Putinovi vyzyvatelé ve volbách: ruská Paris Hilton, 'stalinský' kandidát nebo ředitel pěstírny jahod

Obyvatelé největší země světa si v neděli vybírají nového prezidenta. Jednoznačným favoritem voleb je současný obyvatel Kremlu Vladimir Putin. V klaní ale není sám - do boje se proti němu postavilo dalších sedm kandidátů.

Moskva Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Volič se dívá na seznam kandidujících v ruských prezidentských volbách | Foto: Sergei Karpukhin | Zdroj: Reuters

Vladimir Putin (65)

Bezkonkurenčně nejpopulárnější politik v zemi Putin zcela ovládá ruskou politickou scénu již téměř 20. rokem. Od srpna 1999 byl premiérem a v prosinci 1999 si ho jeho předchůdce Boris Jelcin překvapivě vybral jako svého nástupce.

V březnu 2000 poprvé zvítězil v prezidentských volbách a o čtyři roky později vítězství s přehledem zopakoval. S ohledem na ústavu se poté nemohl ucházet o třetí mandát v řadě, stal se proto premiérem a jako svého nástupce v prezidentském křesle si vybral Dmitrije Medveděva. V roce 2012 si s Medveděvem své funkce vyměnili: Putin opět vyhrál prezidentské volby a znovu se ocitl v čele státu.

Rusové v Putinovi objevili ideálního vůdce, protože podle nich dokáže tvrdě hájit zájmy země v zahraničí a z Ruska po letech chaosu a úpadku opět učinil stabilizovanou velmoc. Putinovi odpůrci kritizují stav demokracie v Rusku, rostoucí koncentraci moci a budování kultu osobnosti, zvyšující se vliv státu na média a ekonomiku nebo nevysvětlené vraždy novinářů. V roce 1991 opustil kdysi obávanou sovětskou tajnou službu KGB, do které vstoupil hned po studiích práv v roce 1975. V KGB měl pověst zastánce tvrdé linie a svými kolegy z tajných služeb se obklopuje v politice. Po dráze špiona v Německu, díky níž perfektně ovládá němčinu, se stal asistentem prorektora Leningradské státní univerzity. Na počátku 90. let se jeho někdejší profesor Anatolij Sobčak stal primátorem Petrohradu a Putina jmenoval svým zástupcem. V červnu 1996 se Putin objevil v blízkosti tehdejšího prezidenta Jelcina a jeho kariéra nabrala strmý vzestup.

Ruský prezident Vladimir Putin | Foto: Reuters

Pavel Grudinin (57)

Komunistická strana Ruské federace (KPRF) v minulosti dosud vždy postavili do prezidentských voleb svého předsedu Gennadije Zjuganova, ale tentokrát padla volba na poměrně málo známého Grudinina, který vystudoval fakultu zemědělské mechanizace na Moskevském zemědělském institutu a v roce 2001 absolvoval Ruskou akademii státní služby. Od roku 1995 je ředitelem Leninova sovchozu (zemědělského podniku) nedaleko Moskvy, který je proslulý hlavně pěstováním jahod. Figuroval dosud pouze v regionální politice. Není komunistou, ale označuje se za stoupence strany. Dříve býval členem vládní strany Jednotné Rusko. Nedávno vyvolala rozruch zpráva agentur, že je miliardářem. To popřel s tím, že se jednalo o chybnou interpretaci majetkového přiznání. Přiznal ale, že výše jeho majetku přesahuje v přepočtu devět milionů korun.

Pavel Grudinin | Foto: Tatyana Makeyeva | Zdroj: Reuters

Vladimir Žirinovskij (71)

Předseda nacionalistické Liberálnědemokratické strany Ruska (LDPR), která je populární zejména mezi extremisty a lidmi, podle kterých Rusko ztratilo velmocenské postavení, je dlouholetým poslancem. Strana pod jeho vedením vystupuje proti menšinám a proti všem neruským prvkům ve společnosti.

Nechvalně proslulé se staly Žirinovského nevybíravé útoky proti oponentům, výtržnosti a nacionalistické a antisemitské výroky. Na prezidenta kandidoval i v letech 1991, 1996, 2000, 2008 a 2012, v těch posledních skončil na čtvrtém místě. V roce 2001 poprvé přiznal, že rodina jeho otce Volfa Isaakoviče Ejdelšteina byla židovského původu původně z Polska. Původně vystudoval institut asijských a afrických zemí v Moskvě (specializoval se na turečtinu) a později večerně i práva. Před rozpadem SSSR pracoval například na ministerstvu spravedlnosti.

Vladimir Žirinovskij | Foto: Maxim Shemetov | Zdroj: Reuters

Sergej Baburin (59)

Vystudovaný právník a vědecký pracovník je šéfem radikálně nacionalistické strany Ruský všelidový svaz. Práva vystudoval v roce 1981 na univerzitě v Omsku. Během vojenské služby krátce působil v Afghánistánu a poté získal doktorát na Leningradské státní univerzitě (dnes Petrohradská) a na konci 80. byl děkanem právnické fakulty „své“ univerzity v Omsku. V letech 2002 až 2012 byl rektorem Ruské státní obchodně-hospodářské univerzity a angažuje se také v různých spolcích slovanské sounáležitosti. V roce 1990 byl poprvé zvolen do parlamentu a přes deset let byl poslancem a několik let i místopředsedou Státní dumy. V roce 1993, kdy si konflikt mezi proparlamentními silami a přívrženci tehdejšího prezidenta Borise Jelcina vyžádal téměř 200 obětí, byl jedním z nejhlasitějších kritiků Jelcina. Je známým řečníkem na demonstracích ruských nacionalistů. Narodil se v kazašském Semipalatinsku.

Sergej Baburin | Foto: Sergei Fadeichev/TASS | Zdroj: Fotobanka Profimedia

Xenija Sobčaková (36)

Někdejší televizní moderátorka blízká opozici je dcerou bývalého starosty Petrohradu Anatolije Sobčaka, který byl blízkým přítelem, profesorem a politickým mentorem Vladimira Putina. Je jedinou ženou mezi osmi uchazeči o funkci šéfa ruského státu a je mezi nimi i nejmladší. Skandály opředená žena, která bývá označována za ruskou Paris Hilton, se dostala do povědomí veřejnosti jako moderátorka televizní reality show. Má za sebou i několik filmových rolí, zhostila se řemesla módní návrhářky a jako novinářka se angažovala v opozičních médiích. Jako celebrita a hvězda moskevských salónů je známá po celém Rusku. Už řadu let angažuje v protestním hnutí proti kremelskému establishmentu, v roce 2012, v době silných protestů proti Putinově znovuzvolení, její byt prohledávala policie. Sám prezident se o ní několikrát veřejně zmínil, vzhledem k úctě, kterou zachovává k památce jejího otce, se ale zdržuje kritických poznámek. I Sobčaková odmítá útočit přímo proti Putinovi. Oznámení své kandidatury „opepřila“ výzvou k propuštění ruských politických vězňů a odsouzením anexe Krymu. Po přerušeném studiu mezinárodních vztahů na Petrohradské státní univerzitě nakonec vystudovala politologii na prestižním Státním institutu mezinárodních vztahů v Moskvě (MGIMO).

Ksenija Sobčaková | Foto: Maxim Shemetov | Zdroj: Reuters

Maksim Surajkin (39)

Šéf menší ultralevicové strany Komunisté Ruska, která má ve svém znaku srp a kladivo a z internetových stránek na návštěvníka hned po otevření „vykouknou“ tváře komunistických vůdců Josifa Stalina a Vladimíra Iljiče Lenina. Sám se označuje za soudruha a kandidáta na „stalinského prezidenta“. Původně byl členem KPRF, do které vstoupil ve svých 18 letech. Vystoupil údajně kvůli tomu, že strana je málo levicová a radikální. Členem KPRF byl v letech 1996 až 2004 a pracoval ve vedení moskevského výboru strany a angažoval se v komunistických mládežnických organizacích. V roce 2012 stál u zrodu Komunistů Ruska. Po studiích na Moskevské státní univerzitě železniční dopravy (dnes Ruská dopravní univerzita) podnikal a přednášel na své alma mater.

Maksim Surajkin | Foto: Maxim Shemetov | Zdroj: Reuters

Boris Titov (57) 

Kandidát liberálně konzervativní Strany růstu je od roku 2012 ombudsmanem pro dodržování práv podnikatelů kanceláře prezidenta Vladimira Putina, takže je jedním z nejbližších spolupracovníků současného prezidenta. Podle spekulací tisku se kandidaturou hlásí o další funkci v nové Putinově administrativě. Titov v roce 1983 vystudoval prestižní Státní institut mezinárodních vztahů v Moskvě (MGIMO) a poté pracoval v zahraničním obchodě. Po rozpadu SSSR působil ve vedení několika podniků a nyní se věnuje práci pro Putina, přednáší a působí ve vedení několika profesních svazů.

Boris Titov | Foto: Anton Vaganov | Zdroj: Reuters

Grigorij Javlinskij (65)

Tento ekonom, opoziční politik a kritik prezidenta Vladimira Putina se stal známým na jaře 1990 prvním plánem tržních reforem v historii SSSR, nazvaným „500 dní“. Po jeho neúspěchu rezignoval na funkci místopředsedy vlády. Je spoluzakladatelem a bývalým dlouholetým předsedou hnutí Jabloko, které se již několik let neúspěšně snaží dostat do parlamentu. Javlinskij byl poslancem v letech 1993 až 2003. Dvakrát kandidoval na prezidenta, v posledních v roce 2000 skončil na třetím místě se ziskem asi šesti procent hlasů. V roce 2012 byl z voleb vyřazen, protože podle volební komise nepředložil dva miliony hodnověrných podpisů od občanů na podporu své prezidentské kandidatury. Po studiu ekonomie na Moskevském institutu národního hospodářství pracoval jako inženýr a vědecký pracovník v různých hospodářských institutech a ústavech. Má pověst čestného politika, který se nikdy nezapletl do žádného skandálu.

Grigorij Javlinskij | Foto: Maxim Shemetov | Zdroj: Reuters

ČTK Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme