Být v Rusku v bezpečí? To není jen tak pro každého, říká Žanna Němcovová, jíž zavraždili otce
Prezidentské volby v Rusku vyhraje Vladimir Putin - a neznám žádného vládce, z něhož se po 18 letech u moci stane demokrat, obává se v rozhovoru pro Český rozhlas Plus Žanna Němcovová. Dcera zavražděného ruského opozičního politika Borise Němcova dnes žije v Německu. Emigrovala tam několik měsíců po otcově smrti kvůli obavám o vlastní bezpečí i proto, že jako novinářka ztratila práci. Teď se své vlasti snaží pomáhat zvenčí.
„Bezpečnost v naší zemi rozhodně není zaručena pro každého," myslí třiatřicetiletá Žanna Němcovová. V Německu je reportérkou ruské sekce televizní a rozhlasové stanice Deutsche Welle a založila také nadaci nesoucí otcovo jméno na podporu odvážných lidí ve své vlasti.
Kromě vedení nadace pořádá i fórum Borise Němcova. „Můj otec byl odvážný člověk a odvaha je bohužel v současné době nutná k tomu, aby bylo možné dosáhnout toho, že se dodržují práva, která zaručuje ruská ústava," řekla ke smyslu svých aktivit, které se teď dotýkají i České republiky.
Začala totiž spolupracovat právě s Mezinárodním festivalem dokumentárních filmů Ji.hlava, který pravidelně zve k besedám osobnosti z Ruska a bývalého Sovětského svazu. A chystá také nový projekt s Univerzitou Karlovou.
Jak se změnila svoboda slova v Rusku od doby, kdy byl váš otec aktivní ve vysoké politice?
Můj otec byl politicky aktivní už od roku 1987, nejprve v ekologickém hnutí. Od té doby samozřejmě Rusko prošlo obrovskými změnami. Státní cenzura, která existovala v Sovětském svazu, padla, situace ve sdělovacích prostředcích se výrazně zlepšila, vznikaly první soukromé televizní kanály, které byly kritické k moci. Vznikalo mnoho novin i časopisů.
Jenže problém byl v tom, že hlavní média patřila oligarchům. Je to velmi podobné současné situaci na Ukrajině. Oligarchové televize samozřejmě využívali k tomu, aby jim pomohly v politice. Když s nimi otec jako první místopředseda vlády začal bojovat, mstili se mu prostřednictvím svých mediálních impérií a dosáhli toho, že jeho popularita v průzkumech veřejného mínění klesla z padesáti na pouhých několik procent.
O Jelcinově epoše si tedy žádné iluze nedělám, měla své problémy. Na druhou stranu v regionech byla tehdy média poměrně svobodná. Když byl například otec gubernátorem v Nižním Novgorodě, mluvilo se o tomto regionu jako o oblasti nebojácných novinářů. Žádné sdělovací prostředky tam kontrole nepodléhaly.
Pak ale musel z vysoké politiky odejít. Bylo to v souvislosti s dalekosáhlejšími změnami svobody slova?
Po roce 2000 s příchodem Putina se postupně začala omezovat svoboda slova. Pod kontrolu se dostávaly televizní kanály, teď už není nezávislá ani jedna televize. Všechny jsou pod vlivem vlády. Některé řídí oligarchové blízcí Vladimiru Putinovi. Lidé z impéria Gazprom média a různí další je ovládají spolu s ním.
V televizi už tedy žádná svoboda není a v novinách jí taky moc nezůstalo. Za zmínku z těch nezávislých určitě stojí list Novaja Gazeta. Existují i některá svobodná média na internetu, ale ta mají málo čtenářů. Situace se rok od roku zhoršuje, těžko hledat nějaká pozitiva.
Můžou nadcházející ruské prezidentské volby pomoci přitáhnout větší pozornost světa ke svobodě slova v Rusku?
Vím, kdo ty volby vyhraje. Mám vám to říct, nebo to uhodnete? To přece nejsou volby. Vyhraje Vladimir Putin, otázkou je jen, s jakým výsledkem. Takže ani nevím, jak hodnotit to, co bude po volbách - asi budeme mít zhruba totéž, co před nimi. Nenastane žádný přerod, ani vnější, ani vnitřní.
VLÁDA VLADIMIRA PUTINA: Nebezpečí pozdního putinismu: žádný ďábelský génius, ale car v kokonu polopravd a lží
Číst článek
Obvykle se lidé, když jsou dlouho u moci, spíš zhoršují, než by se zlepšovali. Nevím třeba o nikom, kdo byl sedmnáct let u moci a najednou ten osmnáctý rok se z něho stal demokrat a reformátor. Tak to přece nechodí. Obvykle to bývá naopak. Nejdřív člověk, pokud na to má, přijde k moci a udělá něco dobrého pro zemi, o to mu jde především. Všechna další volební období, druhým počínaje, už se to jenom zhoršuje.
Zřejmě není náhoda, že ústavy mnoha zemí, pokud jde o prezidentskou republiku a ne parlamentní, kde jsou klíčové strany, stanovují volební období prezidenta, který má velké pravomoci. I u nás v Rusku takovou ústavu máme. Stojí v ní, že prezident nemá být u moci na víc než dvě volební období. Tak je to i v americké ústavě.
Říkáte ale zároveň, že někdy příliš podléháme dojmu, že Putin řídí vše. Jak tedy podle vás Rusko funguje?
Autokratický stát, to je zkrátka nějaký systém vlády. Existuje člověk, který je architektem takového systému a Putin tu autokraticko-represivní vertikálu moci posílil. Nebyla úplně zlikvidována po rozpadu Sovětského svazu a on ji posílil a v tomto smyslu za to nese zodpovědnost. Ale poslyšte, zkuste si představit člověka, který dělá tisíce rozhodnutí - to by byl prostě počítač, ještě našlapanější než Apple! Takhle je to potřeba vidět...
O míře svobody slova se tedy v Rusku se rozhoduje i na nižších úrovních?
Ne. Řekla bych, že pro něj byly ty hlavní televizní kanály principiální záležitostí. No a pak se přijímají další zákonná omezení zahraničních podílníků. Řekla bych, že co se týče těch velkých otázek, spojených s hlavními kanály, tak tam mu jednoznačně o vliv šlo.
Jenže jaký je v tom vlastně rozdíl - on nebo jeho systém? Já v tom tak velký rozdíl nevidím, rozumíte? Nevím, jak se přijímají ta či ona rozhodnutí, můžu to jen odhadovat. Ale mám pocit, že celkově jsou pro něj média zásadní věc, protože dělá propagandu. Ta je základ moci Vladimira Putina a v této oblasti podle mě rozhoduje samostatně.
