‚Vzdělávat nahé lidi ve zlé době.‘ Ruský online projekt Arzamas bojuje s politizací historie

„V dnešním Rusku toho moc živého nezůstalo. A co je naživu, to se nachází pod neustálou hrozbou ze strany státu,“ myslí si šéfredaktor a zakladatel Arzamasu Filipp Dzjadko. Na snímku vstupní stránka na webu projektu. | Zdroj: Repro Arzamas.academy

Ruský vzdělávací online projekt Arzamas vznikl teprve v roce 2015. Ale od té doby si už v Rusku vydobyl pevné místo jako jedna z hlavních platforem pro sebevzdělávání. Arzamas a jeho tvůrce přibližuje článek na stránkách webového magazínu Calvert Journal, který se věnuje současné východoevropské kultuře.

Moskva Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Stránky Arzamas nabízí bezplatné kurzy, které jsou na vysoké odborné úrovni, ale současně i zábavné. Kromě toho tu najdete zajímavosti a soutěže. Tvůrci projektu tak chtějí čelit vlně politizace ruské historie.

Dějiny jako bitevní pole 

V dnešním Rusku je historie čímsi na způsob bitevního pole. Politici bojují za uchování mýtů, staví se pomníky Stalinovi a Ivanu Hroznému a příběh druhé světové války Kreml využívá jako svou mocenskou ideologii. Archivářům a historikům, kteří zkoumají nepohodlné otázky, hrozí propuštění nebo dokonce stíhání.

Stalinův teror? Jen pro 18+. Ruští cenzoři škrtli 'nebezpečnou' učebnici o represích za krutovlády

Číst článek

Jenže ne všichni jsou s takovým využíváním a zneužíváním historie spokojeni. Sem patří i tvůrci Arzamasu. „Naše historie je strašně politizovaná,“ říká Filipp Dzjadko, šéfredaktor a zakladatel Arzamasu, který se snaží popularizovat kulturní úspěchy minulosti. A dodává: „Nazí lidé chodí kolem s klacky v rukou a navzájem do sebe buší. Žijeme v agresivní, zlé společnosti, protože lidé nic nevědí“.

Arzamas nabízí online informace v nejrůznější podobě, přednáškami a podcasty počínaje a videi, seznamy zajímavostí a kvízy konče – ať už jde o ruskou nebo světovou kulturu a historii, základem je vždy práce ruských akademiků. Na různých sociálních sítích sleduje Arzamas asi milion lidí a měsíčně mají v průměru čtyři miliony návštěv.

„Popularizace vědy v Rusku nemá nejlepší úroveň. Vědci obvykle předpokládají, že to bude vypadat stejně jako v televizi, to znamená, že je někdo bude nutit, aby stáli na hlavě a tancovali,“ řekl Dzjadko v jednom rozhovoru. „My jsme si ale v akademických kruzích dokázali získat slušnou pověst“.

Útěk před lifestylem

Předtím, než Dzjadko v roce 2015 založil Arzamas, byl šéfredaktorem projektu Bolšoj Gorod, moskevského magazínu spojeného s informováním o protikremelských protestech v letech 2011 až 2012. Odešel, když ho vlastníci magazínu nutili, aby změnil obsah směrem k lifestylu.

Podobná kariéra není v Rusku nijak neobvyklá. Michail Zygar, jiný přední ruský novinář, nechal v roce 2015 práce šéfredaktora v liberální televizi Dožď, aby se mohl věnovat stránkám 1917.ru, projektu, který v reálném čase uveřejňoval na sociálních sítích materiály z období Ruské revoluce v roce 1917. Teď se zabývá projektem 1968. Digital, který zachycuje události roku 1968 ve světě prostřednictvím dokumentů, určených pro mobilní telefony.

„Samozřejmě, že je lehčí vyprávět o tom, co se stalo před sto lety než o tom, co se stalo včera. Lehčí to je v tom smyslu, že člověk nemusí prorážet žádné zdi,“ říká Dzjadko. „Ale to, o čem mluvíme, je v jistém smyslu navíc důležitější než to, o čem se dozvídáte ve zprávách.“

Zjednodušujícímu srovnávání mezi minulostí a současností se Arzamas samozřejmě vyhýbá. Nabídku přednášek a kurzů v žádném případě neurčují aktuální politické události. Aby dosáhl maximální přesnosti, zaměstnává tým fact-checkerů a v případě politicky obzvlášť citlivých témat, jako je druhá světová válka, se snaží zdůrazňovat výpovědi očitých svědků, čteme na stránkách Calvert Journal.

‚V Rusku toho moc živého nezůstalo‘ 

Název Arzamas připomíná pokrokový literární kroužek Arzamas, který působil v letech 1815 až 1818. Jeho členy byli často později velmi vlivní lidé, například básník Alexandr Puškin, ale také zapřisáhlý konzervativec Sergej Uvarov, tvůrce caristické ideologie, vyjádřené slovy „Pravoslaví, samoděržaví, národnost“. Dzjadko původní spolek Arzamas popisuje jako „zábavnou, občas tak trochu výtržnickou partičku, která brala vážně jenom literaturu“.

Dzjadkova matka Zoja Světovová je významná lidskoprávní aktivistka a dva jeho bratři patří mezi známé liberální novináře. Popularizace kultury je pro něj důležitá i proto, že to je oblast, kam ještě pořád nezasahuje tvrdá ruka autoritářského státu. „V dnešním Rusku toho moc živého nezůstalo. A co je naživu, to se nachází pod neustálou hrozbou ze strany státu,“ říká.

Arzamas se snaží ukazovat literaturu a historii z nejrůznějších pohledů a chce ji udělat zajímavou a dostupnou. Stránky často využívají seznamy zajímavostí, hry a testy. Nejčastějšími formáty jsou zvukové záznamy a videa, nezapomíná ale ani na texty. Mezi materiály, které nabízí, najdeme třeba kurz Byzanc pro začátečníky, ale i Jak číst Harryho Pottera, nahrávky originálních politických písní revoluce v roce 1917 nebo kvíz o politických favoritech ruských vládkyň v podobě seznamovací aplikace Tinder.

Dzjadko nechce oslovovat jenom intelektuály z velkých měst. Tvrdí, že by rád přilákal zájem zvědavých studentů nehumanitních oborů ve věku kolem dvaceti, zaměstnanců v korporátní sféře, kteří studovali humanitní obor, ale skoro všechno už zapomněli, a lidí mimo Moskvu a Petrohrad, kteří nemůžou v offline světě najít nikoho, kdo by sdílel jejich historické nebo kulturní zájmy.

Prostředky pro spuštění stránek poskytla ruská celebrita, moderátorka a herečka Anastasija Čuchrajová. Arzamas ale také navázal partnerství s institucemi jako Treťjakovská galerie nebo ruský vyhledávač Yandex.

Boom sebevzdělávání

Aby rozšířil dosah stránek, Dzjadko by na Arzamasu rád nabízel obsah i v angličtině a spolupracoval například s televizí. Taková spolupráce je ale obtížná, protože, jak říká, cílem ruských státem vlastněných stanic „není zrovna udělat lidi šťastnější a chytřejší“. Přesto ale na zábavním a vzdělávacím kanále TV3 nedávno spustil pořad Kinotěatr Arzamas, ve kterém zkoumá dějiny Ruska ve 20. století prostřednictvím slavných filmů.

Rozpad Ruska na obzoru? Pravoslavný fašismus se blíží a odpor mocných narůstá, varuje Jurij Fjodorov

Číst článek

Arzamasu svědčí nejen znovuobjevený zájem Rusů o historii, ale také boom zájmu o sebevzdělávání, který vedl ke vzniku desítek online projektů, nabízejících texty, přednášky a jiné zdroje informací. Patří mezi ně stránky PostNauka, které popularizují zvlášť přírodní vědy, diskusní platforma InLiberty, vzdělávací portál Theory and Practice a Lektorium, web s online kurzy. Na tomto místě připomeňme, že stejně jako na Arzamasu je skoro všechen tento obsah zdarma, českému zájemci tak stačí překonat jazykovou bariéru.

Dzjadko věří, že zprostředkování znalostí akademiků může zvrátit současný stav, kdy lidé o minulosti nevědí skoro nic. Předpovídá, že význam historie ve stále méně svobodném politickém prostředí ještě vzroste. „Tam, kde není příliš možností mluvit o reálných věcech, si lidé ujasňují své názory na svět v rozhovorech o minulosti,“ říká Dzjadko v závěru článku webového magazínu Calvert Journal.

Text vznikl pro pořad Svět ve 20 minutách Českého rozhlasu Plus. 

Miroslav Tomek Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+ Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme