AUDIO: ‚Přijet dřív, už bychom se nebavili.‘ Zpravodaj na Ukrajině se stal svědkem ruského útoku
Válečný zpravodaj Českého rozhlasu na Ukrajině Martin Dorazín se v neděli stal v centru Slovjansku svědkem ruského útoku na obytný dům plný civilistů. Společně s kolegyní fotografkou Ivou Zímovou hned běželi za obyvateli domu, kterým poskytli první pomoc. Bezprostřední reakci i pozdější rozhovor pro Radiožurnál si můžete poslechnout i přečíst v článku.
„Pravděpodobně jde o odpověď na ukrajinskou protiofenzivu tady, nedaleko u Izjumu na hranici Charkovské a Doněcké oblasti, kde se právě nacházím. Byli jsme přímo u toho výbuchu s kolegyní fotografkou Ivou Zímovou.
Poslechněte si, jak to vypadá přímo v centru Slovjansku, na který dopadají rakety kousek od frontové linie
Náhodou jsme se dostali do této situace a pomáhali jsme zraněným v obytném domě. Nebyl to žádný vojenský objekt, byli tam starší lidé, kteří byli zranění, někteří v panickém šoku.
Takže jsme je ošetřili, než přijeli paramedici a odvezli je do nemocnice sanitkou pana Vlada, který jezdí po městě a poskytuje humanitární pomoc. Bylo to zkrátka štěstí. Byla to náhoda pro tyto lidi, že jsme jim uměli takto rychle pomoci. A neštěstí v tom, že ruská raketa spadla právě na jejich pětipatrový dům,“ popisoval reportér Radiožurnálu Martin Dorazín chvíli po útoku.
Ruských útoků bylo v neděli na různých místech Ukrajiny více. Ostatně ukrajinské úřady před nimi varují.
Ano, my jsme byli přímo úplnou náhodou u jednoho z útoků v centru nebo na okraji centra Slovjansku, kde jsou normální obytné domy, je tam i benzinová pumpa.
Jeli jsme do míst, která byla zasažena předtím, dokumentovat to, co se tady ve Slovjansku děje každý den a že sem padají rakety, že jsou zničeny civilní objekty - samozřejmě i vojenské, to nikdo nepopírá. Tady je město plné vojáků, takže pro Rusy je to obrovský vojenský cíl.
Ukrajinská protiofenziva dál postupuje, ruská armáda utrpěla ztráty v oblasti Charkova
Číst článek
Právě jsme se jeli podívat do domu, který byl taky nedávno vybombardovaný. Ale po cestě nás zastavily úlomky sutin domu, který ležel na cestě.
Ještě se z nich kouřilo, takže kdybychom tam byli pár minut předtím, tak bychom teď už asi spolu nemluvili. Okamžitě jsme zaběhli do domu.
Samozřejmě lidé panikařili, jsou to civilisté. I když jsou tady zvyklí na bombardování a ostřelování, tak emoce přímo na místě jsou takřka nepopsatelné. Hlavní je ty lidi vytáhnout ze zničeného rozbombardovaného domu.
Nevěděli jsme, kolik lidí tam je. Nikdo nevěděl, kolik lidí tam vevnitř je, takže jsme běhali po patrech, ptali jsme se, kde jsou zranění.
Našli jsme jednu paní v panickém šoku, která jenom křičela. Nebyla zraněná, ale bylo potřeba s ní neustále mluvit, protože hrozil například infarkt. Takže kolegyně Iva Zímová jí pomáhala a dala jí vodu. Uklidňovala ji, mluvila na ni neustále celou celou dobu tak, jak se to správně má dělat.
A potom jsme našli zraněnou paní, která měla četná tržná zranění, naštěstí neohrožující její život, takže jsme ji ošetřili tím, co jsme měli po ruce, to znamená z lékárničky peroxidem vodíku.
Potom přiběhli zdravotníci, kteří už se jí ujali a pak jsme je odvezli do nemocnice. Naštěstí na tom místě, kde jsme teď právě byli, tak se zdá, nikdo nezahynul, ale neměli jsme čas prohledat celý dům.
Jediná otevřená jídelna
Jsi teď někde na ulici? Kde jsi přesně?
Jsem v centru Slovjansku, tady je jediná otevřená jídelna, takže s kolegyní Ivou Zímovou se teď jdeme najíst nebo si něco nechat zabalit domů, abychom měli něco na večer, protože tady ve Slovjansku jakmile se setmí, tak končí veškerý život, obchody se zavírají.
Těch pár obchodů, které jsou ještě otevřené, už otevřené dneska nebyly, protože v momentu výbuchu v centru se to rozléhá, to je úděsný zvuk. Takže všichni utekli, zavřeli obchody.
Našli jsme jedinou jídelnu, která je otevřená, která je vždycky otevřená, o čemž víme, protože jsem tady kdysi byl už v roce 2014, takže ta místa trošku známe a půjdeme se najíst, umýt se od krve a odpočinout si.
Jak postupuje ta ukrajinská protiofenziva, Martine?
No zdá se...Teď něco tady zrovna bouchlo, ale nebylo to přímo do centra.
Jestli nemůžeš, tak ten rozhovor přerušíme.
Ne, v pořádku. Ale fronta je velmi blízko, takže člověk musí být opatrný, musí poslouchat ty zvuky, které doléhají sem.
Zase.
A teď o tom postupu. Samozřejmě jsme neměli v průběhu uplynulých dvou hodin čas se dívat na internet, protože jsme měli trošku jinou práci, ale zdá se, že opravdu postupují. A ruská reakce, ta zběsilost, ta nenávist se tady projevuje konkrétně raketami.
Martine, já děkuju a budu klidnější, když teď už rozhovor ukončíme a půjdete někam s Ivou do bezpečí.
Děkujeme.
