Konce sovětských a ruských vládců od Lenina po Putina. Umírají ve funkci nebo jsou sesazeni

Od pádu carského Ruska a bolševické revoluce přes Od sovětských dob až do současného vedení Ruské federace se v čele státu vystřídala desítka vládců. Z vrcholné funkce odcházeli v zásadě dvěma způsoby – buď zemřeli, nebo byli sesazeni palácovým převratem. „Všechny motivy mají jedno společné: nerozhodují o tom občané Ruska,“ poznamenává k tomu pro server iROZHLAS.cz historik Marek Příhoda.

přehled Kreml Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Někteří ze sovětských a ruských vůdců. Josif Stalin, Michail Gorbačov, Vladimir Lenin, Boris Jelcin, Vladimir Putin a Leonid Brežněv

Někteří ze sovětských a ruských vůdců. Josif Stalin, Michail Gorbačov, Vladimir Lenin, Boris Jelcin, Vladimir Putin a Leonid Brežněv | Zdroj: Koláž iROZHLAS

Válka na Ukrajině měla trvat jen pár dní, místo toho se táhne už téměř osm měsíců. Rusko za tu dobu přišlo o desítky tisíc vojáků a ruské jednotky na mnoha místech fronty své pozice opouštějí. Zářijové rozhodnutí prezidenta Vladimira Putina o vyhlášení mobilizace se setkalo s ojedinělou kritikou i uvnitř kremelských kruhů.

Kdo a kdy přijde po Putinovi? To, jak se v Rusku mění vládci, ukazuje minulost.

Modely jsou různé. Třeba první sovětský vůdce Vladimir Lenin ve funkci dožil. Platil za symbol revoluce, která dostala bolševiky k moci. Jeho nástupce Josif Stalin taktéž zemřel ještě za funkčního období, nicméně jeho odcházení bylo jiné. „Umíral jako uznávaný a obávaný diktátor,“ vysvětlil Příhoda, který se v Ústavu východoevropských studií Univerzity Karlovy zabývá Ruskem.

Putinův ‚nový feudalismus‘ si zaháčkoval oligarchy. Nevzepřou se kremelské mašinerii, míní odborník

Číst článek

Naopak zcela jiný způsob obměny nastal v případě dalšího sovětského vůdce Nikity Chruščova. Toho sesadil palácový převrat, spiknutí mocných, kteří se koncentrovali v jeho stínu.

Ani doba „nového Ruska“ nemá nouzi o pohnuté předávání vedení státu. Boris Jelcin odstoupil sám na konci svého druhého mandátu. „U něj je zajímavé, že byl schopen svůj mandát obnovit v relativně svobodných volbách v roce 1996,“ podotkl pro iROZHLAS.cz historik.

Motivace byla prostá. Zdravotní stav, potřeba představitele, který by zabezpečil fungování, a pokračování systému, ho spolu s klesající popularitou donutila hledat vhodného nástupce. Vyhlédl si Vladimira Putina, kterému předal moc.

„Sice ve volbách vyhrál, ale faktická moc se mu dostává do rukou tímto způsobem. Tuto výměnu bych nazval palácovým předáním moci,“ přemítal Příhoda. Jednalo se tak o interní dohodu, která neměla nic společného s demokratickými mechanismy.

Trochu mimo struktury je pak podle Příhody Dmitrij Medveděv, který sehrál roli „místodržícího trůnu“. Zastupoval Putina v době, kdy ještě nebyla provedena změna ústavy a on nemohl zastávat roli ruského prezidenta ve třetím období za sebou.

Možní budoucí vládci

Putinův nástupce by se mohl hledat až po roce 2036, do té doby má současný prezident zajištěnou možnost stát nadále v čele Ruska. I v souvislosti se současnou válkou na Ukrajině a vojenskými neúspěchy se ale stále častěji skloňují jména různých náhradníků.

Nedávno vydal bruselský deník Politico seznam lidí, kteří podle něj připadají v úvahu jako možní Putinovi nástupci. Volba by mohla padnout na bývalého šéfa FSB a současného tajemníka Bezpečnostní rady Ruské federace Nikolaje Patruševa. V úvahu připadá také opět Medveděv, o jehož vlivu na nynější ruskou politiku jsme psali zde. A nahradit aktuálního prezidenta by mohl také třeba osobní strážce Alexej Ďumin.

„Když se na to podíváme v široké perspektivě 100 let, přijde mi společné, že v Rusku nevidíme předání moci na základě svobodné vůle obyvatel,“ reflektoval historik pro iROZHLAS.cz.

Ta by přitom mohla sehrát klíčovou roli v iniciativě hlavu státu sesadit. Příhoda ale dodává: „Ohledně potenciálu ruské společnosti k nějaké vzpouře nebo obdobě ukrajinského Majdanu jsem skeptik. Rozhodně bych neočekával, že změna vzejde zespoda.“

Ruský prezident Vladimir Putin | Zdroj: Reuters

Jak odcházeli sovětští a posléze ruští představitelé, připomíná následující přehled serveru iROZHLAS.cz.

Vladimir Iljič Lenin

Vůdce ruských bolševiků od samého začátku jejich snažení o převzetí moci a jeden z duchovních otců komunismu jako předseda rady lidových komisařů vládl od Velké říjnové socialistické revoluce v roce 1917 až do své smrti v roce 1924 ve věku 53 let.

„Na konci už stát v podstatě neřídil kvůli zdravotním problémům,“ připomněl Příhoda, že konec Leninova života se nesl ve znamení opakovaných mrtvic, které jej postupně vyřadily z běžného života. Během posledních dvou let Leninovy vlády probíhal mocenský souboj o nástupnictví v čele SSSR.

Nahoru ↑

Josif Vissarionovič Stalin

Nejdéle vládnoucí vůdce Sovětského svazu – Rus gruzínského původu Josif Stalin – získal post generálního tajemníka KSSS už dva roky před Leninovou smrtí a vládl až do svého skonu v roce 1953.

74letý tyran zemřel na své dače v Kuncevu u Moskvy. Posledních několik dní života byl kvůli mrtvici ochrnutý a nemluvil. O pozadí toho, jak za umírajícím Stalinem jezdili jednotliví členové politbyra a nevěděli si s nastalou situací rady, natočil v roce 2017 Armando Iannucci komediální film Ztratili jsme Stalina.

Nahoru ↑

Nikita Sergejevič Chruščov

Ještě před definitivní Stalinovou smrtí nastal mezi nejmocnějšími členy politbyra několikaletý boj o moc, který nakonec vyhrál první tajemník KSSS Nikita Chruščov. Stál mimo jiné i za dekonstrukcí Stalinova kultu osobnosti.

Chruščov na rozdíl od svých předchůdců ve funkci nezemřel, v roce 1964 byl svržen v rámci spiknutí. „Odvolání Chruščova bylo rozhodnutí stranického orgánu a společnost o něm byla informována,“ popsal historik Příhoda s tím, že se ho zbavili předáci sovětské nomenklatury ohrožení jeho reformami a personálními změnami.

Posledních sedm let života dožil v domácím vězení na své dače v Petrovo-Dalněm poblíž Moskvy, zemřel ve věku 77 let.

Nahoru ↑

Leonid Iljič Brežněv

Chruščovův nástupce Leonid Brežněv reformní směřování svého předchůdce na osmnáct let své vlády zcela zastavil a vrátil se k některým Stalinovým postupům. Období jeho vlády v letech 1964–1982 nese přívlastek neostalinismus.

Sovětský pozdrav. Vlevo Leonid Brežněv | Zdroj: Twitter German Embassy

V průběhu vlády se Březněvovi zhoršil zdravotní stav, byl mu voperován kardiostimulátor. Tři dny před smrtí se naposledy zúčastnil vojenské přehlídky na Rudém náměstí, zemřel 10. listopadu 1982 ve věku 75 let na selhání srdce.

Nahoru ↑

Jurij Vladimirovič Andropov

Dva dny po Brežněvově smrti byl na zasedání přestárlého Ústředního výboru KSSS na návrh Konstantina Černěnka zvolen generálním tajemníkem Jurij Andropov.

Vládl však jen 15 měsíců, nastupoval již s podlomeným zdravím. Nastartoval některé reformy, v únoru 1984 se však zařadil mezi plejádu sovětských lídrů, kteří zemřeli ve své funkci. Bylo mu 69 let.

Nahoru ↑

Konstantin Ustinovič Černěnko

Andropova nahradil jeho rival Konstantin Černěnko, jehož vláda nad Sovětským svazem však měla podobně krátkého trvání. Zastánce brežněvovského statu quo byl posledním představitelem sovětské gerontokracie.

Proslul tím, že strávil více času v nemocnici než v kanceláři. Vládl pouhých 13 měsíců. Zemřel ve věku 73 let.

Nahoru ↑

Michail Sergejevič Gorbačov

Éru přestárlých vůdců v březnu 1985 přetnul Michail Gorbačov, který navázal na pozastavené Andropovovy reformy. Během téměř sedmi let ve vedení SSSR pomohl ukončit studenou válkou, zároveň se mu však nepovedlo zabránit rozpadu sovětského impéria.

5 nej Michaila Gorbačova: vítězství a prohry muže, který pohřbil SSSR

Číst článek

O politickou moc přišel v prosinci 1991, kdy jako první a poslední prezident SSSR ze své funkce odstoupil. „Uznal fakt, že stát, v jehož čele formálně stojí, už neexistuje,“ pronesl Příhoda a odkázal se na podpis smluv, které ukončily fungování SSSR a daly vzniknout Ruské federaci.

Gorbačov zemřel tři dekády po rozpadu SSSR v srpnu 2022 ve věku 91 let.

Nahoru ↑

Boris Nikolajevič Jelcin

Nástupnickým státem Sovětského svazu se v mnohém stala Ruská federace, jejímž prezidentem byl už od července 1991 Boris Jelcin. V úřadě setrval po většinu 90. let a stojí za liberalizací a demokratizací země, zároveň ale za nestabilitou a povšechným úpadkem Ruska.

Jako svého nástupce si původně vybral Borise Němcova, na konci 90. let mu byl ale doporučen Vladimir Putin. V závěru vlády byl Jelcin velmi nepopulární, a tak 31. prosince 1999 abdikoval. „V roce 1999 Jelcin odstupuje a obyvatelům Ruska říká: ‚Jsem unavený, odcházím.‘ A bylo vyřešeno,“ uvedl Příhoda.

Boris Jelcin (vpravo) s Vladimirem Putinem v roce 2000 | Foto: www.kremlin.ru, CC BY-SA 3.0, ITAR-TASS

Zemřel v dubnu 2007 na zástavu srdce ve věku 76 let.

Nahoru ↑

Vladimir Putin & Dmitrij Medveděv

Reálným vládcem Ruska je od roku 2000 dodnes Vladimir Putin. Dřívější zastánce liberálního křídla v ruském vedení Dmitrij Medveděv v prezidentském období 2008–2012 posloužil Putinovi v prezidentském úřadě jako stafáž.

Dmitrij Medveděv spolu s Vladimirem Putinem při oslavách v roce 2019 | Zdroj: Profimedia

Tehdy si jej vybral kvůli jeho loajálnosti. „Byl to klasický spolehlivý úředník, kterému dáte úkol a víte, že to provede dobře. Putin mohl předpokládat, že nebude mít ani politické ambice,“ řekl pro iROZHLAS.cz před nedávnem akademik Karel Svoboda z Institutu mezinárodních studií na Univerzitě Karlově.

Nahoru ↑

Křišťálová Lupa 2022

Anna Urbanová, Jakub Grim Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme