jim být dovoleno dostat humanitární pomoc – věci jako jídlo, voda, zdravotnická péče a základní věci pro přežití. A taky mají právo bezpečně odejít, pokud to chtějí udělat.  

This week, we helped over 1,000 people get to safety in Zaporizhzhia.

They had managed to flee #Mariupol.

After living through weeks of unimaginable terror and desperation.

Here’s what they told us 👇

12:35 – 09. 04. 2022

51 169

Katastrofická humanitární situace 

Pokud je to možné, mohla byste to porovnat s dalšími konflikty, kterých se Mezinárodní červený kříž zúčastnil?
Neradi děláme srovnání s jinými konflikty. Ale podívejte, pokud mluvíme o situaci na Ukrajině, nejsou to ani dva měsíce od eskalace konfliktu a vidíme rozvíjet se katastrofickou humanitární situaci a potřeby se navyšují každou hodinu.

Jsou zde miliony lidí, kteří utekli z Ukrajiny do sousedních zemí. Ve stejném čase jsou ale miliony lidí, kteří se přesunuli na Ukrajině a schovávají se hodiny a dny v krytech. A ve městech jako Mariupol jsou lidé uvězněni bez možnosti pomoci a bezpečné cesty ven. Berou život do vlastních rukou a utíkají. Co opravdu zoufale lidé na Ukrajině potřebují, je ochrana před útoky nepřátel a obdržet humanitární pomoc.

Slyšela jste o nějakých konfliktech mezi vojáky a červeným křížem? Setkali jste se s krádežemi zásob?
Na Ukrajině naštěstí ne. Neměli jsme žádný bezpečnostní konflikt v případě našich týmů nebo zcizení zásob. Je ale jasné, že je to velmi násilné a náročné pracovní prostředí. Je to nebezpečné. Pokud bych vám to měla ukázat na příkladu, v Irpini a Buči na severu od Kyjeva, kde jsme strávili několik posledních týdnů, je všude nevybuchlá munice. To znamená, že je často těžké se pohybovat i s dodávkami, protože můžete najet na nevybuchlou munici. Takže týmy v nějakých případech musí vystoupit z aut a chodit pěšky. Nejsou tam už aktivní boje, ale po nich je to velmi nebezpečné.

Máte nějaké ztráty?
Ne. Naštěstí ne.

Můžete mi říct něco k únosu vašeho týmu poblíž Mariupolu?
Nemohu s vámi sdílet moc informací. Co vám ale můžu říct je, že se náš tým snažil pět dní dostat do Mariupolu, strávil pět nocí na cestě. Byli jeden den drženi policií, naštěstí ale byli propuštěni ještě ten samý den, což pro nás a jejich rodiny byla samozřejmě úleva.

Byla to ukrajinská nebo ruská policie?
To je vše, co vám mohu říct.

Poukazuje to na něco?
Myslím, že to ukazuje, jak komplexní pro náš tým byla operace dosažení města a proč je tak důležité vrátit se zpět. Opět dochází k vyjednávání s lidmi na místě, aby náš tým mohl bezpečně vstoupit do Mariupolu a dostat lidi ven. Bylo jasné, že nám to podmínky při poslední operaci nedovolí, tak náš tým šel do zmíněné Berďansku, aby podpořil evakuaci civilistů. 

Zuzana Jarolímková Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme