Městečko Rajec nedaleko Žiliny nedá dopustit na problematickou éru meziválečného Slovenského štátu. Poté, co tam před několika lety odhalili pamětní desku prezidentu Josefu Tisovi, přibyl v těchto dnech na náměstí další monument: busta zdejšího rodáka , ministra Ferdinanda Ďurčanského . Pro hitlerovské Německo byl nepřátelskou osobou – tvrdí jeho obdivovatelé. Nakolik mají pravdu?

8:51 12. března 2011 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Ferdinand Ďurčanský se stal ministrem poprvé ve slovenské autonomní vládě vzniklé po přijetí mnichovské dohody v roce 1938. Ovšem už 16. října jedná o vyhlášení slovenské nezávislosti s Hitlerovým ministrem propagandy Hemrannem Göringem. Slibuje mu, že Slovensko vyřeší židovskou otázku po německém vzoru.

A nezůstává jen u slibů; takzvaná Hlinkova garda začíná napadat židy na ulicích, organizovat bojkot jejich obchodů, devastovat jejich majetek. Pražská vláda reaguje 10. března 1939 vyhlášením výjimečného stavu a rozpuštěním slovenského parlamentu.

Ďurčanský prchá do Vídně a obrací se odtamtud ke svým krajanům v rozhlasovém projevu.

Po vzniku Slovenského štátu se Ďurčanský stává ministrem zahraničí. Na nátlak Hitlera je ovšem z tohoto postu v polovině roku 1940 odvolán. Údajně proto, že usiloval o menší politickou závislost Slovenska na Německu.

V době deportace slovenských židů už tedy byl Ďurčanský mimo politiku. To je také hlavní argument jeho zastánců.

Holocaust začal už segregováním

Jak ovšem upozorňuje historička Jana Klamková, spoluodpovědnost za genocidu slovenských židů z něj sejmout nelze. „Holocaust nezačal ve vlacích a nezačal před branami Osvětimi. Začal právě tehdy, když se jedna skupina obyvatel segregovala, označila a právně definovala. Protože jen na základě právě této definice potom mohla tato skupina obyvatelstva být efektivně a systematicky diskriminovaná. Právě Ďurčanský stál u zrodu jak první právní definice postavení žida na Slovensku, tak i u prvních protižidovských diskriminačních opatření.“

Po druhé světové válce Ferdinand Ďurčanský uprchl z Československa. Národním soudem v Bratislavě byl odsouzen v nepřítomnosti k trestu smrti a přestože se jeho jméno dostalo na oficiální seznam válečných zločinců, žádná země ho do Československa nevydala.

V roce 1970 stál dokonce u zrodu světového kongresu Slováků. Zemřel o čtyři roky později v Mnichově.

Jakub Šiška, mz Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít