Rozhovor s Ernstem Albrechtem o historii ale i plánech EU

Na dva dny se teď Evropská unie chystá zapomenout na všechny své problémy a hodlá slavit. Příležitostí k tomu je 50.výročí od podpisu tzv. římských smluv, které daly vzniknout dvěma stěžejním organizacím; Evropskému hospodářskému společenství a Evropskému společenství pro atomovou energii.

Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

vlajka Evropské unie | Foto: europa.eu.int

Náš berlínský zpravodaj Jiří Hošek natočil rozhovor s člověkem, který byl přitom, když se tyto pilíře evropské integrace dojednávaly. S Ernstem Albrechtem, bývalým premiérem Dolního Saska, ale zavedl řeč i na současnou unijní problematiku.

V polovině padesátých let se Spolková republika pod vedením kancléře Adenauera začala dostávat z poválečné beznaděje a projekt nových evropských institucí brala jako velkou příležitost.

"Jednou z německých priorit bylo, že už nikdy nesmí dojít k tak strašné válce. Za druhé se mělo zabránit návratu něčeho podobného, jako byl nacionální socialismus. No a samozřejmě tu bylo přání zlepšit vztahy s ostatními evropskými zeměmi. Přirozeně jsme také byli vděční Američanům za to, že představují bezpečnostní pojistku proti válce se Sovětským svazem," vrací se do období před padesáti lety Ernst Albrecht, který tehdy působil v Montánní unii, jak se také jinak říkalo Evropskému společenství uhlí a oceli. Rozhovory podle něj nebyly lehké a zatěžovala je hlavně děsivá válečná zkušenost všech zúčastněných. To platilo i pro pana Albrechta, který je ročník 1930.

"Už ve čtrnácti letech jsem začal pracovat jako sanitář. Pomáhal jsem otci, který byl lékařem, ošetřovat oběti spojeneckého bombardování. Celé své studium jsem pak zaměřil na to, abych mohl dělat něco prospěšného pro budoucnost Německa a Evropy. Kvůli tomu jsem se taky začal učit francouzsky."

Dnes hodnotíme římské smlouvy jako počátek úspěšné evropské integrace. Cítili diplomaté už tehdy u jednacího stolu, že se rodí cosi mimořádného?

"Ano a skrze to, že můžeme společně pracovat pro tuhle báječnou evropskou budoucnost, se z nás nějakým způsobem stali přátelé."

Ernst Albrecht je rád, že se východoevropským zemím podařilo v relativně krátké době od pádu komunismu zaťukat na dveře a úspěšně vstoupit do Evropské unie. Ta by si podle politika, který stál 14 let v čele spolkové země Dolní Sasko měla dát pauzu a "přeskupit řady."

"Ne, teď opravdu nemůžeme potřebovat další vlny rozšiřování. Počet 27 členských států je ohromující a teď je zapotřebí, aby se noví členové integrovali, aby si jejich občané a vlády zvykli na Unii a obráceně - to bude trvat jistě řadu let. Dobře, můžeme přijmout jednu, dvě další země, ale musí to mít pádný důvod pro Evropu. Pokud nás čeká velký konflikt třeba s islámem, musíme dosáhnout opravdu silné Evropy. Musíme dbát o dobré vztahy se zbytkem světa a je nezbytně nutné vést dialog světových náboženství."

Plnoprávné členství Turecka v Evropské unii tedy podle Vašeho názoru spíš ne, než ano? "Jsem pro to vytvořit s Tureckem zónu volného obchodu, tzn. mít s ním dobré hospodářské vztahy, ale nenabízet mu členství. V Evropské unii jsou pouze křesťanské národy, to nás spojuje a to je důležité."

Podle Ernsta Albrechta se Evropská unie po odmítnutí euroústavy ve Francii a Nizozemsku nenachází v krizi. Dopady na další směřování "sedmadvacítky" jsou ale evidentní.

"Ukazuje se, že k ještě silnějšímu evropskému státu vede pořádně dlouhá cesta. Je dobře, že se teď Německo snaží na této cestě dosáhnout pokroku, ale musíme především s Holanďany a dalšími zeměmi intenzivně komunikovat. Sjednocená Evropa samozřejmě musí jednotlivé členské státy respektovat. Výborným příkladem jsou německé spolkové země. Rozhodně neplatí, že by Berlín nebo dříve Bonn, mohli o všem rozhodovat. Spolkové země mají samy značné rozhodovací pravomoci."

Milan Kopp, Jiří Hošek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme