Lukašenko začíná mít navrch, pomoc Kremlu je ale past. Ruská základna vzbuzuje obavy i v Evropě
Už téměř dva měsíce v Bělorusku probíhají desetitisícové protesty proti režimu Alexandra Lukašenka, který se za podpory Ruska odmítá vzdát. Právě Moskva je nyní hlavním hybatelem dalšího dění v zemi, Lukašenko se tím ale dostává do pasti, míní analytik Pavel Havlíček. Cena za podporu může být vysoká. Hraje se o posílení ruské vojenské základny v Bělorusku, které vzbuzuje ve východním křídle NATO obavy. Může změnit rovnováhu sil v regionu.
Stejně jako v posledních dvou měsících patřily i minulou neděli ulice běloruského hlavního města desetitisícům protestujících, kteří volají po odchodu Alexandra Lukašenka a propuštění politických vězňů. Během bezmála 60 dnů demonstrací už běloruské bezpečnostní složky zadržely přes 13 tisíc lidí, ti se sice odmítají vzdát, Lukašenko ale u moci dál zůstává.
V Minsku kvůli Lukašenkovi opět demonstrovaly desetitisíce lidí. Policie nasadila vodní děla
Číst článek
„Protestující nejsou sami o sobě schopni přetlačit druhou stranu, a protože za ním stojí Rusko, režim má navrch. Nedělní demonstrace byla zajímavá v tom, že se jí už účastnily desítky tisíc lidí, a ne 100–150 tisíc jako v prvních týdnech,“ popisuje aktuální situaci v Bělorusku odborník Asociace pro mezinárodní otázky (AMO) Pavel Havlíček, podle kterého se bezpečnostní složky snažily rozdělit hlavní průvod procházející Minskem a izolovat jednotlivé skupiny, což se jim do určité míry povedlo
Podle opozičního portálu Nexta se protestu zúčastnilo přes sto tisíc lidí, oficiální počty protestujících ale bývají nižší. Podle informací běloruských úřadů policie během neděle zatkla dalších 317 lidí, nasazena byla i vodní děla, přesto se davu demonstrantů podařilo dostat před nechvalně známou minskou věznici v ulici Okrestina, kde protestující s fotkami vězňů skandovali: „Pusťte je ven.“
„Vidíme, že se režim snaží vstoupit mezi nejpočetnější protesty, ale i to, že opoziční koordinační rada je dnes uvnitř Běloruska izolovaná. Má značnou podporu veřejnosti, v tomto smyslu protestní hnutí určitě neutichá, její členové jsou ale často buď ve vězení, nebo v zahraničí, kde se snaží o mezinárodní diplomacii. Její potenciál je tedy spíš omezený. Situace je stále patová, režim ale začíná mít čím dál víc navrch,“ dodává.
Lukašenko se Bělorusů bojí
Přestože účastníků protestů není tolik jako těsně po volbách 9. srpna, jejichž výsledek neuznávají lidé v Běloruských ulicích ani mezinárodní organizace v čele s Evropskou unií, odpor Bělorusů vůči Lukašenkovi neslábne. Podle odborníka AMO navíc „poslední diktátor Evropy“, který stojí v čele Běloruska posledních 26 let, nyní přichází i o podporu Bělorusů, kterou ještě před nedávnem měl.
„Režim nevykonává veřejné funkce, v dlouhodobějším horizontu proto velmi rychle a silně ztrácí veřejné mínění, včetně podpory zbývajících občanů, protože se zkrátka nesoustředí na jejich zájmy, ale jen na vlastní přežití,“ vysvětluje Havlíček. Jak dlouho dokáže Lukašenko „vládnout“ zemi, kde nemá podporu a lidé volají po jeho okamžitém odchodu, je podle analytika ale velkou neznámou.
Co ukázala schůzka Lukašenka s Putinem? Kreml mohl nabídnout víc, Bělorusko je pro něj ale dilema
Číst článek
Navzdory masovým protestům si Lukašenko 23. září vystrojil inauguraci, o které veřejnost předem nevěděla. Nečekaně uspořádaný ceremoniál, během kterého Lukašenko už po šesté složil prezidentskou přísahu, se stal dalším hnacím motorem demonstrantů, ale i terčem kritiky západních představitelů včetně českého ministra zahraničí Tomáše Petříčka.
„Zfalšované volby. Zfalšovaná inaugurace,“ napsal před dvěma týdny na twitteru litevský ministr zahraničí Linas Linkevičius. Inaugurace, kterou komentátoři označili za frašku, ukázala Lukašenkovy slabé stránky.
„Během tajné inaugurace bylo vidět, jak se Lukašenko lidí v Bělorusku bojí. Zkouší vycházet jen mezi zaplacené protestující na podporu režimu, ale to jsou velmi omezené počty lidí. Jakkoliv se tedy režim tváří, jak je strašně silný, ve druhém sledu se strašně bojí. A to je dobře vidět i na reakci silových struktur. Když ‚kyberpartyzáni‘ v Bělorusku začali odhalovat obličeje příslušníků OMON a dalších jednotek, začali ve velkém rezignovat a stahovat se,“ popisuje Havlíček.
Tváře příslušníků speciálních jednotek OMON, kteří tvrdě zasahují proti demonstrantům v běloruských ulicích, se daří odhalovat díky chytrým technologiím, odkrývání jejich identity tak vyvolalo v řadách OMONovců strach – podle Havlíčka si jsou totiž dobře vědomi toho, že většina národa stojí proti režimu.
„Režim s pomocí vojenské síly a pomyslných bodáků zůstává, ale nemůžeme mít z Běloruska druhou Severní Koreu, aby se úplně izolovalo. Druhá varianta je, že se úplně přimkne k Rusku. Spolupráce s Moskvou a možná ještě s Čínou je jediná alternativa, která mu zbývá, ale co je zásadní, že Rusko zneužije tuto situaci ve svůj vlastní prospěch a pro svoji imperiální vizi, kterou pro Bělorusko má. Alternativy jsou tedy pro režim hodně špatné,“ míní odborník.
Rusko versus Evropa
Právě k Ruské federaci, se kterou je Bělorusko v řadě ohledů silně provázané, se Lukašenko upíná od samého začátku protestů. Zatímco západní představitelé srpnové volby označili za zfalšované, šéf Kremlu Vladimir Putin vyjádřil Lukašenkovi podporu, a během zářijové schůzky v Soči mu dokonce nabídl úvěr ve výši 1,5 miliardy dolarů (33,7 miliardy korun).
Běloruské vězení je hrozné místo, podepsalo se na manželově zdraví, říká žena stíhaného opozičníka
Číst článek
Osud Lukašenka v současnosti závisí právě na Moskvě, která se snaží zabránit tomu, aby v Bělorusku „vyhrála ulice“, říká Havlíček. Rusko tak zůstává jedinou silou, která pomáhá režimu Alexandra Lukašenka v přežití, jak dlouho bude stát Lukašenko v čele země, ale záleží právě na Putinovi, který má s Běloruskem vlastní plány.
„Lukašenko je pro Rusko jen tolerovanou alternativou pro tuto chvíli, ale není to nic, co by mělo být navždy. Diskutuje se o změnách běloruské ústavy a spekuluje se, že přepisování ústavy bude v zásadě probíhat spíš v Moskvě než v Minsku. Rusové ale mohou mít svoje další zájmy v tom, aby Bělorusko přešlo na určitou formu parlamentního zřízení, v běloruském parlamentu mají totiž poměrně značný vlivový potenciál – je tam celá řada uskupení pod ruským vlivem a v zásadě fungují jako prodloužená ruka Kremlu v Minsku,“ říká odborník.
Zatímco Lukašenko spoléhá na pomoc Ruska, vůdkyně běloruské opozice Svjatlana Cichanouská hledá podporu v Evropě, kde už se potkala s řadou představitelů unijních zemí. V úterý ji v Berlíně čeká setkání s německou kancléřkou Angelou Merkelovou, se kterou chce podle rozhovoru pro deník The Guardian probrat možnosti, jak zvýšit tlak na Lukašenkův režim. Ty jsou ale omezené.
„Je naivní představou, že by Merkelová dokázala přesvědčit Putina o tom, že Cichanouská má být nová prezidentka Běloruska,“ říká Havlíček.
K jednání s běloruskou opozicí se ostatně snažil Moskvu přesvědčit i francouzský prezident Emmanuel Macron, který se minulý týden jako první představitel velké západní země s Cichanouskou osobně setkal. V následném telefonickém rozhovoru s Putinem dal najevo, že je Cichanouská připravená k dialogu a že by s ní měl ruský prezident začít jednat. Putin ale Macronovi sdělil, že jakýkoliv pokus o zasahování do záležitostí Běloruska je „nepřijatelný“.
‚Nejvíc zbili ty, kteří nejvíc křičeli.‘ Bělorusové popisují ‚peklo na zemi‘ v minských věznicích
Číst článek
„Macron se snaží s Ruskem vyjednávat a něco mu možná i nabídnout za to, aby slevili a Lukašenka se zbavili. V tomto ohledu je ale strašně důležitá politika Evropské unie vůči Rusku. I kvůli otravě Alexeje Navalného jsou už tak napjaté vztahy unie s Ruskem velmi špatné,“ dodává analytik.
Poměrně zdlouhavá byla i jednání unijních lídrů o uvalení sankcí proti představitelům běloruského režimu odpovědným za volební manipulace a násilné potlačování opozičních demonstrací. Jejich schválení se po týdnech dohadů v pátek konečně podařilo, na sankčním seznamu se tak ocitl například ministr vnitra, šéfka volební komise nebo policejní velitelé. Mezi čtyřicítkou jmen ale Lukašenko chybí.
Opozice vedená Cichanouskou mezitím pokračuje v mezinárodní diplomacii, jezdí po členských státech Evropské unie a přesvědčuje tamní lídry, aby setrvali ve svých postojích. I to má ale pro opoziční koordinační radu, jejíž představitelé v Bělorusku končí ve vězení, nebo jsou nuceni odejít do zahraničí, velký význam.
„Příklon Evropy k její osobě je velmi silný. Tím, že se s Cichanouskou evropští lídři takto setkávají, jí to dodává legitimitu. Pomyslným úspěchem bylo i prosazení sankčního mechanismu, který byl sice velmi zpožděný, ale je dobře, že se to podařilo. Přidaly se i Spojené státy, které zavedly sankce jen proti osmi představitelům, ale i takto symbolická gesta, jako je právě i setkání s Merkelovou, jsou pro opozici strašně důležitá. Veřejnost v Bělorusku vidí, že naopak jejich samozvaný vůdce nemá na Západ dveře otevřené. Proto také nemá jinou možnost než se otočit na Východ, kde na něj ale čeká další past,“ říká Havlíček.
Hrozba pro Pobaltí?
V pátek schválené sankce znemožňují potrestaným Bělorusům cestovat na území unie, která jim také zmrazila veškerý majetek v bankách svých členských zemí. V reakci na to Minsk sestavil vlastní seznam lidí se zákazem vstupu do země, zrušil všem zahraničním médiím akreditace a povolal své velvyslance v Polsku a Litvě ke konzultacím.
Bělorusko vyhlásilo vlastní sankce v reakci na kroky EU, pohrozilo i přerušením diplomatických styků
Číst článek
„Tato gesta ze strany Běloruska a potažmo i Ruska byla velmi silná. Vidíme tedy, že na mezinárodním poli od pátku dochází k určité eskalaci,“ komentuje odpověď běloruských úřadů na evropské sankce. I tentokrát se Minsku dostalo podpory Moskvy, která unijní opatření označila za projev slabosti.
Jak podotýkají někteří odborníci včetně Havlíčka, podání pomocné ruky ze strany Moskvy ale pro Lukašenka nebude zadarmo. Rusko nejenže usiluje o posílení vlivu v Bělorusku a prohloubení vzájemné integrace, stále častěji se ale spekuluje také o posílení ruských vojenských základen na běloruském území, kterému se Lukašenko v minulosti silně bránil.
„Určitě je to něco, co je na stole. Rusové po tom jdou poslední dva tři roky velmi intenzivně, Lukašenko byl ale tím, kdo se proti tomu stavěl. Už dnes v Bělorusku funguje ruská radarová základna a vojenské štáby obou zemí spolu vzájemně spolupracují, ale zřízení nějaké formy vojenské základny by do značné míry narušilo rovnováhu sil, jak byla nastavená po vytvoření projektu předsunuté přítomnosti NATO v Pobaltí a Polsku, na které se podílejí i čeští vojáci,“ varuje Havlíček.
Na to upozorňují také bezpečnostní experti oslovení serverem Rádio Svobodná Evropa, podle kterých Kreml začal usilovat o posílení vojenské přítomnosti v Bělorusku poté, co se moci na Ukrajině ujala protiruská vláda a Bělorusko zůstalo jeho posledním spojencem na hranici Evropy. Díky zvýšení vojenské aktivity na běloruském území by tak Moskva rozšířila své hrozby na hranicích s Ukrajinou a NATO. Takový krok by přitom změnil geopolitickou šachovnici v Evropě, varuje britský expert z think-tanku Chatham House Keir Giles.
„Přítomnost ruských sil v Bělorusku – spolu s leteckými a raketovými silami, které lze očekávat, že by si vzaly s sebou – by podstatně změnila bezpečnostní situaci v širší oblasti střední Evropy,“ tvrdí Giles pro RFE/RL.
Běloruská laureátka Nobelovy ceny a členka opozice Alexijevičová odjela do Německa
Číst článek
Do centra pozornosti se podle něj dostává hlavně pohraniční oblast kolem polského města Suwalki. Zhruba 100 kilometrů dlouhý pás spojující Polsko s Pobaltím totiž zároveň odděluje ruskou enklávu Kaliningrad od Běloruska, západní vojenští stratégové ho proto vyhodnocují jako nejslabší místo v obraně Severoatlantické aliance před Ruskem.
„Kaliningrad, který leží u pobaltských států, funguje jako opevněná základna Rusů už dnes. Hovoří se o tom, že tam byly v minulosti přesunuty ruské jaderné kapacity, stejně jako se o tom spekuluje na Krymu. Společně s vojenskou základnou v Bělorusku by to byla třaskavá kombinace – odborníci hovoří především o riziku odtržení tří pobaltských republik od koridoru kolem města Suwalki. Pro naše spojence v rámci NATO v Pobaltí by to byl obrovský bezpečnostní problém,“ říká Havlíček.
Vzhledem k situaci v Bělorusku má Moskva v rukou „všechny karty potřebné k dosažení tohoto strategického cíle,“ varuje pro Rádio Svobodná Evropa bezpečnostní expert Institutu mezinárodních vztahů a politických věd univerzity ve Vilniusu Laurynas Jonavičius. Podle něj nicméně nejde jen o vybudování nové základny, ale také prodloužení nájmu stávajících dvou ruských zařízení na území Běloruska, který vyprší v červnu 2021.
