S Ruskem je to jako s rakovinou, pokud ji úplně nezničíte, zabije vás, říká lidskoprávní analytička

Z Ukrajiny bylo deportováno zhruba 19 tisíc dětí a ruské autority zadržely podle odhadů ukrajinského ombudsmana nejméně 30 tisíc osob. O jejich osudy se zajímá lidskoprávní analytička Tetiana Žukovová z neziskové organizace ZMINA. „V oblastech, které byly okupované a už nejsou, mají lidé strach, že kdyby se Rusům podařilo postoupit a znovu oblast zabrat, budou mnohem tvrdší,“ říká Žukovová v rozhovoru pro iROZHLAS.cz a Radiožurnál.

Rozhovor Kyjev Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Tetiana Žukovová

Tetiana Žukovová | Foto: Anna Košlerová | Zdroj: Český rozhlas

Zabýváte se perzekucí občanů v okupovaných ukrajinských oblastech. Jedna z věcí, na kterou dlouhodobě upozorňujete, jsou tzv. „filtrace“, kterým jsou Ukrajinci v okupovaných oblastech znovu a znovu vystavováni. Můžete vysvětlit, o co přesně jde?
Naše organizace dokumentuje zločiny proti lidskosti, válečné zločiny na Krymu a v dalších okupovaných oblastech.

Rusko nejspíš plánuje na okupovaném území postavit trestanecké kolonie. Už teď zadržuje tisíce Ukrajinců

Číst článek

V rámci filtrací mají ruské autority seznamy ukrajinských symbolů, například různých tetování nebo zprávy v mobilu s ukrajinskou symbolikou. Například pokud jste v určitých vláknech na telegramu, tak neprojdete filtrací a zatknou vás.

Tito lidé pak zmizí ze zemského povrchu. Občas se někomu podaří utéct a právě od nich víme, že pokud neprojdete filtrací, budete pravděpodobně vystaveni mučení a vyslýchání. Jiní prostě zmizí a nikdo neví, zda jsou naživu.

Filtrace probíhají hlavně v nově okupovaných oblastech, zatímco na Krymu se spíše děje to, že okupační síly někomu podsunou výbušninu a poté ho nařknou z terorismu a pošlou k soudu.

V Luhanské nebo v Záporožské oblasti neexistuje jakýkoliv právní stát. Tam žádné soudy nefungují a autority si s lidmi dělají, co se jim zachce.

Jedna z těch, kteří zmizeli, je 24letá Mariana Čečliuková, která se ukrývala v Azovstalu během ostřelování Mariupolu. Byla sice evakuovaná Červeným křížem, ale při odjezdu musela na filtraci, kterou neprošla. Teď už je dva roky v zajetí, během té doby se dvakrát spojila se svými rodiči. Nikdy neproběhl žádný soud a nepadl jakýkoliv rozsudek.

Mariana Čečliuková v policejní uniformě | Zdroj: ZMINA

Před zajetím pracovala pro ukrajinskou policii v Mariupolu. Což by mohl být důvod, proč ji Rusové zajali.

Další obětí je například novinářka Irina Daniolovičová. Věnovala se nedostatkům zdravotnictví na Krymu. Byla zadržena a dostala sedm let ve vězení. Drželi ji v cele, kde panovaly minusové teploty, dostala závažný zánět ucha. V okupovaných oblastech však neposkytují politickým vězňům zdravotní pomoc, takže přišla o sluch.

Víme také o dvou politických vězních, kteří za mřížemi v okupovaných částech Ukrajiny umřeli, protože se k nim nedostala lékařská pomoc.

Pak také 26letá Leniie Umerová, Tatarka z Krymu, která tvořila obsah pro sociální sítě pro jednu módní značku. Nebyla jakkoliv politicky angažovaná.  

Pochází z Krymu, ale pracovala v Kyjevě. Jela navštívit svého otce na Krym poté, co dostal onkologickou diagnózu. Jenže při hraniční kontrole ji zatkla policie. Byla jediná, kdo měl v autobuse ukrajinský pas.

Leniie Umerová (vpravo) spolu se svou rodinou na Krymu | Zdroj: ZMINA

Obvinili ji ze špionáže, převezli do Moskvy a teď čelí dvaceti letům ve vězení za špionáž. Takových příběhů je mnoho.

Víme, kolik lidí zmizelo?
Ne, protože nemáme přístup do okupovaných oblastí. Ukrajinský ombudsman odhaduje, že z okupovaných oblastí zmizelo nejméně 30 tisíc lidí. My máme zdokumentovaných 1700 konkrétních případů. To jsou lidé, kteří byli odvezeni z domovů, jsou drženi proti jejich vůli a bez toho, aby proběhl jakýkoliv soud. Také víme, že do Ruska zmizelo zhruba 19 tisíc dětí, které byly deportovány.

Rusové mají seznamy lidí, které mají zatknout a s těmito seznamy obchází domovy a zatýkají lidi v okupovaných oblastech. Většinou jde o nevinné lidi, které udali kolaboranti.

Problém je, že ruská strana odmítá spolupracovat jak s ukrajinskými autoritami, tak například s Červeným křížem, takže je těžké informace ověřovat.

Tetiana Žukovová

Pracuje v ukrajinské organizaci Human Rights Centre ZMINA. Má předchozí pracovní zkušenosti z úřadu ukrajinského parlamentního zmocněnce pro lidská práva, velvyslanectví Ukrajiny v Německu a Evropského parlamentu. Získala magisterský titul v oboru lidských práv na univerzitě ve Valencii. Žukovová dlouhodobě spolupracuje s institucemi OSN, EU, Radou Evropy nebo OBSE a také se zahraničními vládními a nevládními aktéry. Jejím cílem je dohnat k odpovědnosti pachatele válečných zločinů, zločinů proti lidskosti a pronásledovatele občansky aktivních osob na okupovaných územích Ukrajiny.

Přijela jste do Prahy, abyste se potkala s kandidáty do eurovoleb. Co jim chcete předat?
Jsem tu od toho, abych jim předala informace ohledně lidskoprávní situace na Krymu, aby se na něj nezapomínalo. Jen na Krymu víme o 217 politických vězních, většina z nich jsou krymští Tataři. Je důležité na ně nezapomínat, připomínat jejich příběhy. Evropští politici se mohou stát jejich ambasadory a připomínat jejich poselství v době, kdy političtí vězni ztratili svůj hlas. Také chci, aby evropští politici podpořili práci Červeného kříže, který pátrá po lidech v zajetí.

Vaše organizace dokumentuje příběhy válečných zajatců a politických vězňů. Jak se k těmto příběhům dostanete?
Za prvé jsme součástí koalice 5am Coalition. Ta se skládá z různých lidskoprávních organizací a každá se věnuje určité výseči této agendy. Jezdíme do nově osvobozených oblastí, kde mluvíme s lidmi, kteří žili pod okupací, mapujeme jejich příběhy a zařazujeme je do databáze, aby k nim měly přístup i ostatní neziskové organizace.

Naši odborníci jsou pečlivě školení, aby s lidmi, kteří něco takového zažili, mluvili šetrně. Ježdění do terénu však může být nebezpečné, protože za sebou Rusové často nechávají miny, a proto se do těchto oblastí vypravují jen odborníci. Je řada případů, kdy se lidé vypravili do nově osvobozených regionů a zemřeli, protože jejich auto najelo na minu.

Kromě osobních pohovorů také používáme různé otevřené zdroje. Vše děláme v souladu s Istanbulským protokolem. (Normy stanovené OSN vymezující požadavky pro posuzování pravdivosti tvrzení osob, které někoho nařknou z mučení či špatného zacházení, vyšetřování válečných zločinů či ponižujícího zacházení nebo trestání - pozn. red.)

Mezinárodní trestní soud vydal zatykače na ruského prezidenta Vladimíra Putina a dětskou ombudsmanku Mariju Lvovovou-Bělovovou kvůli deportaci ukrajinských dětí. V březnu vydal zatykače také na dva vysoce postavené vojenské velitele. Mají tato rozhodnutí nějaký význam, když Rusko není součástí Římského statutu, na základě kterého soud vznikl?
Nějaký význam to má, protože osoby, na které je vydán zatykač, nemohou cestovat do zemí, které jsou součástí Římského statutu. Například minulý rok se Putin nemohl účastnit jedné konference v Jižní Africe, kam byl pozván a kam by bývalo bylo strategické, aby jel.

Kromě toho je to mezinárodní prohlášení, které označuje tyto osoby jako kriminálníky a v případě, že by například s Putinem chtěl jednat nějaký světový lídr, tak si to pravděpodobně rozmyslí, když nic jiného, tak kvůli své reputaci.

Jinými slovy mezinárodní zatykač limituje mezinárodní vliv a působení. Je důležité vyslat vzkaz, že ačkoliv vysoce postavené osoby mají jistou míru imunity, nemohou páchat válečné zločiny a kroky podporující genocidu.

Váleční analytici v poledních měsících varují, že Ukrajina na tom není dobře. Podle listu Politico na tom Ukrajina nikdy nebyla tak špatně, jako teď. Může ruský postup nějak ovlivnit zacházení s válečnými zajatci?
Na frontě mám tatínka a problém je, že nemáme dost protivzdušné obrany, takže ruská strana postupuje, protože jim nic nebrání v ostřelování. Myslím, že po schválení balíčku pomoci z Česka a také šedesáti miliard dolarů z USA mají lidé znovu naději, že se situace zlepší.

Co se týče lidskoprávní situace, tak vím, že lidé v oblastech, které byly okupované a už nejsou, mají strach, že kdyby se Rusům podařilo postoupit a znovu oblast zabrat, budou mnohem tvrdší. Řada z těchto obyvatel také nahlásila válečné zločiny, které se pod okupací děly, a nyní mají strach, že kdyby se znovu dostali pod okupaci, tak by je ruská strana potrestala.

Rusko se na Ukrajině dopustilo řady válečných zločinů, uvádí zpráva OSN. Kritizuje i Kyjev

Číst článek

Jinak je vidět, že i přesto, že se Ukrajině momentálně tolik nedaří, jsou lidé stále plní naděje, a ačkoliv sílí hlasy těch, kteří volají po příměří s argumentem, že zemře méně lidí, tak jsou stále v menšině.

Víte, s Ruskem je to jako s rakovinou, pokud ji úplně nezničíte, zabije vás. S Ruskem nelze jednat o míru. Zkoušeli jsme to poté, co zabrali Krym, a nepomohlo to. Ruský režim je hladový a vždycky bude chtít víc. A to nekončí Ukrajinou. Je potřeba chápat, že rakovina se jen tak nezastaví.

Zmiňovala jste, že váš otec je frontě. Jak často jste s ním v kontaktu a jak moc informací vám může poskytnout?
Z informací mi nepředává nic. Nesmí volat, ani psát, protože hrozí, že by zprávy byly monitorované a hovory odposlouchávané. Každý den se ho ptám, jestli je v pořádku a on mi zpátky pošle předem domluvený číselný kód, který znamená, že je naživu.

Nevíme ani, kde je, to nám nesmí říct. Vím zhruba, v jakém regionu, ale bližší informace nemám. Je to stresující, když pak sleduji zprávy a vidím, že se v tom daném regionu něco stalo, protože nikdy nevím, jestli místo, kde ruské jednotky útočily, není to, kde zrovna je.

Párkrát za rok se vidíme naživo, a to mi pak může vyprávět, ale to jde opravdu jednou až dvakrát do roka. Teď vím jen to, že ještě včera byl naživu. Na frontě slouží jeden rok. Na začátku si prošel dvouměsíčním výcvikem. Předtím pracoval jako instalatér ventilací. Věděli jsme, že na frontu půjde, protože šel každý, kdo mohl.

Anna Košlerová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme