Plánují Rusové konflikt na Ukrajině? Připomíná to události před válkou v Gruzii, říká odborník

Mohutné přesuny ruských vojáků a vojenské techniky k ukrajinským hranicím a anektovaný Krym vyvolávají v Kyjevě i mezi západními státy značné znepokojení. Zatímco NATO varuje Rusko před další eskalací, Moskva tvrdí, že svými pohyby vojsk nikoho neohrožuje. Sledujeme přípravu na novou ofenzivu, anebo jde jen o demonstraci síly, která má zastrašit Ukrajinu a otestovat nové vedení USA? Výklady se různí, motivací k eskalaci má ale Rusko vícero.

Analýza Moskva/Kyjev Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Ruští vojáci během zkoušky vojenské přehlídky plánované na Den vítězství, který připomíná konec druhé světové války | Zdroj: Reuters

„Mám obavy, že se schyluje k něčemu špatnému. Ruská provokace, následovaná ruskými obviněními z ukrajinské agrese – to je gruzínský scénář,“ varuje pro EUobserver litevský ministr zahraničí Gabrielius Landsbergis s odkazem na válku v Gruzii, kterou Rusko v roce 2008 obvinilo z agrese vůči Jižní Osetii a vpadlo na její území.

Smrt ukrajinských vojáků, přesun ruských vojsk k hranicím. Napětí na východní Ukrajině eskaluje

Číst článek

Rostoucí napětí mezi Ruskem a Ukrajinou doprovázené stále častějšími přestřelkami mezi ukrajinskou armádou a „separatisty“ z Doněcka a Luhanska vyvrcholilo v posledních dnech, kdy se v médiích začaly objevovat záběry ruské vojenské techniky mířící k ukrajinským hranicím. Ruská nevládní organizace Conflict Intelligence Team tvrdí, že Rusko u ukrajinské hranice nashromáždilo největší počet vojáků od roku 2014 a kromě dělostřelectva na místo vyslalo také tankové a vzdušné jednotky.

Na zprávy o rozsáhlých ruských manévrech Kreml reaguje pouze tím, že si může vojska v rámci svého území přemísťovat, jak uzná za vhodné, a že těmito kroky nikoho neohrožuje. Kroky Moskvy ale nezůstávají bez reakce. Po americkém prezidentovi Joeu Bidenovi, který o víkendu vyzval Rusko k vysvětlení nejnovějších provokací, se k podpoře Ukrajiny přidali i další státníci včetně britského premiéra Borise Johnsona nebo šéfa NATO Jense Stoltenberga.

Výklady toho, co Rusko vojenskými machinacemi vlastně sleduje a kam až bude ochotno zajít, se různí. Někteří bezpečnostní analytici podotýkají, že záběry ruských vlaků, které vezou odhalené tanky a další vojenskou techniku k ukrajinským hranicím, spíš značí snahu demonstrovat sílu než skutečnou přípravu na útok – v takovém případě by se totiž Rusko snažilo přesuny naopak skrýt. Jiní ale vážnost situace hodnotí výrazně dramatičtěji.

„Putin má rozhodně dobré důvody, aby se rozhodl pro vojenskou ofenzivu. V září ho čekají volby do Státní Dumy a jeho oblíbenou volební taktikou je zkonstruovat malou vítěznou válku,“ tvrdí například odborník think-tanku Atlantic Council Anders Åslund.

Podobně jako litevští politici i někteří analytici při hodnocení aktuální situace poukazují na případ ruské invaze do Gruzie, kterou svět sledoval v létě před třinácti lety.

„Velmi to připomíná události před válkou v Gruzii v roce 2008, kdy mimo jiné také docházelo k ostřelování. Kam to povede, nejsem schopen říct, soustředění ruské armády u hranic je ale obrovské. Nemůžu tvrdit, že přijde válka, protože válka zde trvá od roku 2014, ale pokud přejde do nejakutnější fáze, Rusko na to bude připravené,“ říká pro iROZHLAS.cz odborník Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy Karel Svoboda.

‚Smutně směšná obvinění‘

Analytici, podle kterých se situace jeví v porovnání s minulostí jako velmi nebezpečná, poukazují mimo jiné i na stupňující se rétoriku ruských představitelů. Minulý týden v médiích například rezonovala slova ruského ministra zahraničí Sergeje Lavrova, který varoval, že eskalace napětí v „separatistických republikách“ může vést ke zničení Ukrajiny.

Krymští aktivisté: Obvinit vás mohou z čehokoliv, záleží na fantazii úřadů. Krym je poloostrov strachu

Číst článek

Moskva, která zapojení do konfliktu a přítomnost na východě Ukrajiny dlouhodobě popírá, totiž v posledních týdnech obviňuje Kyjev z toho, že se ukrajinské síly chystají proti „separatistům“ vojensky zasáhnout. Podle ukrajinistky Lenky Víchové je ale toto ruské obvinění Kyjeva až „smutně směšné“.

„Nevidím žádný logický důvod, proč by to Ukrajina dělala. Samozřejmě nemluvíme o válce vnitřní, ale rusko-ukrajinské, slabší a menší přitom většinou neútočí na silnějšího a většího. To, že podobná prohlášení Rusko avizuje už delší dobu a že jsou tím přeplněná média na okupovaných územích, Ukrajina a západní spojenci berou spíš jako přípravu na to, že Rusko něco plánuje. Ale Ukrajina určitě nebude ta, která začne konflikt eskalovat,“ podotýká pro iROZHLAS.cz.

O nastolení příměří ostatně od začátku svého působení ve funkci ukrajinského prezidenta usiluje i Volodymyr Zelenskyj. Už během svého inauguračního projevu označil za svůj hlavní úkol právě zastavení palby na východě země a se stejným cílem šel i do prezidentských voleb v roce 2019.

Podle Víchové Rusko tehdy doufalo, že když se změní politické vedení v Kyjevě a do čela země se dostane „nepoučený prezident“, dokáže přinutit Ukrajinu k tomu, k čemu nepřinutilo jeho předchůdce Petra Porošenka. „Po dvou letech vlády Zelenského ale Moskva pochopila, že prezident její očekávání nenaplní, a to je také důvod současné eskalace,“ říká ukrajinistka.

Prezident Zelenskyj je největším zklamáním pro dvě pětiny Ukrajinců. Přesto zůstal politikem roku

Číst článek

I další odborníci vykládají současnou situaci jako snahu Ruska donutit Ukrajinu k plnění politických ustanovení minských dohod, a především k ústavní reformě, která by poskytla zvláštní práva a určitou decentralizaci takzvaným lidovým republikám v Doněcku a Luhansku. Na to ale Kyjev odmítá přistoupit, dokud nebude naplněná vojensko-bezpečnostní část dohod a nedojde ke stažení vojenských jednotek a navrácení kontroly nad rusko-ukrajinskou hranicí.

„Žádný ukrajinský prezident nemůže udělat, co po něm Rusko chce. Pokud jde o minské dohody, jde stále o to samé – Rusko nutí Ukrajinu k tomu, aby jednala pouze s představiteli okupovaného území a aby se o válce jednalo jako o vnitřním konfliktu na území Ukrajiny, na to ale Kyjev nemůže přistoupit. Ukrajina také nemůže přistoupit na federalizaci a na to, aby Ukrajina začala plnit politické body minských dohod, aniž by byla vyřešena bezpečnostní situace a došlo ke stažení ozbrojenců a těžké vojenské techniky. To by byla kapitulace,“ upozorňuje Víchová.

Takzvané separatistické republiky, které podle tvrzení západních zemí Rusko vojensky podporuje a financuje, se tak sedm let od začátku války opět dostávají do centra pozornosti. Po zhruba půlročním klidu zbraní se v této části Ukrajiny s počátkem letošního roku opět zvýšilo napětí a intenzita ostřelování. Od ledna už při těchto střetech přišlo o život přes 20 ukrajinských vojáků, dva další zabila palba z povstaleckých pozic během pondělka. 

Ruská demonstrace síly

Například odborník Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy nicméně nevidí jako primární důvod současné eskalace právě spor o minské dohody a jejich naplňování.

„Dohody jsou vypracované tak, že si je obě strany vykládají podle sebe, ale nemyslím si, že by aktuální napětí nastalo právě kvůli dohodám. Dovolím si tvrdit, že to zase takovou roli nehraje. Z mého pohledu jde o snahu demonstrovat sílu, která je ale vždy nebezpečná tím, že může přerůst do naprosto otevřeného konfliktu,“ tvrdí Svoboda s tím, že tento vzkaz a ukázka síly směřuje nejen k Ukrajině, ale také Spojeným státům, Evropě i dovnitř do Ruska.

Ukrajinský prezident zastavil vysílání opozičních televizních stanic. Zdůraznil jejich napojení na Rusko

Číst článek

Podobně jako další analytici vnímá i Svoboda aktuální eskalaci napětí mimo jiné jako test administrativy amerického prezidenta Joea Bidena. Nový šéf Bílého domu už krátce po inauguraci neváhal označit Vladimira Putina za zabijáka a nyní Zelenskému vyjadřuje „neochvějnou podporu“, je ale otázkou, jaké budou jeho další případné kroky. Podle některých expertů nicméně testem zatím prochází.

„Nový americký prezident má k Rusku jiný postoj, než měl Donald Trump, který k Putinovi choval jisté sympatie, příliš ho nezajímala demokracie ani Ukrajina a chtěl s Putinem vyjednávat,“ tvrdí analytik Ukrajinského institutu pro budoucnost Andreas Umland, podle kterého vůči Kremlu zaujímá tvrdší postoj nejen Biden, ale také lidé, kterými se obklopil.

Umland navíc poukazuje také na nedávné kroky Zelenského proti opozičnímu politikovi a spojenci Kremlu Viktorovi Medvedčukovi, které „vyvolaly nespokojenost“ ruské strany. Začátkem února totiž prezidentským dekretem na pět let zakázal vysílání Medvedčukových televizních stanic, které podle Umlanda představovaly hlavní páku ruského vlivu na Ukrajině. Tímto krokem tak Zelenskyj k napětí s Moskvou svým dílem přispěl, míní ukrajinský analytik.

Odborníci nicméně poukazují i na další motivace, které vedly k aktuální eskalaci a ruským manévrům u ukrajinských hranic. Podle některých včetně Anderse Åslunda si tak Putin chce zvednout popularitu na domácí půdě před zářijovými parlamentními volbami. Ty se odehrají v roce, který pro šéfa Kremlu a jeho stranu Jednotné Rusko nezačal zrovna slibně – masovými protesty na podporu Alexeje Navalného, které začátkem roku zaplavily desítky ruských měst.

Připravenější Ukrajina

Ať už jsou důvody současného napětí jakékoliv, situace vyvolává znepokojení na mnoha frontách. Po Bidenovi, Johnsonovi a dalších představitelích Západu se k situaci ve středu vyjádřilo také české ministerstvo zahraničí, které Ukrajině vyjádřilo podporu a uvedlo, že stupňující se napětí na východě země sleduje s obavami.

Lidé mi do vězení v Rusku poslali 20 kilo dopisů. Byly pro mě tím nejcennějším, říká krymský aktivista

Číst článek

Právě na Západ Zelenskyj do značné míry spoléhá. Po úterním telefonátu se šéfem NATO dokonce prohlásil, že konflikt v Donbasu může ukončit pouze vstup země do Severoatlantické aliance, a vyzval NATO k přípravě plánu ukrajinského členství. Na to Kreml reagoval varováním, že řeči o vstupu Ukrajiny do NATO mohou situaci v Donbasu jen zhoršit.

Klíčovou otázkou zůstává hlavně to, kam až bude Rusko ochotné zajít a zda se vůbec dá očekávat větší zapojení západních zemí, pokud by mělo dojít k dalšímu vyhrocení situace.  

„Západ se za Zelenského postaví a poplácá ho po ramenou, ale že by někdo šel do války kvůli Donbasu, to si opravdu nemyslím. Pokud by Rusko oznámilo, že bylo nuceno odpovědět na incidenty ze strany ukrajinské armády a obsadit kus jeho území, Ukrajinci v tom zůstanou sami. Je ale otázka, kam až Rusko bude ochotno dojít, válka by pro něj nebyla jednoduchá. Jedna věc je obsadit Krym, ukrajinská armáda je ale dnes výrazně funkčnější, než bývala v roce 2014,“ uzavírá Svoboda.

Eliška Kubátová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme