Rozpadu SSSR lituje po 20 letech víc než polovina Rusů
Největší tragédie 20. století, nebo začátek svobodného života a více či méně úspěšných snah o demokracii? Pohled na rozpad Sovětského svazu se dodnes liší ve všech patnácti nástupnických republikách, které se na mapě objevily přesně před dvaceti lety.
Jak vnímají Rusové změny, kterými jejich země prošla? A co si myslí o tom, kam směřuje nyní? To se Radiožurnál snažil zjistit v sérii reportáží, které v Rusku natáčela moskevská zpravodajka ČRo, Lenka Kabrhelová. V první si všímá, jak silná panuje v Rusku nostalgie po někdejším Sovětském svazu.
Rudé hvězdy na kremelských věžích, srpy a kladiva, sochy otce Sovětského svazu Vladimira Iljiče Lenina téměř v každém ruském městě. Co pro Rusy znamenají? Historickou památku, symbol mládí nebo nostalgii po režimu, který povraždil milióny svých vlastních obyvatel?
Jak vzpomínají Rusové na Sovětský svaz? V ulicích Moskvy zjišťovala zpravodajka ČRo, Lenka Kabrhelová.
Ruská federace se sovětským dobám víc a víc vzdaluje, svazovou realitu připomínají v mnoha ohledech jen zmíněné rudé hvězdy. Ani dvě desetiletí ale nesblížila pohled lidí na vlastní minulost. Zatímco pro jedny byla dobou nesvobody a teroru, jiní v ní vidí jediné období života, kdy měli pevnou půdu pod nohama.
73letý Nikolaj Sergejev pracoval 40 let v jedné ze sovětských, později ruských zbrojovek. S manželkou Naděždou jsou oba na penzi, většinu důchodu vydají za bydlení, stále dražší komunální služby a léky.
„Víc než 50 let jsem byl členem strany, i teď jsem volil komunisty. Sovětská vláda mi všechno poskytla bezplatně, vzdělání, zdravotní péči i byt, o který nás za současné vlády připravili. Roky jsem poctivě pracoval, snažil se, aby moje země byla lepší. Teď ale mám pocit, že to všechno bylo zbytečné,“ vrtí hlavou Nikolaj Jevgenijevič.
„Můj otec padl za druhé světové války na hranici s Finskem, položil život za sovětskou vládu, ještě mu nebylo ani 21 let. Stejně tak bojoval i otec mé ženy, který potom léta pracoval také ve zbrojním průmyslu. Všichni jsme se dřeli za vlast. Kam se teď ale naše země ubírá?“ ptá 73letý Nikolaj Sergejev.
Nostalgie po Sovětském svazu má idealistický charakter
Podobně podvedená si připadá i řada dalších ruských obyvatel. A to nejen z řad starší generace, která sovětskému režimu věnovala celý svůj produktivní život.
„Rozpadu Sovětského svazu lituje víc než polovina ruských obyvatel, zvlášť těch, kteří tu dobu zažili. Až na výjimky jsou si ale lidé vědomi toho, že cesta zpět už není možná,“ vysvětluje sociolog Lev Gudkov, ředitel renomovaného analytického centra Levada.
„Podle našich průzkumů má nostalgie po Sovětském svazu idealistický charakter, což souvisí se dvěma momenty. Za prvé, mnozí už zapomněli, jak to za sovětských dob opravdu vypadalo. Že nízké ceny doprovázely obrovské fronty, nedostatek zboží atd. Za druhé, idealizace sovětské reality je pro řadu lidí jedinou možností, jak otevřeně vyjádřit nespokojenost se současným stavem Ruska a jeho vládou. Mnozí mají pocit, že před nimi není žádná budoucnost, proto se upínají k minulosti,“ vysvětluje Lev Gudkov.
Chybí široká diskuse o sovětském režimu
Jak podotýká Arsenij Roginskij, historik a ředitel hnutí Memorial, které se léta zabývá mapováním sovětské historie a represí, důležitou roli hraje také to, že v Rusku nikdy neproběhla o minulosti otevřená debata.
„V 90. letech se neodehrála široká diskuse o sovětském režimu, nikdy ani nebyl adekvátně právně posouzen, se všemi důsledky, které by takový krok měl. Po roce 2000 pak nastoupil Vladimir Putin, který postavil strategii národní jednoty na myšlence, že Rusko je dědicem toho nejlepšího z carských dob Ruska a také Sovětského svazu,“ dodává Arsenij Roginskij.
Jak podotýká, zatímco se celá země shodne na důležitosti vítězství ve 2. světové válce, na bolestné kapitoly, jako například léta stalinského teroru vůči vlastním lidem, Rusko pomalu kolektivně zapomíná.
Další díl seriálu k výročí konce Sovětského svazu nabídne Radiožurnál v úterý ve večerních Ozvěnách dne.
