Rozhovor s americkým novinářem a politologem Fareedem Zakariou
Americký novinář a politolog Fareed Zakaria upozorňuje, že sjednocená Evropa stojí na křižovatce a dosavadní systém západoevropského sociálního blahobytu je trvale neudržitelný. Známý a celosvětově respektovaný autor bestselleru Budoucnost svobody patřil k nejsledovanějším osobnostem letošní pražské konference Fórum 2000. S rodákem z indické Bombaje mluvil redaktor ze zahraniční redakce ČRo Jiří Hošek.
V západoevropských demokraciích, jako jsou Francie nebo Německo, se velké pravicové demokratické strany staví čím dál tím kritičtěji k integraci cizinců, hlavně pak muslimů, do společnosti. Některé výpady jsou vyloženě xenofobní. Vidíte to jako ohrožení demokracie, nebo to naopak může být užitečné v tom smyslu, že se začíná mluvit otevřeně o citlivých tématech?
„V Evropě se příliš dlouho uplatňovala politika, že se o problematice muslimských imigrantů prostě nebude diskutovat. S vysvětlením, že by to znamenalo určitý nepřípustný hodnotící soud o muslimech nebo přistěhovalcích. A já si myslím, že to byla chyba. Současně se ale nepodnikalo nic k tomu, aby se nějak regulovala jejich integrace nebo asimilace a aby se ti lidé cítili v Evropě dobře. Ve Francii muslimy většinou najdete na předměstích v těch strašlivých komplexech z 50. a 60. let. Bylo to pod heslem: ‘My si vás nebudeme všímat a vy po nás nic nechtějte‘. Ve Francii je stejné procento lidí tmavé barvy pleti, jako v USA. Ale najděte mi tmavého Francouze ve večerních televizních zprávách?! Najděte mi někoho takového v dolní komoře parlamentu nebo ve vedení velkých francouzských firem?!“
Rozhovor se světoznámým novinářem a politologem Fareedem Zakariou připravil redaktor Jiří Hošek ze zahraniční redakce ČRo.
„Občas se děsím toho, že lidé nabízejí jednoduché řešení - svedeme všechno na imigranty. Je úplně jasné, že musí splnit určité předpoklady. Ale je třeba taky obvinit většinové společnosti, že neučinily dost pro integraci cizinců. Jak to, že Spojené státy mají muslimskou komunitu, která je totálně asimilovaná?! Je to taky liberální a demokratická země, ale je mnohem lepší v asimilování outsiderů.“
Nárůst islamofobie a xenofobie není něco, na co by Západní Evropa měla být pyšná. Ale není to současně příležitost pochopit nebo definovat, kdo my, Evropané, ve skutečnosti jsme a jaké hodnoty vyznáváme?
„Myslím si, že je to opravdu velmi dobrá příležitost a nabízí svým způsobem dilema: Chceme Evropu národů, národních identit a specifických náboženských a kulturních hodnot? Anebo se vydáme druhou cestou a budeme chtít Evropu osvícenou? Budeme se přílivu imigrantů bránit a ty přistěhovalce, kteří už v Evropě jsou, se budeme snažit za každou cenu přinutit k převzetí evropských kulturních hodnot?“
„Musíte být otevření a nepodezírat lidi, kteří mají jinou barvu pleti. Musíte si přiznat, že dnešní Evropa a hlavně Evropa zítřka bude čím dál tím víc různorodá. Multikulturalismus je prostě fakt. Můžete se rozhodnout, jaký ho chcete mít, ale idea jedné kultury prostě není reálná. Vždyť Evropa běžence z ekonomických důvodů vždycky potřebovala. Otázkou je, jestli si to připustíte.“
Mohl by nárůst populismu a nacionalismu způsobit vážnou krizi projektu sjednocené Evropy, Evropské unie nebo i eurozóny, čemuž nahrávají i vážné finanční problémy některých států?
„Abych to zjednodušil, skutečná výzva nespočívá v EU nebo v Bruselu, ale v jednotlivých zemích, které svým obyvatelům posledních 30 let slibovaly víc a víc a víc. Víc zboží, peněz, dotací, penzí, výhod, zdravotnické péče a tak dále. Od občana v moderní Evropě se vlastně nic neočekává. Jenom žádat o něco stát. Tenhle systém zbankrotoval. Nemůžete mít společnost, ve které se něco takového děje. Teď se neděje nic jiného, než že dnešní generace okrádá generace příští. Přesně o tom je život na dluh a přesně to teď ve velkém měřítku Evropa dělá. Tohle musí přestat. Musí se investovat do budoucnosti, ne do současné spotřeby.“
„Krize spočívá v tom, že si západoevropské země tuhle realitu nechtějí připustit. Euro a Brusel jsou symptomy, nikoli příčiny krize. Řecko je na mizině. A bylo by na mizině, ať už by bylo členem eurozóny nebo ne. Španělsku kolabují veřejné finance kvůli problémům se zadlužením země a bublině na trhu s nemovitostmi. To by bývalo přišlo i bez eura. Jednotná evropská měna některé věci zkomplikovala.“
„Státy na severu Evropy a Velká Británie se kdysi rozhodly zcela správně, když euro odmítly. Vaše ekonomika je ale tak spjatá s tou německou, že je naprostá iluze, že by Česko mohlo mít nezávislou monetární politiku. Ve vašem případě bych se tak přikláněl ke vstupu do eurozóny.“
Teď jsme se shodli, že Evropa stojí na důležité křižovatce a její lídři čelí velké výzvě. Současně ale mezi obyvateli Starého kontinentu a Česko je docela dobrým příkladem, panuje deziluze a znechucení lidí z politiky a politiků. Média mají velký problém vůbec důležité informace lidem zprostředkovat. Není tohle náhodou ještě větší hrozba?
„Vím, že ohledně politiky existuje znechucení, odcizení a cynismus. Myslel jsem si ale, že ve Střední Evropě pořád převažuje pocit, že politika v posledních dvaceti letech byla ve svém snažení úspěšná. Že vybudovala liberální demokracii, zavedla tržní ekonomiku nebo pomohla zvýšit životní úroveň... Zjišťuji ale, že i tady jsou politici zahledění jen do sebe a volby se staly určitým procesem manipulace. Informační bohatství se stalo podmínkou moderní demokracie. Je to pro mě smutné zjištění, protože jsem si myslel, že ve Střední Evropě ještě v politice zbyla špetka romantiky.“
Češi mají pověst velmi vlažných Evropanů, což má jistě co do činění s naším euroskeptickým prezidentem. Ale jaké máte vysvětlení pro náš rezervovaný postoj k unijnímu projektu?
„Přiznám se upřímně, že jsem z toho zmatený. Máte ekonomicky a kulturně tak blízko k Německu, že je pro mě stěží představitelné, že by Česko takhle vzkvétalo i mimo Evropskou unii. Vaši silnou národní identitu nepohltí unie o nic víc, než tu francouzskou. Takže tuhle skepsi moc nechápu a nevidím ani ekonomické výhody toho stát mimo Evropskou unii. Češi mají výhodu, že se můžou vidět jako Evropané, jako součást srdce Evropy. Podívejte se na Poláky - ti to uchopili jako svůj osud. Kdybyste se mě bývali zeptali v roce 1992, která země regionu se stane plnohodnotným a nadšeným členem Evropské unie, tak bych Česko býval jmenoval na prvním místě,“ řekl proslulý americký politolog a novinář Fareed Zakaria v rozhovoru s Jiřím Hoškem.
